John 8
1 And Iesus went vnto mounte Olivete
Ježíš pak odšel na horu Olivetskou.
2 and erly in ye mornynge came agayne into ye temple and all the people came vnto him and he sate doune and taught them.
Potom na úsvitě zase přišel do chrámu, a všecken lid sšel se k němu. A on posadiv se, učil je.
3 And the scribes and ye pharises brought vnto him a woman taken in advoutry and set hyr in the myddes
I přivedli k němu zákoníci a farizeové ženu v cizoložstvu popadenou; a postavivše ji v prostředku,
4 and sayde vnto him: Master this woman was taken in advoutry even as the dede was a doyng.
Řekli jemu: Mistře, tato žena jest postižena při skutku, když cizoložila.
5 Moses in the lawe comaunded vs yt suche shuld be stoned. What sayest thou therfore?
A v Zákoně Mojžíš přikázal nám takové kamenovati. Ty pak co pravíš?
6 And this they sayde to tempt him: that they myght have wherof to accuse him. Iesus stouped doune and with his fynger wrote on the grounde.
A to řekli, pokoušejíce ho, aby jej mohli obžalovati. Ježíš pak skloniv se dolů, prstem psal na zemi.
7 And whyll they continued axynge him he lyfte him selfe vp and sayde vnto them: let him yt is amoge you wt out synne cast the fyrst stone at her.
A když se nepřestávali otazovati jeho, zdvihl se a řekl jim: Kdo jest z vás bez hříchu, nejprv hoď na ni kamenem.
8 And agayne he stouped doune and wrote on ye grounde.
A opět schýliv se, psal na zemi.
9 And assone as they hearde that they went out one by one the eldest fyrst. And Iesus was lefte a lone and the woman stondynge in ye myddes.
A oni uslyševše to a v svědomích svých obviněni jsouce, jeden po druhém odcházeli, počavše od starších až do posledních. I zůstal tu Ježíš sám, a žena uprostřed stojeci.
10 When Iesus had lyfte vp him selfe agayne and sawe no man but the woman he sayde vnto hyr. Woman where are those thyne accusars? Hath no man condempned the?
A pozdvih se Ježíš a žádného neviděv, než ženu, řekl jí: Ženo, kde jsou ti, kteříž na tebe žalovali? Žádný-li tě neodsoudil?
11 She sayde: No man Lorde. And Iesus sayde: Nether do I condempne the. Goo and synne no moare.
Kterážto řekla: Žádný, Pane. I řekl jí Ježíš: Aniž já tebe odsuzuji. Jdiž a nehřeš více.
12 Then spake Iesus agayne vnto them sayinge: I am the light of the worlde. He that foloweth me shall not walke in darcknes: but shall have the light of lyfe.
Tedy Ježíš opět jim mluvil, řka: Já jsem Světlo světa. Kdož mne následuje, nebudeť choditi v temnostech, ale budeť míti Světlo života.
13 The pharises sayde vnto him: thou bearest recorde of thy sylfe thy recorde is not true.
I řekli jemu farizeové: Ty sám o sobě svědectví vydáváš, svědectví tvé není pravé.
14 Iesus answered and sayde vnto them: Though I beare recorde of my selfe yet my recorde is true: for I knowe whece I came and whyther I goo. But ye cannot tell whece I come and whyther I goo.
Odpověděl Ježíš a řekl jim: Ačkoli já svědectví vydávám sám o sobě, však pravé jest svědectví mé; nebo vím, odkud jsem přišel a kam jdu. Ale vy nevíte, odkud jsem přišel, anebo kam jdu.
15 Ye iudge after ye flesshe. I iudge no man
Vy podle těla soudíte, já nesoudím žádného.
16 though I iudge yet is my iudgmet true. For I am not alone: but I and the father that sent me.
A bychť pak i soudil já, soud můj jestiť pravý; nebo nejsem sám, ale jsem já a ten, kterýž mne poslal, Otec.
17 It is also written in youre lawe that the testimony of two men is true.
A v Zákoně vašem psáno jest: Že dvou člověků svědectví pravé jest.
18 I am one yt beare witnes of my selfe and the father that sent me beareth witnes of me.
Jáť svědectví vydávám sám o sobě, a svědectví vydává o mně ten, kterýž mne poslal, Otec.
19 Then sayde they vnto him: where is thy father? Iesus answered: ye nether knowe me nor yet my father. Yf ye had knowen me ye shuld have knowen my father also.
Tedy řekli jemu: Kdež jest ten tvůj Otec? Odpověděl Ježíš: Aniž mne znáte, ani Otce mého. Kdybyste mne znali, i Otce mého znali byste.
20 These wordes spake Iesus in the tresury as he taught in the temple and no man layde hondes on him for his tyme was not yet come.
Tato slova mluvil Ježíš u pokladnice, uče v chrámě, a žádný ho nejal, nebo ještě byla nepřišla hodina jeho.
21 Then sayde Iesus agayne vnto them. I goo my waye and ye shall seke me and shall dye in youre synnes. Whyther I goo thyther can ye not come.
I řekl jim opět Ježíš: Já jdu, a hledati budete mne, a v hříchu vašem zemřete. Kam já jdu, vy nemůžete přijíti.
22 Then sayde the Iewes: will he kyll him selfe because he sayth: whyther I goo thyther can ye not come?
I pravili Židé: Zdali se sám zabije, že praví: Kam já jdu, vy nemůžete přijíti?
23 And he sayde vnto the: ye are fro beneth I am from above. Ye are of this worlde I am not of this worlde.
I řekl jim: Vy z důlu jste, já s hůry jsem. Vy jste z tohoto světa, já nejsem z světa tohoto.
24 I sayde therfore vnto you that ye shall dye in youre synnes. For except ye beleve that I am he ye shall dye in youre synnes.
Protož jsem řekl vám: Že zemřete v hříších svých. Nebo jestliže nebudete věřiti, že já jsem, zemřete v hříších vašich.
25 Then sayde they vnto him who arte thou? And Iesus sayde vnto them: Even ye very same thinge yt I saye vnto you.
I řekli jemu: Kdo jsi ty? I řekl jim Ježíš: To, což hned s počátku pravím vám.
26 I have many thinges to saye and to iudge of you. But he yt sent me is true. And I speake in ye worlde those thinges which I have hearde of him.
Mnohoť mám o vás mluviti a souditi, ale ten, kterýž mne poslal, pravdomluvný jest, a já, což jsem slyšel od něho, to mluvím na světě.
27 They understode not that he spake of his father.
A oni neporozuměli, že by o Bohu Otci pravil jim.
28 Then sayde Iesus vnto them: when ye have lyft vp an hye the sonne of man then shall ye knowe that I am he and that I do nothinge of my selfe: but as my father hath taught me even so I speake:
Protož řekl jim Ježíš: Když povýšíte Syna člověka, tehdy poznáte, že já jsem. A sám od sebe nic nečiním, ale jakž mne naučil Otec můj, takť mluvím.
29 and he that sent me is with me. The father hath not lefte me alone for I do alwayes those thinges that please him.
A ten, kterýž mne poslal, se mnouť jest, a neopustil mne samého Otec; nebo což jest jemu libého, to já činím vždycky.
30 As he spake these wordes many beleved on him.
Ty věci když mluvil, mnozí uvěřili v něho.
31 Then sayde Iesus to those Iewes which beleved on him. If ye cotinue in my wordes then are ye my very disciples
Tedy řekl Ježíš těm Židům, kteříž uvěřili jemu: Jestliže vy zůstanete v řeči mé, právě učedlníci moji budete.
32 and shall knowe the trueth: and the trueth shall make you free.
A poznáte pravdu, a pravda vás vysvobodí.
33 They answered him: We be Abrahams seede and were never bonde to eny man: why sayest thou then ye shalbe made fre.
I odpověděli jemu: Símě Abrahamovo jsme, a žádnému jsme nesloužili nikdy. I kterakž ty díš: Že svobodní budete?
34 Iesus answered them: verely verely I saye vnto you that whosoever committeth synne is the servaunt of synne.
Odpověděl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Že každý, kdož činí hřích, služebník jest hřícha.
A služebník nezůstává v domu na věky; ale Syn zůstává na věky. (aiōn g165)
36 If the sonne therfore shall make you fre then are ye fre in dede.
Protož jestližeť vás vysvobodí Syn, právě svobodní budete.
37 I knowe that ye are Abrahams seed: But ye seke meanes to kyll me because my sayinges have no place in you.
Vím, že jste símě Abrahamovo, ale hledáte mne zabíti; nebo řeč má nemá místa u vás.
38 I speake that I have sene with my father: and ye do that which ye have sene with youre father.
Já, což jsem viděl u Otce svého, to mluvím; a i vy, co jste viděli u otce vašeho, to činíte.
39 They answered and sayde vnto him: Abraham is oure father. Iesus sayde vnto them. If ye were Abrahams chyldren ye wolde do the dedes of Abraham.
Odpověděli a řekli jemu: Otec náš jest Abraham. Dí jim Ježíš: Kdybyste synové Abrahamovi byli, činili byste skutky Abrahamovy.
40 But now ye goo about io kyll me a man that have tolde you the truthe which I have herde of god: this dyd not Abraham.
Ale nyní hledáte mne zabíti, člověka toho, kterýž jsem pravdu mluvil vám, kterouž jsem slyšel od Boha. Tohoť jest Abraham nečinil.
41 Ye do the dedes of youre father. Then sayde they vnto him: we were not borne of fornicacion. We have one father which is God.
Vy činíte skutky otce svého. I řekli jemu: Myť z smilstva nejsme zplozeni, jednohoť Otce máme, totiž Boha.
42 Iesus sayde vnto them: yf God were youre father then wolde ye love me. For I proceaded forthe and come from God. Nether came I of my selfe but he sent me.
Tedy řekl jim Ježíš: Byť Bůh Otec váš byl, milovali byste mne. Nebo já jsem z Boha pošel, a přišel jsem; aniž jsem sám od sebe přišel, ale on mne poslal.
43 Why do ye not knowe my speache? Even because ye cannot abyde the hearynge of my wordes.
Proč mluvení mého nechápáte? Protože hned slyšeti nemůžete řeči mé.
44 Ye are of youre father the devyll and the lustes of youre father ye will folowe. He was a murtherer from the beginnynge and aboode not in the trueth because ther is no trueth in him. When he speaketh a lye then speaketh he of his awne. For he is a lyar and the father therof.
Vy z otce ďábla jste, a žádosti otce vašeho chcete činiti. On byl vražedník od počátku, a v pravdě nestál; nebo pravdy v něm není. Když mluví lež, z svého vlastního mluví; nebo lhář jest a otec lži.
45 And because I tell you ye trueth therfore ye beleve me not.
Já pak že pravdu pravím, nevěříte mi.
46 Which of you can rebuke me of synne? If I saye ye trueth why do not ye beleve me?
Kdo z vás bude mne obviňovati z hříchu? A poněvadž pravdu pravím, proč vy mi nevěříte?
47 He that is of God heareth goddes wordes Ye therfore heare them not because ye are not of God.
Kdo z Boha jest, slova Boží slyší; protož vy neslyšíte, že z Boha nejste.
48 Then answered the Iewes and sayde vnto him: Saye we not well that thou arte a Samaritane and hast the devyll?
Tedy odpověděli Židé a řekli jemu: Zdaliž my dobře nepravíme, že jsi ty Samaritán, a ďábelství máš?
49 Iesus answered: I have not the devyll: but I honour my father and ye have dishonoured me.
Odpověděl Ježíš: Jáť ďábelství nemám, ale ctím Otce svého; než vy jste mne neuctili.
50 I seke not myne awne prayse: but ther is one that seketh and iudgeth.
Jáť pak nehledám chvály své; jestiť, kdo hledá a soudí.
Amen, amen pravím vám: Bude-li kdo zachovávati slovo mé, smrti neuzří na věky. (aiōn g165)
52 Then sayde the Iewes to him: Now knowe we that thou hast the devyll. Abraha is deed and also the Prophetes: and yet thou sayest yf a man kepe my sayinge he shall never tast of deeth. (aiōn g165)
Tedy řekli mu Židé: Nyní jsme poznali, že ďábelství máš. Abraham umřel i proroci, a ty pravíš: Bude-li kdo zachovávati řeč mou, smrti neokusí na věky. (aiōn g165)
53 Arte thou greater then oure father Abraham which is deed? and the Prophetes are deed. Whome makest thou thy selfe?
Zdali jsi ty větší otce našeho Abrahama, kterýž umřel? I proroci zemřeli jsou. Kým ty se činíš?
54 Iesus answered: Yf I honoure my selfe myne honoure is nothinge worth. It is my father that honoureth me which ye saye is youre God
Odpověděl Ježíš: Chválím-liť já se sám, chvála má nic není. Jestiť kterýž mne chválí, Otec můj, o němž vy pravíte, že Bůh váš jest.
55 and ye have not knowen him: but I knowe him. And yf I shuld saye I knowe him not I shuld be a lyar lyke vnto you. But I knowe him and kepe his sayinge.
A nepoznali jste ho, ale já jej znám. A kdybych řekl, že ho neznám, byl bych podobný vám, lhář. Ale známť jej, a řeč jeho zachovávám.
56 Youre father Abraham was glad to se my daye and he sawe it and reioysed.
Abraham, otec váš, veselil se, aby viděl den můj, i viděl, a radoval se.
57 Then sayde the Iewes vnto him: thou arte not yet. l. yere olde and hast thou sene Abraham?
Tedy řekli jemu Židé: Padesáti let ještě nemáš, a Abrahama jsi viděl?
58 Iesus sayd vnto them: Verely verely I saye vnto you: yer Abraham was I am.
Řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Prve nežli Abraham byl, já jsem.
59 Then toke they vp stones to caste at him. But Iesus hid him selfe and went out of ye temple.
I zchápali Židé kamení, aby házeli na něj. Ježíš pak skryl se, a prošed skrze ně, vyšel z chrámu, a tak jich znikl.
