Romans 2
1 Wherefore, inexcusable, thou art, O man, whoever judgest; for, wherein thou judgest some one else, thyself, thou dost condemn, —for, the very things, thou dost practise, who art judging:
Protož nemůžeš se vymluviti, ó člověče každý, potupuje jiného. Nebo tím, že jiného potupuješ, sám sebe odsuzuješ, poněvadž totéž činíš, což na jiném tupíš.
2 We know, however, that, the sentence of God, is according to truth against them who, such things as these, do practise.
Vímeť zajisté, že soud Boží jest podle pravdy proti těm, kteříž takové věci činí.
3 And reckonest thou this, O man—who dost judge them who such things do practise, and yet art doing the same, that, thou, shalt escape the sentence of God?
Zdali se domníváš, ó člověče, jenž soudíš ty, kdož takové věci činí, a sám totéž čině, že ty ujdeš soudu Božího?
4 Or, the riches of his kindness, and forbearance, and long-suffering, dost thou despise, —not knowing that, the kindness of God, unto repentance, is leading thee?
Èili bohatstvím dobrotivosti jeho a snášelivosti i dlouhočekání pohrdáš, nevěda, že dobrotivost Boží ku pokání tebe vede?
5 But, according to thy hardness, and [thine] impenitent heart, art treasuring up for thyself anger, in a day of anger and revelation of the righteous judgment of God, —
Ale podle tvrdosti své a srdce nekajícího shromažďuješ sobě hněv ke dni hněvu a zjevení spravedlivého soudu Božího,
6 Who will render unto each one according to his works: —
Kterýž odplatí jednomu každému podle skutků jeho,
7 Unto them, on the one hand, who, by way of endurance in good work, are seeking, glory, honour and incorruption, life age-abiding, (aiōnios g166)
Těm zajisté, kteříž trvajíce v dobrém skutku, slávy a cti a nesmrtelnosti hledají, životem věčným, (aiōnios g166)
8 Unto them, on the other hand, who are of contention, and are not yielding unto the truth, but are yielding unto unrighteousness, anger and wrath,
Těm pak, kteříž jsou svárliví a pravdě nepovolují, ale povolují nepravosti, prchlivostí a hněvem,
9 tribulation and anguish—against every soul of man who worketh out what is base, both of Jew first and of Greek, —
Trápením a úzkostí, a to každé duši člověka činícího zlé, i Žida předně, a též i Řeka.
10 But glory and honour and peace—unto every one who worketh what is good, both unto Jew first and unto Greek:
Ale slávu a čest a pokoj dá každému, kdož činí dobré, i Židu předně, a též i Řeku.
11 For there is no respect of persons with God; —
Neboť není přijímání osob u Boha.
12 For, as many as without law sinned, without law, also shall perish, and, as many as within law sinned, through law, shall be judged;
Kteřížkoli zajisté bez Zákona hřešili, bez Zákona i zahynou; a kteřížkoli pod Zákonem byvše hřešili, skrze Zákon odsouzeni budou,
13 For, not the hearers of law, are righteous with God, but, the doers of law, shall be declared righteous;
(Nebo ne ti, jenž slyší Zákon, spravedlivi jsou před Bohem, ale činitelé Zákona spravedlivi budou.
14 For, whensoever the nations which have not law, by nature, the things of the law, may be doing, the same, not having law, unto themselves, are a law, —
Nebo když pohané Zákona nemajíce, od přirození činí to, což přikazuje Zákon, takoví Zákona nemajíce, sami sobě zákonem jsou,
15 Who, indeed, shew the work of the law written in their hearts, their conscience therewith bearing witness, and, between one another, their reasonings accusing—or, even excusing, them: —
Kteřížto ukazují dílo Zákona napsané na srdcích svých, když jim to osvědčuje svědomí jejich i myšlení, kteráž se vespolek obviňují, anebo také vymlouvají.)
16 In the day on which God judgeth the secrets of men according to my glad-message through Christ Jesus.
V ten den, kdyžto souditi bude Bůh tajné věci lidské, podle evangelium mého skrze Jezukrista.
17 If, however, thou, art taking the name of Jew, and resting thyself upon law, and boasting in God,
Aj, ty sloveš Žid, a spoléháš na Zákon, a chlubíš se Bohem,
18 And art taking note of his will, and testing the things that differ—when receiving oral instruction out of the law,
A znáš vůli jeho, a rozeznáváš, co sluší neb nesluší, naučen jsa z Zákona,
19 Art persuaded, moreover, that, thou thyself, art—a guide of the blind, a light of them that are in darkness,
A za to máš, že jsi ty vůdcím slepých, světlem těch, kteříž jsou ve tmě,
20 A trainer of the simple, a teacher of babes, having the forming of knowledge and truth in the law, —
Ředitelem nemoudrých, učitelem nemluvňat, majícím formu umění a pravdy v Zákoně.
21 Thou, therefore, that art teaching someone else, thyself, art thou not teaching? Thou that proclaimest—Do not steal! Art thou, stealing?
Kterakž tedy jiného uče, sám sebe neučíš? Vyhlašuje, že nemá kradeno býti, sám kradeš?
22 That sayest—Do not commit adultery! Art thou, committing adultery? That abhorrest sacrilege, Art thou, robbing temples?
Pravě: Nezcizoložíš, a cizoložství pácháš? V ohavnosti maje modly, svatokrádeže se dopouštíš?
23 That in law dost boast, Through the transgression of the law, art thou dishonouring God?
Zákonem se chlubě, přestupováním Zákona Bohu neúctu činíš?
24 For the name of God, because of you, is defamed among the nations, —even as it is written.
Nebo jméno Boží pro vás v porouhání jest mezi pohany, jakož psáno jest.
25 For, circumcision, indeed, profiteth—if, law, thou be practising; but, if thou be a transgressor of law, thy circumcision, hath become, uncircumcision
Obřezáníť zajisté prospěje, budeš-li Zákon plniti; pakli budeš přestupitelem Zákona, obřezání tvé učiněno jest neobřezáním.
26 If then, the uncircumcision, be guarding the righteous requirement of the law, shall not, his uncircumcision, as circumcision be reckoned?—
A protož jestližeť by neobřízka ostříhala práv Zákona, zdaliž nebude počtena neobřízka jejich za obřízku?
27 And the uncircumcision by nature, completing the law, shall judge, thee, who, notwithstanding letter and circumcision, art a transgressor of law!
A odsoudí ti, kteříž jsou z přirození neobřízka, zachovávajíce Zákon, tebe, kterýž pod literou a obřízkou přestupník jsi Zákona?
28 For, not he who is one in appearance, is a Jew, nor is, that which is such in appearance in flesh, circumcision;
Nebo ne ten jest pravý Žid, kterýž jest zjevně Židem; aniž to jest pravé obřezání, kteréž bývá zjevně na těle;
29 But, he who is one in secret, is a Jew, —and, [that is], circumcision, which is of the heart, in spirit, not in letter, —whose, praise, is not of men, but of God.
Ale ten jest pravý Žid, kterýžto vnitř jest Židem, a to jest pravé obřezání, kteréž jest srdečné v duchu, a ne podle litery; jehožto chvála ne z lidí jest, ale z Boha.
