2 Corinthians 1
1 Paul, an apostle of Jesus Christ by the will of God, and Timothy our brother, to the church of God in Corinth, together with all the saints throughout Achaia:
Pavel, apoštol Ježíše Krista skrze vůli Boží, a Timoteus bratr, církvi Boží, kteráž jest v Korintu, se všemi svatými, kteříž jsou ve vší Achaii:
2 Grace to you and peace from God our Father and the Lord Jesus Christ.
Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Jezukrista.
3 Blessed be the God and Father of our Lord Jesus Christ, the Father of mercies and God of all comfort,
Požehnaný Bůh a Otec Pána našeho Jezukrista, Otec milosrdenství, a Bůh všelikého potěšení,
4 who comforts us in all our affliction, so that we can comfort those experiencing any kind of affliction with the comfort we ourselves have received from God.
Kterýž těší nás ve všelikém ssoužení našem, abychom i my mohli potěšovati těch, kteříž by byli v jakémkoli ssoužení, a to tím potěšením, kterýmž i my potěšeni jsme od Boha.
5 For just as we share abundantly in the sufferings of Christ, so also our comfort abounds through Christ.
Nebo jakož se rozhojňují utrpení Kristova na nás, tak skrze Krista rozhojňuje se i potěšení naše.
6 If we are afflicted, it is for your comfort and salvation, which helps you patiently endure the same sufferings that we suffer. And our hope for you is steadfast. If we are comforted, it is also for your comfort and salvation,
Nebo buďto že souženi jsme, pro vaše potěšení a spasení souženi jsme, kteréž se působí v snášení týchž trápení, kteráž i my trpíme; buďto že potěšováni býváme, pro vaše potěšení a spasení potěšováni býváme. A naděje naše pevná jest o vás.
7 because we know that just as you share in our sufferings, so also you share in our comfort.
Poněvadž víme, že jakož jste účastníci utrpení, také i potěšení.
8 We do not want you to be unaware, brothers, of the affliction we experienced in Asia. For we were so utterly burdened beyond our strength that we despaired of life itself.
Nechcemeť zajisté, abyste nevěděli, bratří, o soužení našem, kteréž jsme měli v Azii, že jsme nad míru přetíženi byli a nad možnost, tak že jsme již o životu svém byli pochybili.
9 Indeed, we felt that we had received the sentence of death. But this happened so that we would not rely on ourselves, but on God, who raises the dead.
Nýbrž sami v sobě již jsme byli tak usoudili, že nebylo lze než umříti, abychom nedoufali sami v sobě, ale v Bohu, jenž i mrtvé křísí.
10 He rescued us from such a terrible death, and continues to rescue us. We have put our hope in him that he will rescue us yet again
Kterýž z takového nebezpečenství smrti vytrhl nás, a vytrhuje, v něhož doufáme, že i ještě vytrhne,
11 as you join in helping us by your prayers. Then many will give thanks on your behalf for the favor granted to us through the prayers of many.
Když i vy nám pomáhati budete modlitbami za nás, aby z daru toho, příčinou mnohých osob nám daného, od mnohých děkováno bylo Bohu za nás.
12 Now this is the reason for our confidence: Our conscience testifies that we have conducted ourselves in the world, and especially toward you, with integrity and godly sincerity, not by worldly wisdom, but by the grace of God.
Nebo chlouba naše tato jest, svědectví svědomí našeho, že v sprostnosti a v upřímosti Boží, ne v moudrosti tělesné, ale v milosti Boží obcovali jsme na tomto světě, zvláště pak u vás.
13 For we are not writing anything to you other than what you can read and understand. And I hope that you will understand completely—
Neboť nepíšeme vám nic jiného, nežli to, což čtete, aneb což prvé znáte. A naději mám, že až do konce tak znáti budete.
14 just as you have understood us in part—that on the day of the Lord Jesus you will be proud of us just as we will be proud of you.
Jakož jste již i z stránky poznali nás, žeť jsme chlouba vaše, podobně jako i vy naše, v den Pána Ježíše.
15 Because I was confident of this, I intended to come to you first, so that you would be blessed by a second visit.
A v tomť doufání chtěl jsem k vám přijíti nejprve, abyste druhou milost měli,
16 I wanted to visit you on my way to Macedonia and return to you from Macedonia, and then have you send me on my way to Judea.
A skrze vás jíti do Macedonie, a zase z Macedonie přijíti k vám, a potom od vás abych byl doprovozen do Judstva.
17 Was I vacillating when I planned to do this? Or do I make my plans in a worldly manner, ready to say “Yes” and “No” at the same time?
O tom pak když jsem přemyšloval, zdali jsem co lehkomyslně činil? Aneb což přemyšluji, zdali podle těla přemyšluji, tak aby bylo při mně: Jest, jest, není, není?
18 As surely as God is faithful, our message to you did not waver between “Yes” and “No.”
Ale víť to věrný Bůh, že řeč naše, kteráž byla mluvena k vám, nebyla: Jest, a není.
19 For the Son of God, Jesus Christ, whom Silvanus, Timothy, and I preached among you, did not waver between “Yes” and “No.” On the contrary, in him God's answer has always been “Yes.”
Nebo Syn Boží Ježíš Kristus, kterýž mezi vámi kázán jest skrze nás, totiž skrze mne a Silvána a Timotea, nebyl: Jest, a není, ale bylo v kázání o něm: Jest,
20 For in him every one of God's promises is “Yes,” and in him we say “Amen” to the glory of God.
(Nebo kolikžkoli jest zaslíbení Božích, v němť jsou: Jest, a v němť také jest Amen, ) k slávě Bohu skrze nás.
21 Now it is God who establishes us with you in Christ and who anointed us.
Ten pak, kterýž potvrzuje nás s vámi v Kristu, a kterýž pomazal nás, Bůh jest.
22 He has also sealed us and put his Spirit in our hearts as a guarantee.
Kterýž i znamenal nás, a dal závdavek Ducha svatého v srdce naše.
23 I call upon God as a witness against me, that the reason I did not return to Corinth was to spare you.
Já pak Boha za svědka beru na svou duši, že lituje vás, ještě jsem nepřišel do Korintu.
24 Not that we rule over your faith; rather, we work with you for your joy, because by faith you stand firm.
Ne jako bychom panovali nad věrou vaší, ale pomocníci jsme radosti vaší; nebo věrou stojíte.
