Acts 16
1 Paul went on to Derbe and Lystra, and behold, a disciple named Timothy was there. He was the son of a Jewish woman who was a believer, but his father was a Greek.
Přišel pak do Derben a do Lystry, aj, učedlník jeden tu byl, jménem Timoteus, syn jedné ženy Židovky věřící, ale otce měl Řeka.
2 He was well spoken of by the brothers in Lystra and Iconium.
Tomu svědectví dobré vydávali ti, jenž byli v Lystře a v Ikonii bratří.
3 Paul wanted this man to go on with him, so he took him and circumcised him because of the Jews who were in those places, for they all knew that his father was a Greek.
Toho sobě oblíbil Pavel, aby s ním šel. I pojav ho, obřezal jej, pro Židy, kteříž byli v těch místech; nebo věděli všickni, že otec jeho byl Řek.
4 As they went through the cities, they delivered the decisions that had been reached by the apostles and the elders in Jerusalem for the Gentile believers to obey.
A když chodili po městech, vydávali jim k ostříhání ustanovení zřízená od apoštolů a od starších, kteříž byli v Jeruzalémě.
5 So the churches were strengthened in the faith and increased in number every day.
A tak církve utvrzovaly se u víře a rozmáhaly se v počtu na každý den.
6 Then Paul and his companions went through Phrygia and the region of Galatia, having been forbidden by the Holy Spirit from speaking the word in Asia.
A prošedše Frygii i Galatskou krajinu, když jim zabráněno od Ducha svatého, aby nemluvili slova Božího v Azii,
7 When they reached Mysia, they tried to go on toward Bithynia, but the Spirit did not allow them.
Přišedše do Myzie, pokoušeli se jíti do Bitynie. Ale nedal jim Duch Ježíšův.
8 So passing by Mysia, they went down to Troas.
Tedy pominuvše Myzii, šli do Troady.
9 During the night Paul had a vision. A Macedonian man was standing there, urging him, “Come over to Macedonia and help us!”
I ukázalo se Pavlovi v noci vidění, jako by muž nějaký Macedonský stál, a prosil ho, řka: Přijda do Macedonie, pomoz nám.
10 After Paul saw the vision, we immediately endeavored to go on to Macedonia, concluding that the Lord had called us to preach the gospel to them.
A jakž to vidění viděl, ihned jsme usilovali o to, abychom šli do Macedonie, tím ujištěni jsouce, že jest nás povolal Pán, abychom jim kázali evangelium.
11 So we set sail from Troas and followed a straight course to Samothrace, and on the next day we went to Neapolis.
Protož pustivše se od Troady, přímým během připlavili jsme se do Samotracie a nazejtří do Neapolis,
12 From there we went on to Philippi, which is a Roman colony and a leading city of that district of Macedonia. We stayed in that city for several days.
A odtud do Filippis, kteréžto jest první město krajiny Macedonské, obyvateli cizími osazené. I zůstali jsme v tom městě za několik dní.
13 On the Sabbath day we went outside the city to a riverside, where it was customary for there to be prayer. We sat down and began speaking to the women who had gathered together.
V den pak sobotní vyšli jsme ven za město k řece, kdež býval obyčej modliti se. A usadivše se, mluvili jsme ženám, kteréž se tu byly sešly.
14 One of those listening to us was a woman named Lydia. She was a worshiper of God from the city of Thyatira and a seller of purple cloth. The Lord opened her heart to respond to what Paul was saying.
Jedna pak žena, jménem Lydia, kteráž šarlaty prodávala v městě Tyatirských, bohabojící, poslouchala nás. Jejížto srdce otevřel Pán, aby to pilně rozsuzovala, co se od Pavla pravilo.
15 After she was baptized, along with her household, she urged us, “If you have judged me to be faithful to the Lord, come stay at my house.” And she persuaded us to do so.
A když pokřtěna byla i dům její, prosila, řkuci: Poněvadž jste mne soudili věrnou Pánu býti, vejdětež do domu mého, a pobuďte u mne. I přinutila nás.
16 One day, as we were on our way to prayer, we were met by a slave girl who had a spirit of divination. She had brought her masters much profit by fortune-telling.
I stalo se, když jsme šli k modlitbě, že děvečka nějaká, mající ducha věštího, potkala se s námi, kteráž veliký užitek přinášela pánům svým budoucích věcí předpovídáním.
17 She followed along behind Paul and us and kept crying out, “These men are servants of the Most High God, who proclaim to us a way of salvation.”
Ta šedši za Pavlem a za námi, volala, řkuci: Tito lidé jsou služebníci Boha nejvyššího, kteřížto zvěstují nám cestu spasení.
18 She kept on doing this for many days, and Paul became so annoyed that he turned and said to the spirit, “I command yoʋ in the name of Jesus Christ to come out of her.” And it came out that very hour.
A to činívala za mnoho dní. Pavel pak těžce to nesa, a obrátiv se, řekl duchu tomu: Přikazuji tobě ve jménu Ježíše Krista, abys vyšel od ní. I vyšel hned té chvíle.
19 When her masters saw that their hope for profit was gone, they seized Paul and Silas, dragged them to the marketplace, and set them before the authorities.
A viděvše páni její, že jest odešla naděje zisku jejich, chytivše Pavla a Sílu, vedli je na rynk před úřad.
20 After bringing them to the magistrates, they said, “These men are seriously disturbing our city. They are Jews,
A postavivše je před úředníky, řekli: Tito lidé bouří město naše, jsouce Židé,
21 and they are proclaiming customs that are not lawful for us as Romans to accept or practice.”
A zvěstují obyčeje, kterýchž nám nesluší přijíti ani zachovávati, poněvadž jsme my Římané.
22 The crowd rose up together against them, and the magistrates tore their garments off them and ordered them to be beaten with rods.
I povstala obec proti nim. A úředníci, roztrhše sukně jejich, kázali je metlami mrskati.
23 After inflicting many blows upon them, they threw them into prison, ordering the jailer to keep them under close guard.
A množství ran jim davše, vsadili je do žaláře, přikázavše strážnému žaláře, aby jich pilně ostříhal.
24 When he received this order, he put them in the inner prison and fastened their feet in the stocks.
Tedy on takové maje přikázání, vsadil je do nejhlubšího žaláře, a nohy jejich sevřel kladou.
25 About midnight Paul and Silas were praying and singing hymns to God, and the prisoners were listening to them.
O půlnoci pak Pavel a Sílas modléce se, zpívali písničky o Bohu, takže je slyšeli i jiní vězňové.
26 Suddenly there was a great earthquake, so that the foundations of the prison were shaken. Immediately all the doors opened, and all the chains came loose.
A vtom pojednou země třesení stalo se veliké, až se pohnuli gruntové žaláře, a hned se jim všecky dveře otevřely a všech okovové spadli.
27 Then the jailer was awakened, and when he saw that the doors of the prison were open, he drew his sword and was about to kill himself, assuming that the prisoners had escaped.
I procítiv strážný žaláře a vida dveře žaláře otevřené, vytrhl meč, aby se zabil, domnívaje se, že vězňové utekli.
28 But Paul cried out with a loud voice, “Do yoʋrself no harm, for we are all here.”
I zkřikl naň Pavel hlasem velikým, řka: Nečiň sobě nic zlého, však jsme teď všickni.
29 Calling for lights, the jailer rushed in and fell down trembling before Paul and Silas.
A požádav světla, vběhl k nim, a třesa se, padl k nohám Pavlovým a Sílovým.
30 Then he brought them out and said, “Sirs, what must I do to be saved?”
I vyved je ven, řekl: Páni, co já mám činiti, abych spasen byl?
31 They said, “Believe in the Lord Jesus Christ, and yoʋ will be saved, yoʋ and yoʋr household.”
A oni řekli: Věř v Pána Ježíše a budeš spasen ty i dům tvůj.
32 Then they spoke the word of the Lord to him and to everyone in his household.
I mluvili jemu slovo Páně, i všechněm, kteříž byli v domu jeho.
33 He then took them in that hour of the night and washed their wounds. Then he was baptized at once, along with his entire household.
A on pojav je v tu hodinu v noci, umyl rány jejich. I pokřtěn jest hned on i všecka čeled jeho.
34 After bringing Paul and Silas into his house, he set a meal before them. And he rejoiced, along with his entire household, because he had come to believe in God.
A když je uvedl do domu svého, připravil jim stůl, a veselil se, že jest se vším domem svým uvěřil Bohu.
35 When daybreak came, the magistrates sent their officers, saying, “Release those men.”
A když bylo ve dne, poslali úředníci služebníky, řkouce: Vypusť ty lidi.
36 So the jailer reported these words to Paul, saying, “The magistrates have sent orders for you to be released. Therefore come out now and go in peace.”
I oznámil strážný žaláře slova ta Pavlovi, pravě: Že poslali úředníci, abyste byli propuštěni. Protož nyní vyjdouce, jdětež v pokoji.
37 But Paul said to them, “They beat us in public without a trial, even though we are Roman citizens, and they threw us into prison. And now they are sending us away secretly? Certainly not! Rather, let them come and escort us out themselves.”
Ale Pavel řekl k nim: Zmrskavše nás zjevně a bez vyslyšení, lidi Římany, vsázeli do žaláře, a již nyní nás chtějí tajně vyhnati? Nikoli, ale nechať sami přijdou, a vyvedou nás.
38 So the officers reported these words to the magistrates, and the magistrates were afraid when they heard that the men were Roman citizens.
Tedy pověděli úředníkům služebníci slova ta. I báli se, uslyšavše, že by Římané byli.
39 So they came and spoke to them in a conciliatory manner. As they escorted them out, they begged them to leave the city.
A přišedše, prosili jich; a vyvedše je, žádali jich, aby šli z města.
40 So Paul and Silas came out of the prison and went to Lydia's house. And after seeing the brothers and encouraging them, they departed.
I vyšedše z žaláře, vešli k Lydii, a uzřevše bratří, potěšili jich, i šli odtud.
