2 Corinthians 1
1 Paul, an apostle of Jesus Christ by the will of God, and Timothy our brother, to the church of God which is at Corinth, with all the saints who are in all Achaia:
Drazí bratři, tento dopis vám píši jako Bohem zmocněný posel Ježíše Krista, společně s Timotejem. Adresovaný je sice k vám do Korintu, ale je určen všem křesťanům v celém Řecku:
2 Grace be to you and peace from God our Father, and from the Lord Jesus Christ.
kéž vás náš Otec Bůh i Ježíš Kristus bohatě obdarují svou milostí a pokojem.
3 Blessed be God, even the Father of our Lord Jesus Christ, the Father of mercies, and the God of all comfort;
Jak nevýslovně dobrý je náš Bůh. V něm, Otci našeho Pána Ježíše Krista, máme nevyčerpatelný zdroj útěchy a posily pro naše zkoušky a utrpení, takže i jiné pak můžeme těšit a posilovat, když je to zapotřebí.
4 Who comforteth us in all our tribulation, that we may be able to comfort them who are in any trouble, by the comfort with which we ourselves are comforted by God.
5 For as the sufferings of Christ abound in us, so our consolation also aboundeth by Christ.
Stejnou pomoc, jakou jsme obdrželi od Boha, rozdáváme všude kolem sebe.
6 And whether we are afflicted, it is for your consolation and salvation, which is effectual in the enduring of the same sufferings which we also suffer: or whether we are comforted, it is for your consolation and salvation.
Můžete se spolehnout, že čím víc utrpení podstoupíme pro Krista, tím hojněji nás zahrne svou útěchou a povzbuzením. Kristovo utrpení je mým denním chlebem, ale to je můj příspěvek k vaší záchraně.
7 And our hope of you is steadfast, knowing, that as ye are partakers of the sufferings, so shall ye be also of the consolation.
On mi však denně dává též novou sílu a klid – a to má být zase posilou vám ve vašich zkouškách. Pokud s námi sdílíte naše bolesti, nemám o vás obavy: zdroj naší útěchy je otevřen i pro vás.
8 For we would not, brethren, have you ignorant of our trouble which came to us in Asia, that we were pressed out of measure, above strength, so that we despaired even of life:
Nebudu vám, drazí, tajit, že tady v Malé Asii jsme prožili snad nejhorší chvíle svého života. Vypadalo to už, že je s námi konec, připravovali jsme se na smrt. Cítím, že to muselo dojít tak daleko proto, abychom nespoléhali již na nic jiného než na Boha, který má moc vzkřísit i mrtvé.
9 But we had the sentence of death in ourselves, that we should not trust in ourselves, but in God who raiseth the dead:
10 Who delivered us from so great a death, and doth deliver: in whom we trust that he will yet deliver us;
Skutečně nás vyrval přímo z drápů smrti a věřím, že ne naposledy.
11 Ye also helping together by prayer for us, that for the gift bestowed upon us by the means of many persons thanks may be given by many on our behalf.
Přesto prosím, abyste na nás stále mysleli ve svých modlitbách – tím větší budou pak vaše chvály a vděčnost za jejich vyslyšení.
12 For our rejoicing is this, the testimony of our conscience, that in simplicity and godly sincerity, not with fleshly wisdom, but by the grace of God, we have conducted ourselves in the world, and more abundantly toward you.
S naprosto čistým svědomím mohu prohlásit, že jsem s vámi ve všech směrech jednal vždy jen a jen upřímně, jak mě Bůh vedl, a na to jsem hrdý. Ne lidská vypočítavost, ale Boží milost je mi vůdčí silou. To platilo vždy i ve vztahu k vám.
13 For we write no other things to you, than what ye read or acknowledge; and I trust ye shall acknowledge even to the end;
Všechno, co čtete v mých listech, je míněno naprosto upřímně. Doufám, že to tak přijmete, i když se dosud mnoho neznáme, a že při Kristově návratu se za sebe navzájem nebudeme muset stydět, ale naopak budeme mít důvod k hrdosti.
14 As also ye have acknowledged us in part, that we are your rejoicing, even as ye also are ours in the day of the Lord Jesus.
15 And in this confidence I intended to come to you before, that ye might have a second benefit;
V této důvěře jsem vás chtěl navštívit už na cestě do Makedonie a pak se vrátit do Judska zase přes Korint.
16 And to pass by you into Macedonia, and to come again from Macedonia to you, and by you to be brought on my way toward Judaea.
Proč jsem svůj plán později změnil? Nebylo to z vrtkavosti ani z lehkomyslnosti. Když jednou něco řeknu, pak to také tak myslím; nikdy neříkám „ano“, když myslím „ne“, a naopak. Boží Syn Ježíš Kristus, jak jsme vám ho přiblížili se Silvánem a Timotejem, také nebyl muž dvojí tváře. Jeho osoba je hmatatelným ANO všem slibům, které Bůh kdy dal člověku. Proto taky, když k modlitbě připojíme Amen (tj. „ano“), připomínáme si vlastně, že v Kristu na ně Bůh už odpověděl, a oslavujeme ho za to.
17 When I therefore was thus minded, did I do it lightly? or the things that I purpose, do I purpose according to the flesh, that with me there should be yea yea, and nay nay?
18 But as God is true, our word toward you was not yea and nay.
19 For the Son of God, Jesus Christ, who was preached among you by us, even by me and Silvanus and Timothy, was not yea and nay, but in him was yea.
20 For all the promises of God in him are yea, and in him Amen, to the glory of God by us.
21 Now he who establisheth us with you in Christ, and hath anointed us, is God;
Že jste v Kristu obdrželi tentýž nový život jako my, že v něm dosud pevně stojíme – to je jen Boží dílo.
22 Who hath also sealed us, and given the earnest of the Spirit in our hearts.
To on nás učinil svým vlastnictvím, pověřil svým poselstvím a vtiskl nám svou vlastnickou pečeť – svatého Ducha – jako záruku na vše ostatní, co má ještě pro nás přichystáno.
23 Moreover I call God for a witness upon my soul, that to spare you I have not as yet come to Corinth.
Pán Bůh ví, že to nebylo jinak, než vám tady píšu: Korint jsem nakonec rozhodl vynechat jen proto, abych vás ušetřil setkání, které by pro vás mohlo být velice trapné.
24 Not for that we have dominion over your faith, but are helpers of your joy: for by faith ye stand.
Ne že bych vám chtěl vytýkat nedostatky ve vaší víře – v té si stojíte docela dobře.
