Isaiah 16
1 Send rams to the ruler of the land from Selah in the wilderness, to the mount of the daughter of Zion.
Pošlete beránky panovníku země, počnouc od Sela až do pouště, k hoře dcery Sionské.
2 As wandering birds, as a scattered nest, so the women of Moab are at the fords of the Arnon River.
Sic jinak bude Moáb jako pták místa nemající, a s hnízda sehnaný; budou dcery Moábské při brodech Arnon.
3 “Give instruction, execute justice; provide some shade like night in the middle of the day; hide the fugitives; do not betray the fugitives.
Svolej radu, učiň soud, připrav stín svůj u prostřed poledne jako noc; skrej vyhnané, místa nemajícího nevyzrazuj.
4 Let them live among you, the refugees from Moab; be a hiding place for them from the destroyer.” For the oppression will stop, and destruction will cease, those who trample will disappear from the land.
Nechať u tebe pobudou vyhnaní moji, ó Moábe, buď skrýší jejich před zhoubcím; nebo přestane násilník, přestane zhoubce, pošlapávající vyhlazen bude z země.
5 A throne will be established in covenant faithfulness; and one from David's tent will faithfully sit there. He will judge as he seeks justice and does righteousness.
A upevněn bude milosrdenstvím trůn, a seděti bude na něm stále v stánku Davidovu ten, kterýž by soudil a vyhledával soudu a pospíchal k spravedlnosti.
6 We have heard of Moab's pride, his arrogance, his boasting, and his anger. But his boastings are empty words.
Ale slýchaliť jsme o pýše Moábově, že velmi pyšný jest, o pýše jeho, a chloubě jeho i spouzení se jeho, ale nepřijdouť k vykonání myšlénky jeho.
7 So Moab wails for Moab—they all wail! Mourn, you who are utterly destroyed, for the raisin cakes of Kir Hareseth.
Protož kvíliti bude Moáb před Moábem, jeden každý kvíliti bude; nad grunty Kirchareset úpěti budete, a říkati: Jižť jsou zkaženi.
8 The fields of Heshbon have dried up as well as the vines of Sibmah. The rulers of the nations have trampled the choice vines that reached to Jazer and spread into the desert. Its shoots spread abroad; they went over to the sea.
Nýbrž i réví Ezebon usvadlo, i vinní kmenové Sibma. Páni národů potřeli výborné réví jeho, kteréž až do Jazer dosahalo, a bylo se rozšířilo při poušti; rozvodové jeho rozložili se, a dosahali až za moře.
9 Indeed I will weep along with Jazer for the vineyard of Sibmah. I will water you with my tears, Heshbon, and Elealeh. For on your fields of summer fruits and harvest I have ended the shouts of joy.
Protož pláči pro pláč Jazerských a pro vinici Sibma; svlažuji tě slzami svými, ó Ezebon a Eleale, nebo provyskování nad ovocem tvým letním a nad žní tvou kleslo.
10 Gladness and joy are taken away from the fruit tree groves; and there is no singing, or shouts in the vineyards. No one treads out wine in the presses, for I have put an end to the shouts of the one who treads.
A přestalo veselé a plésání nad polem úrodným, na vinicích se nezpívá, ani prokřikuje, vína v presích netlačí ten, kterýž tlačívá. Takž i já provyskování přestávám.
11 So my heart sighs like a harp for Moab, and my inward being for Kir Hareseth.
Protože střeva má nad Moábem jako harfa znějí, a vnitřnosti mé pro Kircheres.
12 When Moab wears himself out on the high place and enters his temple to pray, his prayers will accomplish nothing.
I stane se, když zřejmé bude, an ustává Moáb nad výsostmi, že vejde do svatyně své, aby se modlil, však nic nespraví.
13 This is the word that Yahweh spoke concerning Moab previously.
Toť jest to slovo, kteréž mluvil Hospodin o Moábovi již dávno.
14 Again Yahweh speaks, “Within three years, the glory of Moab will disappear; in spite of his many people, the remnant will be very few and insignificant.”
Nyní pak praví Hospodin, řka: Po třech letech, jakáž jsou léta nájemníka, v potupu uvedena bude sláva Moábova se vším množstvím velikým, tak že ostatkové jeho budou skrovní, přemaličcí a mdlí.
