Psalms 137

1 At [the] rivers of - Babylon there we sat also we wept when remembered we Zion.

Při řekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion.

2 On poplars in [the] midst of it we hung up harps our.

Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své.

3 For there they asked us captors our words of a song and mockers our gladness sing for us one of [the] song[s] of Zion.

A když se tam dotazovali nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky, (ješto jsme zavěsili byli veselí), říkajíce: Zpívejte nám některou píseň Sionskou:

4 How? will we sing [the] song of Yahweh on ground of foreignness.

Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců?

5 If I will forget you O Jerusalem may it forget right [hand] my.

Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má.

6 May it cleave tongue my - to palate my if not I will remember you if not I will lift up Jerusalem above [the] chief of joy my.

Přilniž i jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení.

7 Remember O Yahweh - to [the] people of Edom [the] day of Jerusalem who were saying lay bare - lay bare to the foundation in it.

Rozpomeň se, Hospodine, na Idumejské, a na den Jeruzaléma, kteříž pravili: Rozbořte, rozbořte až do základů v něm.

8 O daughter of Babylon that is about to be destroyed how blessed! [is one] who he will repay to you dealing your that you dealt to us.

Ó dcero Babylonská, zkažena býti máš. Blahoslavený ten, kdož odplatí tobě za to, což jsi nám zlého učinila.

9 How blessed! - [is one] who he will seize and he will smash children your to the rock.

Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude.