< Job 29 >

1 Job resumed speaking and said,
Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:
2 “Oh, that I were as I was in the past months when God cared for me,
Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,
3 when his lamp shined on my head, and when I walked through darkness by his light.
Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,
4 Oh, that I were as I was in the ripeness of my days when the friendship of God was on my tent,
Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,
5 when the Almighty was yet with me, and my children were around me,
Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,
6 when my way was covered with cream, and the rock poured out for me streams of oil!
Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,
7 When I went out to the city gate, when I sat in my place in the city square,
Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.
8 the young men saw me and kept their distance from me in respect, and the aged people rose and stood for me.
Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.
9 The princes used to refrain from talking when I came; they would lay their hand on their mouths.
Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.
10 The voices of the noblemen were hushed, and their tongue clung to the roof of their mouths.
Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.
11 For after their ears heard me, they would then bless me; after their eyes saw me, they would then give witness to me and approve of me
Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,
12 because I rescued the one who was poor when he cried out, and the one who had no father when he had no one to help him.
Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.
13 The blessing of him who was about to perish came on me; I caused the widow's heart to sing for joy.
Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.
14 I put on righteousness, and it clothed me; my justice was like a robe and a turban.
V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.
15 I was eyes to blind people; I was feet to lame people.
Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.
16 I was a father to needy people; I would examine the case even of one whom I did not know.
Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.
17 I broke the jaws of the unrighteous man; I plucked the victim out from between his teeth.
A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.
18 Then I said, 'I will die in my nest; I will multiply my days like the grains of sand.
A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.
19 My roots are spread out to the waters, and dew lies all night on my branches.
Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.
20 The honor in me is always fresh, and the bow of my strength is always new in my hand.'
Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.
21 To me men listened; they waited for me; they stayed silent to hear my advice.
Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.
22 After my words were done, they did not speak again; my speech dropped like water on them.
Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.
23 They always waited for me as they waited for rain; they opened their mouth wide to drink in my words, as they would do for the latter rain.
Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.
24 I smiled on them when they did not expect it; they did not reject the light of my face.
Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.
25 I selected their way and sat as their chief; I lived like a king in his army, like one who comforts mourners.
Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.

< Job 29 >