Luke 16
1 AND he spake a parable to his disciples: There was a certain rich man who had a house-chief; and he was accused to him that his substance he wasted.
Pravil pak i k učedlníkům svým: Èlověk jeden byl bohatý, kterýž měl šafáře; a ten obžalován jest před ním, jako by mrhal statek jeho.
2 And his lord called him, and said to him, What is this that I hear of thee? give me the account of thy house-headship; for thou canst no longer be house-chief unto me.
I povolav ho, řekl jemu: Což to slyším o tobě? Vydej počet z vladařství svého, neb již nebudeš moci déle vládnouti.
3 And the house-chief said within himself, What shall I do? for my lord taketh from me the house-headship. I cannot dig, and to beg I am ashamed.
I dí vladař sám v sobě: Co učiním? Teď pán můj odjímá ode mne vladařství. Kopati nemohu, žebrati se stydím.
4 I know what I will do, that when I shall be put out of the house-headship, they may receive me into their houses.
Vím, co učiním, aby, když budu zbaven vladařství, přijali mne do svých domů.
5 And he called one by one from the debtors of his lord, and said to the first, How much owest thou to my lord?
I zavolav jednoho každého dlužníka pána svého, řekl prvnímu: Jaks mnoho dlužen pánu mému?
6 And he said to him, An hundred metres of oil. He saith to him, Take thy book, and sit down quickly, and write fifty metres.
A on řekl: Sto tun oleje. I řekl mu: Vezmi rejistra svá, a sedna rychle, napiš padesát.
7 And he said to another, And thou, how much owest thou to my lord? He saith to him, An hundred kureen of wheat. He saith to him, Take thy book, and sit down, write eighty kureen.
Potom druhému řekl: Ty pak jaks mnoho dlužen? Kterýž řekl: Sto korců pšenice. I dí mu: Vezmi rejistra svá, a napiš osmdesát.
8 And praised our Lord the house-chief who was unjust, in that he had done wisely; for the sons of this world are wiser than the sons of light in this their generation. (aiōn g165)
I pochválil pán vladaře nepravého, že sobě opatrně učinil. Nebo synové tohoto světa opatrnější jsou, nežli synové světla v svých věcech. (aiōn g165)
9 Also I say unto you, Make to you friends from this wealth of unrighteousness, that, when perfect, they may receive you into the tabernacles of eternity. (aiōnios g166)
I jáť pravím vám: Èiňte sobě přátely z mamony nepravosti, aby, když byste zhynuli, přijali vás do věčných stanů. (aiōnios g166)
10 Whoever in the little is faithful, in the great also is faithful; and he who in the little is unjust, in the great also is unjust.
Kdožť jest věrný v mále, i ve mnozeť věrný bude. A kdož v mále jest nepravý, i ve mnozeť nepravý jest.
11 If, therefore, in the wealth of unrighteousness you have not been faithful, the truth to you who will confide?
Poněvadž tedy v mamoně nepravé věrní jste nebyli, spravedlivého zboží kdo vám svěří?
12 And if in that which is not yours you are not found faithful, your own who will give to you?
A když jste v cizím věrní nebyli, což vašeho jest, kdo vám dá?
13 No man can serve two lords; for either the one he will hate, and the other he will love; or the one he will honour, and the other despise. You cannot serve Aloha and wealth.
Nižádný služebník nemůž dvěma pánům sloužiti. Nebť zajisté jednoho nenáviděti bude, a druhého milovati, aneb jednoho přídržeti se bude, a druhým pohrdne. Nemůžte Bohu sloužiti a mamoně.
14 But the Pharishee, when they heard all these things, because they loved money, derided him.
Slyšeli pak toto všecko i farizeové, kteříž byli lakomí, a posmívali se jemu.
15 But Jeshu said to them, You are they who justify yourselves before the sons of men; but Aloha knoweth your hearts. For, what is exalted among men, before Aloha is abominable.
I dí jim: Vy jste, ješto se sami spravedliví činíte před lidmi, ale Bůhť zná srdce vaše; nebo což jest u lidí vysokého, ohavnost jest před Bohem.
16 The law and the prophets were until Juchanon; from thenceforth the kingdom of Aloha is preached, and every one presseth to enter.
Zákon a Proroci až do Jana, a od té chvíle království Boží zvěstuje se, a každý se do něho násilně tiskne.
17 But it is easier for heaven and earth to pass away than one letter from the law to pass away.
Snázeť jest zajisté nebi a zemi pominouti, nežli v Zákoně jednomu tytlíku zahynouti.
18 Every one who looseth his wife, and taketh another, committeth adultery; and every one who taketh the dismissed, committeth adultery.
Každý, kdož propustí manželku svou, a jinou pojímá, cizoloží; a kdož propuštěnou od muže pojímá, cizoloží.
19 NOW there was a certain rich man, and he was clothed in byssos and purple, and every day feasted gaily.
Byl pak člověk jeden bohatý, a obláčel se v šarlat a v kment, a hodoval na každý den stkvostně.
20 And there was a certain poor man, whose name was Loózar; and he lay at the gate of him who was rich, bruised with wounds,
A byl také jeden žebrák, jménem Lazar, kterýžto ležel u vrat jeho vředovitý,
21 and desired to fill his belly with the crumbs which fell from the table of that rich. And also the dogs came and licked his wounds.
Žádaje nasycen býti z drobtů, kteříž padali z stolu bohatce. Ale i psi přicházejíce, lízali vředy jeho.
22 Now that poor man died, and angels conducted him to the bosom of Abraham: but that rich man also died, and was buried.
I stalo se, že ten žebrák umřel, a nesen jest od andělů do lůna Abrahamova. Umřel pak i bohatec, a pohřben jest.
23 And, tormented in shiul, he lifted up his eyes afar, and seeth Abraham, and Loózar in his bosom. (Hadēs g86)
Potom v pekle pozdvih očí svých, v mukách jsa, uzřel Abrahama zdaleka, a Lazara v lůnu jeho. (Hadēs g86)
24 And he cried with a high voice, and said, My father Abraham, have compassion upon me, and send Loózar, that he may dip the top of his finger in waters, and moisten my tongue; for, behold, I am tormented in this flame.
I zvolav bohatec, řekl: Otče Abrahame, smiluj se nade mnou, a pošli Lazara, ať omočí konec prstu svého v vodě, a svlaží jazyk můj; nebo se mučím v tomto plameni.
25 Abraham said to him, My son, remember that thou didst receive thy goods in thy life, and Loózar his evils, and now, behold, he reposeth here, and thou art tormented.
I řekl mu Abraham: Synu, rozpomeň se, žes ty již vzal dobré věci své v životě svém, a Lazar též zlé. Nyní pak tento se již těší, ale ty se mučíš.
26 And with all these, there is a great void set between us and you, that they who would pass from hence unto you are not able, nor they also who would pass from thence to us.
A nadto nade všecko mezi námi a vámi propast veliká utvrzena jest, aby ti, kteříž chtí odsud k vám jíti, nemohli, ani odonud k nám přijíti.
27 He said to him, I pray thee, then, my father, to send him unto my father's house:
I řekl: Ale prosím tebe, Otče, abys ho poslal do domu otce mého.
28 for five brethren have I; let him go and testify unto them, that they also come not to this place of torment.
Neboť mám pět bratrů. Ať jim svědčí, aby i oni nepřišli do tohoto místa muk.
29 Abraham said to him, They have Musha and the prophets, let them hear them.
I řekl jemu Abraham: Majíť Mojžíše a Proroky, nechť jich poslouchají.
30 But he said to him, No, my father Abraham, but if one from the dead shall go unto them, they repent.
A on řekl: Nic, otče Abrahame, ale kdyby kdo z mrtvých šel k nim, budou pokání činiti.
31 Abraham saith to him, If Musha and the prophets they hear not, neither, if one from the dead should rise, would they believe him.
I řekl mu: Poněvadž Mojžíše a Proroků neposlouchají, aniž byť kdo z mrtvých vstal, uvěří jemu.
