Acts 23
1 And Paul, earnestly beholding the council, said, Men, brethren, I have lived in all good conscience before God until this day.
Když byl Pavel předveden k výslechu, nijak se nezalekl a odvážně začal: „Bratři, sám Bůh ví, že mám čisté svědomí.“
2 And the high priest Ananias commanded them that stood by him to strike him on the mouth.
Velekněz Ananiáš to považoval za rouhání a přikázal strážnému, aby vězně udeřil přes ústa.
3 Then said Paul to him, God shall smite thee, thou whitewashed wall: for sittest thou to judge me according to the law, and commandest me to be smitten contrary to the law?
Pavel na něj zavolal: „Ty křiváku, tebe jednou udeří Bůh! Tváříš se jako ochránce zákona a místo spravedlivého soudu rozdáváš rány.“
4 And they that stood by said, Revilest thou God’s high priest?
Strážní ho okřikli: „Takhle mluvíš s Božím veleknězem?“
5 Then said Paul, I knew not, brethren, that he is the high priest: for it is written, Thou shalt not speak evil of the ruler of thy people.
Pavel se omlouval: „Nevěděl jsem, bratři, že je to velekněz. Vím, že je psáno: Nespílej svému vládci!“
6 But when Paul perceived that the one part were Sadducees, and the other Pharisees, he cried out in the council, Men, brethren, I am a Pharisee, the son of a Pharisee: concerning the hope and resurrection of the dead I am called in question.
Věděl však, že v radě jsou dva tábory, saducejský a farizejský. Zvolal tedy, aby to všichni slyšeli: „Bratři, jsem farizej a byl jsem tak už od mládí vychován. Jsem postaven před soud, protože hlásám naději na vzkříšení a věčný život!“
7 And when he had so said, there arose a dissension between the Pharisees and the Sadducees: and the multitude was divided.
Tím se mu podařilo vnést do velerady rozkol.
8 For the Sadducees say that there is no resurrection, neither angel, nor spirit: but the Pharisees confess both.
Saducejové totiž popírali vzkříšení, věčný život a existenci duchovního světa, kdežto farizejové to všechno vyznávali.
9 And there arose a great cry: and the scribes that were of the Pharisees’ part arose, and contended, saying, We find no evil in this man: but if a spirit or an angel hath spoken to him, let us not fight against God.
Obě strany se do sebe pustily a byla z toho velká hádka. Bohoslovci farizejského směru nakonec žádali, aby byl Pavel osvobozen. Říkali: „Vždyť se ničím neprovinil. Co když k němu skutečně promluvil duch nebo anděl? Abychom se nestavěli proti Bohu!“
10 And when there arose a great dissension, the chief captain, fearing lest Paul should have been pulled in pieces by them, commanded the soldiers to go down, and to take him by force from among them, and to bring him into the barracks.
Teď teprve vypuklo pobouření. Velitel se polekal, že vězeň, za kterého ručil, by mohl být ubit. Přivolal rychle vojáky, vysvobodili Pavla z té vřavy a dal ho znovu odvést do pevnosti.
11 And the night following the Lord stood by him, and said, Be of good cheer, Paul: for as thou hast testified concerning me in Jerusalem, so must thou bear testimony also at Rome.
Té noci se Pavlovi ukázal Pán Ježíš a posiloval ho slovy: „Neztrácej odvahu! Vydal jsi o mně statečné svědectví v Jeruzalémě a vydáš je i v samotném Římě.“
12 And when it was day, certain of the Jews banded together, and bound themselves under a curse, saying that they would neither eat nor drink till they had killed Paul.
Druhý den ráno se smluvilo přes čtyřicet židovských mužů,
13 And they were more than forty who had made this conspiracy.
14 And they came to the chief priests and elders, and said, We have bound ourselves under a great curse, that we will eat nothing until we have slain Paul.
šli k velekněžím a prohlásili: „Přísahali jsme si, že se nedotkneme jídla ani pití, dokud toho Pavla nezabijeme.
15 Now therefore ye with the council signify to the chief captain that he bring him down to you to morrow, as though ye would enquire something more perfectly concerning him: and we, before he shall come near, are ready to kill him.
Vzkažte veliteli, ať ho znovu přivede do velerady, a řekněte, že se chcete jeho případem důkladněji zabývat. My si na něj počkáme a na cestě ho sprovodíme ze světa.“
16 And when the son of Paul’s sister heard of their lying in wait, he went and entered into the barracks, and told Paul.
O tomto spiknutí se však dověděl syn Pavlovy sestry. Podařilo se mu strýce v pevnosti navštívit a varovat.
17 Then Paul called one of the centurions to him, and said, Bring this young man to the chief captain: for he hath a certain thing to tell him.
Pavel požádal sloužícího důstojníka: „Prosím, zaveď toho mládence k veliteli, má pro něho důležité sdělení.“
18 So he took him, and brought him to the chief captain, and said, Paul the prisoner called me to him, and asked me to bring this young man to thee, who hath something to say to thee.
Důstojník jeho přání vyhověl. Velitel hovořil s Pavlovým synovcem mezi čtyřma očima. Ten mu řekl: „Židé chystají léčku; zítra tě požádají, abys jim vězně znovu přivedl do velerady, že ho musí ještě důkladněji vyslechnout. Cestou však bude na Pavla číhat víc než čtyřicet mužů ke všemu odhodlaných; zavázali se slavnostní přísahou, že ho zabijí. Jeho život, pane, je ve tvých rukou!“
19 Then the chief captain took him by the hand, and went with him aside privately, and asked him, What is that thou hast to tell me?
20 And he said, The Jews have agreed to desire thee that thou wouldest bring down Paul to morrow into the council, as though they would enquire somewhat concerning him more perfectly.
21 But do not thou yield to them: for there are of them who lie in wait for him more than forty men, who have bound themselves with an oath, that they will neither eat nor drink till they have killed him: and now they are ready, looking for a promise from thee.
22 So the chief captain then let the young man depart, and charged him, See thou tell no man that thou hast shown these things to me.
Velitel mladíka propustil a varoval ho: „Nikomu ani slovo, že o tom vím!“Rozhodl se, že raději Pavla odešle pod bezpečným doprovodem k římskému místodržiteli Felixovi do Césareje.
23 And he called to him two centurions, saying, Make ready two hundred soldiers to go to Caesarea, and seventy horsemen, and spearmen two hundred, at the third hour of the night;
Dvěma důstojníkům vydal rozkaz, aby v devět hodin večer nastoupilo dvě stě pěšáků, sedmdesát jezdců a dvě stě lehkooděnců.
24 And provide for them beasts, that they may set Paul on, and bring him safe to Felix the governor.
Pro vězně měli připravit nosítka mezi dvěma mezky.
25 And he wrote a letter after this manner:
Po důstojníkovi eskorty poslal dopis tohoto znění:
26 Claudius Lysias to the most excellent governor Felix sendeth greeting.
„Klaudius Lysias ctěnému místodržiteli Felixovi.
27 This man was taken by the Jews, and should have been killed by them: then I came with a body of soldiers, and rescued him, having understood that he was a Roman.
Muže, kterého ti posílám, jsem se svým oddílem zachránil z rukou židů. Ti ho málem zabili. Zjistil jsem totiž, že je to římský občan.
28 And when I would have known the cause for which they accused him, I brought him forth into their council:
Abych se dozvěděl, co vlastně proti němu mají, dal jsem ho předvést jejich veleradě.
29 Whom I perceived to be accused of questions of their law, but to have nothing laid to his charge worthy of death or of bonds.
Ukázalo se, že nejde o žádný vážný nebo dokonce hrdelní zločin, ale pouze o jejich náboženské spory.
30 And when it was told to me that the Jews laid wait for the man, I sent immediately to thee, and gave commandment to his accusers also to say before thee what they had against him. Farewell.
Dostal jsem však zprávu, že ho chtějí úkladně zavraždit, a tak ho rychle posílám pod tvoji ochranu. Zároveň dávám na vědomí veleradě, že žalobu na něho mohou podat u tebe. Srdečně tě zdravím!“
31 Then the soldiers, as it was commanded them, took Paul, and brought him by night to Antipatris.
Pěší oddíly provázely vězně v noci na hranice Judska, do Antipatridy, odkud se vrátily do kasáren.
32 On the next day they left the horsemen to go with him, and returned to the barracks:
Za dne doprovodila Pavla již jen jízda.
33 Who, when they came to Caesarea, and delivered the epistle to the governor, presented Paul also before him.
V Césareji jej předali místodržiteli a odevzdali mu i velitelův dopis.
34 And when the governor had read the letter, he asked of what province he was. And when he understood that he was of Cilicia;
Felix vzkaz přečetl a hned se zajímal, ze které římské provincie Pavel pochází, zda totiž vůbec spadá pod jeho pravomoc. Když se dověděl, že je z Kilikie,
35 I will hear thee, said he, when thy accusers also have come. And he commanded him to be kept in Herod’s judgment hall.
řekl: „Vyslechnu tě, až se dostaví tvoji žalobci.“A dal Pavla střežit ve vládní budově, kterou kdysi postavil Herodes Veliký.
