Job 9
1 Then Job answered and said,
Odpověděv pak Job, řekl:
2 “I truly know that this is so. But how can a person be in the right with God?
I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?
3 If he wants to argue with God, he cannot answer him once in a thousand times.
A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.
4 God is wise in heart and mighty in strength; who has ever hardened himself against him and succeeded?—
Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?
5 he who removes the mountains without warning anyone when he overturns them in his anger—
On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.
6 he who shakes the earth out of its place and sets its supports trembling.
On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.
7 It is the same God who tells the sun not to rise, and it does not, and who covers up the stars,
On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.
8 who by himself stretches out the heavens and tramples down the waves of the sea,
On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.
9 who makes the Bear, Orion, the Pleiades, and the constellations of the south.
On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.
10 He does great and unsearchable things, and wonderful things that cannot be counted.
On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.
11 See, he goes by me, and I do not see him; he passes on also, but I do not perceive him.
Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.
12 If he takes something away, who can stop him? Who can say to him, 'What are you doing?'
Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?
13 God will not withdraw his anger; the helpers of Rahab bow beneath him.
Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.
14 How much less could I answer him, could I choose words to reason with him?
Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?
15 Even if I were righteous, I could not answer him; I could only plead for mercy with my judge.
Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.
16 Even if I called and he answered me, I would not believe that he was listening to my voice.
Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,
17 For he breaks me with a tempest and multiplies my wounds without cause.
Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.
18 He does not allow me to regain my breath; but he fills me with bitterness.
Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.
19 If it is a matter of strength, behold, he is mighty! If it is a matter of justice, who can summon him?
Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?
20 Though I am in the right, my own mouth would condemn me; and though I am blameless, my words would prove me to be guilty.
Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.
21 I am blameless, but I do not care any more about myself; I despise my own life.
Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.
22 It makes no difference, which is why I say that he destroys blameless people and wicked people together.
Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.
23 When a whip suddenly kills, he mocks the despair of the innocent.
Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;
24 The earth is given into the hand of wicked people; God covers the faces of its judges. If it is not he who does it, then who is it?
Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?
25 My days are swifter than a running messenger; my days flee away; they see no good anywhere.
Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.
26 They are as fast as papyrus reed boats, and as fast as the eagle that swoops down on its victim.
Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.
27 If I said that I would forget about my complaints, that I would take off my sad face and be happy,
Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:
28 I would be afraid of all my sorrows because I know that you will not consider me innocent.
Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.
29 I will be condemned; why, then, should I try in vain?
Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?
30 If I washed myself with snow water and made my hands ever so clean,
Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,
31 God would plunge me in a ditch, and my own clothes would be disgusted with me.
Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.
32 For God is not a man, as I am, that I could answer him, that we could come together in court.
Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.
33 There is no judge between us who might lay his hand upon us both.
Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.
34 There is no other judge who could take God's rod off me, who could keep his terror from frightening me.
Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,
35 Then would I speak up and not fear him. But as things are now, I cannot do that.
Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.
