Job 4
1 Then Eliphaz the Temanite answered and said,
Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
2 If anyone tries to speak with you, will you be impatient? But who can stop himself from speaking?
Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?
3 See, you have instructed many; you have strengthened weak hands.
Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.
4 Your words have supported him who was falling; you have made feeble knees firm.
Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.
5 But now trouble has come to you, and you are weary; it touches you, and you are troubled.
Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.
6 Is not your fear your confidence, and the integrity of your ways your hope?
Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?
7 Think about this, please: Who has ever perished when innocent? Or when were the upright people ever cut off?
Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?
8 According to what I have seen, those who plow iniquity and sow trouble reap it.
Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.
9 By the breath of God they perish; by the blast of his anger they are consumed.
Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.
10 The roaring of the lion, the voice of the fierce lion, the teeth of the young lions—they are broken.
Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.
11 The old lion perishes for lack of victims; the cubs of the lioness are scattered everywhere.
Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.
12 Now a certain matter was secretly brought to me, and my ear received a whisper about it.
Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.
13 Then came thoughts from visions in the night, when deep sleep falls on people.
V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,
14 It was at night when fear and trembling came upon me, and all my bones shook.
Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.
15 Then a spirit passed before my face, and the hair of my flesh stood up.
Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.
16 The spirit stood still, but I could not discern its appearance. A form was before my eyes; there was silence, and I heard a voice that said,
Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:
17 “Can a mortal man be more righteous than God? Can a man be more pure than his Maker?
Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?
18 See, if God puts no trust in his servants; if he accuses his angels of folly,
Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.
19 how much more is this true of those who live in houses of clay, whose foundation is in the dust, who are crushed sooner than a moth?
Čím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.
20 Between morning and evening they are destroyed; they perish forever without anyone noticing them.
Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.
21 Are not their tent cords plucked up among them? They die; they die without wisdom.
Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.
