2 Corinthians 3
1 Are we beginning again ourselves to commend? (Or *N(k)O*) surely not we need like some commendatory letters to you or from you (commendatory [letters]? *k*)
Začínáme opět sami sebe chváliti? Zdaliž potřebujeme, jako někteří, schvalujících listů k vám, neb od vás k jiným?
2 The letter of us you yourselves are inscribed in the hearts of us, being known and being read by all men,
List náš vy jste, napsaný v srdcích našich, kterýž znají a čtou všickni lidé.
3 being revealed that you are a letter of Christ having been ministered to by us inscribed not in ink but with [the] Spirit of God [the] living, not on tablets of stone but on tablets (of hearts *N(K)O*) human.
Nebo to zjevné jest, že jste list Kristův způsobený skrze přisluhování naše, napsaný ne černidlem, ale Duchem Boha živého, ne na dskách kamenných, ale na dskách srdce masitých.
4 Confidence now such we have through Christ toward God;
Doufání pak takové máme skrze Krista k Bohu,
5 Not for from ourselves sufficient we are to reckon anything as of (ourselves, *NK(O)*) but the sufficiency of us [is] of God,
Ne že bychom dostateční byli mysliti něco sami z sebe, jakožto sami z sebe, ale dostatečnost naše z Boha jest.
6 who also has made competent us [as] ministers of a new covenant, not of [the] letter but of [the] Spirit; the for letter kills, but the Spirit gives life.
Kterýž i hodné nás učinil služebníky Nového Zákona, ne litery, ale Ducha. Nebo litera zabijí, ale Duch obživuje.
7 If now the ministry of death in (letters *NK(o)*) engraved (in *k*) stones was produced in glory, so as for not to be able to look intently the sons of Israel into the face of Moses on account of the glory of the face of him which is fading,
Jestližeť pak přisluhování smrti, literami vyryté na dskách kamenných, bylo slavné, tak že nemohli patřiti synové Izraelští v tvář Mojžíšovu, pro slávu oblíčeje jeho, kteráž pominouti měla,
8 how surely more the ministry of the Spirit will be in glory?
I kterakž by ovšem přisluhování Ducha nemělo býti slavné?
9 If for (to the *N(k)O*) ministry of condemnation [was] glory, much more abounds the ministry of righteousness (in *k*) glory!
Nebo jestližeť přisluhování pomsty slavné bylo, mnohemť se více přisluhování spravedlnosti rozhojňuje v slávě.
10 Even for (not *N(k)O*) has been glorified that glorified in this respect on account of the surpassing [it] glory.
Nebo to, což oslaveno bylo, aniž oslaveno bylo v té částce, u přirovnání této předůstojné slávy.
11 If for that which is fading away [was] through glory, much more [is] that remaining in glory!
Nebo jestližeť to pomíjející bylo slavné, mnohemť více to, což zůstává, jestiť slavné.
12 Having therefore such hope great boldness we use,
Protož majíce takovou naději, mnohé svobody v mluvení užíváme,
13 and not as Moses was putting a veil over the face (of himself *N(k)O*) for not to look intently the sons of Israel into the end of that fading away;
A ne jako Mojžíš kladl zástěru na tvář svou, aby nepatřili synové Izraelští k cíli té věci pomíjející.
14 But were hardened the minds of them. Until for the present (day *no*) the same veil at the reading of the old covenant remains not being lifted, (for *N(k)O*) in Christ is being removed,
Pročež ztupeni jsou smyslové jejich. Nebo až do dnes ta zástěra v čítání Starého Zákona zůstává neodkrytá; nebo skrze Krista se odnímá.
15 But unto this day when (ever *no*) (may be read *N(k)O*) Moses, a veil over the heart of them lies;
Protož až do dnes, když čten bývá Mojžíš, zástěra jest položena na jejich srdci.
16 When however (ever *N(k)O*) [one] shall have turned to [the] Lord, is taken away the veil.
Než jakž by se obrátilo ku Pánu, odňata bude ta zástěra.
17 The now Lord the Spirit is; where now the Spirit of [the] Lord [is] (there *k*) [is] freedom.
Nebo Pán jest Duch ten, a kdež jest ten Duch Páně, tu i svoboda.
18 We ourselves now all unveiled in face the glory of [the] Lord beholding as in a mirror, the same image are being transformed into from glory to glory even as from [the] Lord [the] Spirit.
My pak všickni odkrytou tváří slávu Páně jako v zrcadle spatřujíce, v týž obraz proměněni býváme od slávy v slávu, jakožto od Ducha Páně.
