Luke 20
1 And it came to pass on one of the days (of those *k*) when is teaching He the people in the temple and evangelising came up the (chief priests *NK(o)*) and the scribes with the elders
I stalo se těch dnů v jeden den, když on učil lid v chrámě, a kázal evangelium, že přišli k tomu přední kněží a zákonníci s staršími.
2 and spoke saying to Him: do tell us by what authority these things You do or who is the [one] having given to You authority this?
I řekli jemu: pověz nám, jakou mocí tyto věci činíš, aneb kdo jest ten, kterýž tobě tuto moc dal?
3 Answering now He said to them; Will ask you I myself also I myself also (one *k*) thing, and do tell Me:
I odpověděv, řekl jim: Otížiť se i já vás na jednu věc; protož pověztež mi:
4 The baptism of John from heaven was it or from men?
Křest Janův s nebe-li byl, čili z lidí?
5 And they reasoned among themselves saying that If we shall say: From heaven, He will say; Because of why (therefore *K*) not did you believe in him?
Oni pak uvažovali to mezi sebou, řkouce: Jestliže bychom řekli: S nebe, díť: Pročež jste tedy neuvěřili jemu?
6 If however we shall say; From men, the people (all *N(k)O*) will stone us; persuaded for they are John a prophet to be.
Pakli díme: Z lidí, lid všecken ukamenuje nás; nebo cele tak drží, že Jan jest prorok.
7 And they answered not to know from where.
I odpověděli: Že nevědí, odkud byl.
8 And Jesus said to them; Neither I myself tell you by what authority these things I am doing.
I řekl jim Ježíš: Aniž já vám povím, jakou mocí toto činím.
9 He began then to the people to speak parable this: A man (certain *NK*) planted a vineyard and rented it to farmers and went abroad a time long.
I počal lidu praviti podobenství toto: Člověk jeden štípil vinici, a pronajal ji vinařům, a sám odšel přes pole na dlouhé časy.
10 And (in *k*) [in the] season he sent to the farmers a servant that from the fruit of the vineyard (they will give *N(k)O*) to him; But the farmers sent away him having beaten [him] empty-handed.
A v čas slušný poslal k těm vinařům služebníka, aby užitek z vinice dali jemu. Ti pak vinaři zmrskavše jej, pustili prázdného.
11 And he proceeded another to send a servant; but him him having beaten and having dishonored they sent away empty-handed.
I poslal druhého služebníka. Oni pak i toho zmrskavše a zohavivše, pustili prázdného.
12 And he proceeded a third to send; They then also him having wounded they cast out.
I poslal třetího. Ale oni i toho zranivše, vystrčili ven.
13 Said then the master of the vineyard; What shall I do? I will send the son of mine the beloved; perhaps him (having seen *K*) they will respect.
Tedy řekl pán té vinice: Co učiním? Pošli svého milého syna. Snad když toho uzří, ustýdnou se.
14 Having seen now him the farmers were reasoning among (one another *N(k)O*) saying; This is the heir; (come *K*) let us kill him so that ours may become the inheritance.
Ale vinaři uzřevše jej, rozmlouvali mezi sebou, řkouce: Tentoť jest dědic; poďte, zabíme jej, aby naše bylo to dědictví.
15 And having cast forth him outside the vineyard they killed [him]. What therefore will do to them the master of the vineyard?
A vystrčivše jej ven z vinice, zamordovali. Což tedy učiní jim pán té vinice?
16 He will come and he will destroy farmers these and will give the vineyard to others. Having heard [it] then they said; Never would it be!
Přijde a vyhladí vinaře ty, a dá vinici jiným. To uslyšavše, řekli: Odstup to.
17 But having looked at them He said; What then is that written this: [The] stone which rejected those building, this has become into [the] head of [the] corner’?
Ale on pohleděv na ně, řekl: Co jest pak to, což napsáno jest: Kámen, kterýmž pohrdli stavitelé, ten učiněn jest v hlavu úhelní?
18 Everyone falling on that [very] stone will be broken; on whomever but maybe it may fall, it will grind into powder him.
Každý, kdož padne na ten kámen, rozrazí se; a na kohož by on upadl, potřeť jej.
19 And sought the scribes and the chief priests to lay on Him hands in that hour and they feared the people; they perceived for that against them He was speaking parable this.
I hledali přední kněží a zákonníci, jak by naň vztáhli ruce v tu hodinu, ale báli se lidu. Nebo porozuměli, že by na ně mluvil podobenství to.
20 And having watched [Him] they sent spies feigning themselves righteous to be, that they may catch Him in talk, (in order *N(k)O*) to deliver Him to the rule and to the authority of the governor.
Tedy střehouce ho, poslali špehéře, kteříž by se spravedlivými činili, aby ho polapili v řeči, a potom jej vydali vrchnosti a v moc hejtmanu.
21 And they questioned Him saying; Teacher, we know that rightly You speak and You teach and not You receive [any] person but on the basis of truth the way of God teach.
I otázali se ho, řkouce: Mistře, víme, že právě mluvíš a učíš, a nepřijímáš osoby, ale v pravdě cestě Boží učíš.
22 Is it lawful (for us *N(k)O*) to Caesar tribute to give or not?
Sluší-li nám daň dávati císaři, čili nic?
23 having perceived however of them the craftiness He said to them (why *KO*) (me do you test; *K*)
Ale porozuměv chytrosti jejich, dí jim: Co mne pokoušíte?
24 (do show *N(k)O*) Me a denarius; Of whom has it [the] image and inscription? (Those *N(K)O*) And they said; Caesar’s.
Ukažte mi peníz. Čí má obraz a nápis? I odpověděvše, řekli: Císařův.
25 And He said (to *no*) (them; *N(k)O*) Therefore do give back the [things] of Caesar to Caesar and the [things] of God to God.
On pak řekl jim: Dejtež tedy, co jest císařova, císaři, a co jest Božího, Bohu.
26 And not they were able to catch Him in (His *NK(o)*) declaration before the people, and having marveled at the answer of Him they became silent.
I nemohli ho za slovo popadnouti před lidem, a divíce se odpovědi jeho, umlkli.
27 Having approached then some of the Sadducees, the ones (denying *NK(o)*) a resurrection not being, they questioned Him
Přistoupivše pak někteří z saduceů, (kteříž odpírají býti vzkříšení, ) otázali se ho,
28 saying; Teacher, Moses wrote to us: if anyone’s brother shall die having a wife and he childless (shall be, *N(K)O*) that shall take the brother of him the wife and shall raise up seed to the brother of him.
Řkouce: Mistře, Mojžíš napsal nám: Kdyby bratr něčí umřel, maje manželku, a umřel by bez dětí, aby ji pojal bratr jeho za manželku, a vzbudil símě bratru svému.
29 Seven therefore brothers there were; and the first having taken a wife died childless,
I bylo sedm bratří, a první pojav ženu, umřel bez dětí.
30 and (took *K*) the second (wife and this died childless *K*)
I pojal druhý tu ženu, a umřel i ten bez dětí.
31 and the third took her (likewise *o*) likewise then also the seven not did leave children and died.
Potom třetí pojal ji, též i všech těch sedm, a nezůstavivše dětí, zemřeli.
32 Finally (now of all *K*) also the woman died.
Nejposléze po všech umřela i ta žena.
33 (The woman *no*) therefore in the resurrection, of which of them does she become wife? For the seven had her as wife.
Protož při vzkříšení, kterého z nich bude ta žena, poněvadž sedm jich mělo ji za manželku?
34 And (answering *k*) said to them Jesus; The sons of the age this marry and (are given in marriage, *N(k)O*) (aiōn g165)
A odpovídaje, řekl jim Ježíš: Synové tohoto věku žení se a vdávají. (aiōn g165)
35 those however having been considered worthy of the age that [one] to obtain and of the resurrection from [the] dead neither marry nor (are given in marriage; *N(k)(o)*) (aiōn g165)
Ale ti, kteříž hodni jmíni budou dosáhnouti onoho věku a vzkříšení z mrtvých, ani se ženiti nebudou ani vdávati. (aiōn g165)
36 (neither *N(k)O*) for to die any more are they able, like [the] angels for they are, and sons they are (*k*) of God of the resurrection sons being.
Nebo ani umírati více nebudou moci, andělům zajisté rovni budou. A jsou synové Boží, poněvadž jsou synové vzkříšení.
37 for however are raised the dead, even Moses showed at the bush when he names [the] Lord the God of Abraham and (the *k*) God of Isaac and (the *k*) God of Jacob.’
A že mrtví vstanou z mrtvých, i Mojžíš ukázal při onom kři, když nazývá Pána Bohem Abrahamovým, a Bohem Izákovým, a Bohem Jákobovým.
38 God now not He is of [the] dead but of [the] living; all for to Him live.
Bůhť pak není mrtvých, ale živých, nebo všickni jsou jemu živi.
39 Answering now some of the scribes said; Teacher, well you have spoken.
Tedy odpověděvše někteří z zákonníků, řekli: Mistře, dobře jsi pověděl.
40 no longer no longer (then *N(k)O*) were they daring to ask Him no [thing].
I nesměli se jeho na nic více tázati.
41 He said then to them; How do they declare the Christ to be David's Son
Řekl pak jim: Kterak praví Krista býti synem Davidovým?
42 (and *ko*) Himself (for *no*) David says in [the] book of Psalms: Said (the *ko*) Lord to the Lord of me; do sit at [the] right hand of Me
A sám David praví v knize žalmů: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé,
43 until when I may place the enemies of You [as] a footstool of the feet of You.
Ažť položím nepřátely tvé v podnož noh tvých?
44 David therefore Lord Him calls, and how of him son is He?
Poněvadž David jej Pánem nazývá, i kterakž syn jeho jest?
45 When are listening now all the people He said to the disciples of Him;
I řekl učedlníkům svým přede vším lidem:
46 do beware of the scribes who are desiring to walk in long robes and loving greetings in the marketplaces and first seats in the synagogues and first places in the banquets,
Varujte se zákonníků, kteříž rádi chodí v krásném rouše, a milují pozdravování na trzích a přední stolice v školách, a první místo na večeřích.
47 who devour the houses of widows and as a pretext at great length pray; These will receive more excessive condemnation.
Kteříž zžírají domy vdovské pod zámyslem dlouhé modlitby. Tiť vezmou těžší odsouzení.
