< Psalms 74 >
1 God, why have you abandoned/rejected us? Will you keep rejecting us forever [RHQ]? Why are you angry with us, since we are like sheep in your pasture [and you are like our shepherd]? [MET, RHQ]
Vyučující, Azafův. Proč, ó Bože, nás tak do konce zamítáš? Proč roznícena jest prchlivost tvá proti stádci pastvy tvé?
2 Do not forget your people whom you chose long ago, the people whom you freed [from being slaves in Egypt] and caused to become your tribe. Do not forget Jerusalem, which was (your home/where you dwelt) [on this earth].
Rozpomeň se na shromáždění své, jehož jsi od starodávna dobyl a vykoupil, na proutek dědictví svého, na Sion horu tuto, na níž přebýváš.
3 Walk along [and see] where everything has been totally ruined; our enemies have destroyed everything in the sacred temple.
Přispějž k hrozným pustinám. Jak všecko pohubil nepřítel v svatyni!
4 Your enemies shouted triumphantly in this sacred place; they erected their banners [to show they had defeated us].
Řvali nepřátelé tvoji u prostřed shromáždění tvých, a na znamení toho zanechali množství korouhví svých.
5 They cut down all the [engraved objects in the temple] like woodsmen cut down trees.
Za hrdinu jmín byl ten, kterýž co nejvýše zdvihl sekeru, roubaje vazbu dříví jeho.
6 Then they smashed all the carved wood with their axes and hammers.
A nyní již řezby jeho napořád sekerami a palicemi otloukají.
7 [Then] they burned your temple to the ground; they caused that place where you were worshiped to be unfit for people to worship in.
Uvrhli oheň do svatyně tvé, na zem zřítivše, poškvrnili příbytku jména tvého.
8 They said to themselves, “We will destroy the Israelis completely,” and they [also] burned down all the other places where we gathered to worship God.
Řekli v srdci svém: Vyhubme je napořád. Takž vypálili všecky stánky Boha silného v zemi.
9 All our sacred symbols (OR, miracles) are gone; there are no prophets now/any more, and no one knows how long [this situation will continue].
Znamení svých nevidíme, jižť není proroka, aniž jest mezi námi, kdo by věděl, dokud to stane.
10 God, how long will our enemies make fun of you [RHQ]? Will they insult you [MTY] forever [RHQ]?
I dokudž, ó Bože, útržky činiti bude odpůrce? A nepřítel ustavičně-liž rouhati se bude jménu tvému?
11 Why do you refuse to help [MTY, RHQ] us? Why do you keep your hand inside your cloak [instead of using it to destroy our enemies] [RHQ]?
Proč zdržuješ ruku svou, a pravice své z lůna svého nevzneseš?
12 God, you have been our king [all the time] since we came out of Egypt [HYP], and you have enabled us to defeat [our enemies] in the land [of Israel].
Však jsi ty, Bože, král můj od starodávna, působíš hojné spasení u prostřed země.
13 By your power you caused the [Red] Sea to divide; [it was as though] you smashed the heads of the [rulers of Egypt who were like] huge sea dragons [MET].
Ty silou svou rozdělil jsi moře, a potřels hlavy draků u vodách.
14 [It was as though] you crushed the head of the king of Egypt [MET] and gave his body to the animals in the desert to eat.
Ty jsi potřel hlavu Leviatanovi, dal jsi jej za pokrm lidu na poušti.
15 You caused springs and streams to flow, and you [also] dried up rivers that had never dried up previously.
Ty jsi otevřel vrchoviště a potoky, ty jsi osušil i řeky prudké.
16 You created the days and the nights, and you put the sun and the moon in their places.
Tvůjť jest den, tvá jest také i noc, světlo i slunce ty jsi učinil.
17 You determined where the oceans end and the land begins, and you created the summer/hot season and the winter/cold season.
Ty jsi založil všecky končiny země, léto i zimy ty jsi sformoval.
18 Yahweh, do not forget that your enemies laugh at you, and that it is foolish people who despise you [MTY].
Rozpomeniž se na to, že útržky činil ten odpůrce Hospodinu, a lid bláznivý jak se jménu tvému rouhal.
19 Do not let your helpless people [MET] fall into the hands of their cruel enemies; do not forget your suffering/persecuted people.
Nevydávejž té zběři duše hrdličky své, na stádce chudých svých nezapomínej se na věky.
20 Do not forget the agreement that you made with us; remember that there are violent people in every dark place on the earth.
Ohlédni se na smlouvu; nebo plní jsou i nejtmavější koutové země peleší ukrutnosti.
21 Do not allow your oppressed people to be disgraced; help those poor and needy people in order that they will [again] praise you [MTY].
Nechažť bídní neodcházejí s hanbou, chudý a nuzný ať chválí jméno tvé.
22 God, arise and defend yourself [by defending your people]! Do not forget that foolish people laugh at you (all day long/continually)!
Povstaniž, ó Bože, a veď při svou, rozpomeň se na pohanění, kteréžť se děje od nesmyslných na každý den.
23 Do not forget that your enemies shout angrily [at you]; the uproar that they make [while they oppose you] never stops.
Nezapomínej se na vykřikování svých nepřátel, a na hluk proti tobě povstávajících, kterýž se silí ustavičně.