Job 10
1 I am weary of my life; I will give free expression to my complaint; I will speak in the bitterness of my soul.
Stýště se duši mé v životě mém, vypustím nad sebou naříkání své, mluviti budu v hořkosti duše své.
2 I will say to God, 'Do not merely condemn me; show me why you accuse me.
Dím Bohu: Neodsuzuj mne, oznam mi, proč se nesnadníš se mnou?
3 Is it good to you that you should oppress me, to despise the work of your hands while you smile on the plans of the wicked?
Jaký máš na tom užitek, že mne ssužuješ, že pohrdáš dílem rukou svých, a radu bezbožných osvěcuješ?
4 Do you have eyes of flesh? Do you see like a man sees?
Zdali oči tělesné máš? Zdali tak, jako hledí člověk, ty hledíš?
5 Are your days like the days of mankind or your years like the years of people,
Zdaž jsou jako dnové člověka dnové tvoji, a léta tvá podobná dnům lidským,
6 that you inquire after my iniquity and search after my sin,
Že vyhledáváš nepravosti mé, a na hřích můj se vyptáváš?
7 although you know I am not guilty and there is no one who can rescue me from your hand?
Ty víš, žeť nejsem bezbožný, ačkoli není žádného, kdo by mne vytrhl z ruky tvé.
8 Your hands have framed and fashioned me together round about, yet you are destroying me.
Ruce tvé sformovaly mne, a učinily mne, a teď pojednou všudy vůkol hubíš mne.
9 Call to mind, I beg you, that you have fashioned me like clay; will you bring me into dust again?
Pamětliv buď, prosím, že jsi mne jako hlinu učinil, a že v prach zase obrátíš mne.
10 Have you not poured me out like milk and curdled me like cheese?
Zdalis mne jako mléka neslil, a jako syření neshustil?
11 You have clothed me with skin and flesh and knit me together with bones and sinews.
Kůží a masem přioděl jsi mne, a kostmi i žilami spojils mne.
12 You have granted me life and covenant faithfulness; your help has guarded my spirit.
Života z milosrdenství udělil jsi mi, přesto navštěvování tvé ostříhalo dýchání mého.
13 Yet these things you hid in your heart— I know that this is what you were thinking:
Ale toto skryl jsi v srdci svém; vím, žeť jest to při tobě.
14 that if I sinned, you would notice it; you would not acquit me of my iniquity.
Jakž zhřeším, hned mne šetříš, a od nepravosti mé neočišťuješ mne.
15 If I have acted wickedly, woe to me; and even if I acted righteously, I could not lift up my head, since I am filled with disgrace— see my affliction!
Jestliže jsem bezbožný, běda mně; pakliť jsem spravedlivý, ani tak nepozdvihnu hlavy, nasycen jsa hanbou, a vida trápení své,
16 If my head were lifted up, you would stalk me like a lion; and again you would show yourself with marvellous acts of power against me.
Kteréhož vždy více přibývá. Honíš mne jako lev, a jedno po druhém divně se mnou zacházíš.
17 You bring new witnesses against me and increase your anger against me; you attack me with fresh armies.
Obnovuješ svědky své proti mně, a rozmnožuješ rozhněvání své na mne; vojska jedna po druhých jsou proti mně.
18 Why, then, have you brought me out of the womb? I wish I had given up my spirit and that no eye had ever seen me.
Proč jsi jen z života vyvedl mne? Ó bych byl zahynul, aby mne bylo ani oko nevidělo,
19 I would have been as though I had never existed; I would have been carried from the womb to the grave.
A abych byl, jako by mne nikdy nebylo, z života do hrobu abych byl vnesen.
20 Are not my days only a few? Stop then, let me alone, so that I may have a little rest
Zdaliž jest mnoho dnů mých? Ponechejž tedy a popusť mne, abych maličko pookřál,
21 before I go from where I will not return, to the land of darkness and of the shadow of death,
Prvé než odejdu tam, odkudž se zase nenavrátím, do krajiny tmavé, anobrž stínu smrti,
22 the land that is as dark as midnight, the land of the shadow of death, without any order, where the light is like midnight.'”
Do krajiny, pravím, tmavé, kdež jest sama mrákota stínu smrti, a kdež není žádných proměn, ale sama pouhá mrákota.
