Psalms 94
1 O GOD of avenging—Yahweh, GOD of avenging, shine forth:
Bože silný pomst, Hospodine, Bože silný pomst, zastkvěj se.
2 Lift up thyself, O judge of the earth, Render a recompense unto the proud.
Zdvihni se, ó soudce vší země, a dej odplatu pyšným.
3 How long shall the lawless, O Yahweh, How long shall the lawless exult?
Až dokud bezbožní, Hospodine, až dokud bezbožní budou plésati,
4 They pour forth [words], they speak arrogantly, All the workers of iniquity, do boast:
Žváti a hrdě mluviti, honosíce se, všickni činitelé nepravosti?
5 Thy people, O Yahweh, they will crush, And, thine inheritance, tread down;
Lid tvůj, Hospodine, potírati a dědictví tvé bědovati?
6 The widow and sojourner, they will slay, And, the fatherless, murder.
Vdovy a příchozí mordovati, a sirotky hubiti,
7 Yet have they said—Yah, doth not see, The God of Jacob, doth not understand.
Říkajíce: Nehledíť na to Hospodin, aniž tomu rozumí Bůh Jákobův?
8 Understand, ye brutish among the people, And, ye dullards, when will ye show discretion?
Rozumějte, ó vy hovadní v lidu, a vy blázni, kdy srozumíte?
9 He that planteth the ear, shall he not hear? Or, that fashioneth the eye, shall he not have power to see?
Zdali ten, jenž učinil ucho, neslyší? A kterýž stvořil oko, zdali nespatří?
10 He that correcteth nations, shall he not reprove? He that teacheth man knowledge!
Zdali ten, jenž tresce národy, nebude kárati, kterýž učí lidi umění?
11 Yahweh, knoweth the plans of men, That, they, are a breath!
Hospodinť zná myšlení lidská, že jsou pouhá marnost.
12 How happy the man whom thou correctest, O Yah! And whom, out of thy law, thou instructest!
Blahoslavený jest ten muž, kteréhož ty cvičíš, Hospodine, a z zákona svého jej vyučuješ.
13 That thou mayest give him rest from the days of misfortune, Until there be digged—for the lawless one—a pit.
Abys mu způsobil pokoj před časy zlými, až by za tím vykopána byla bezbožníku jáma.
14 For Yahweh, will not abandon, his people, And, his inheritance, will he not forsake;
Neboť neopustí Hospodin lidu svého, a dědictví svého nezanechá,
15 For, unto righteousness, shall the judicial sentence return, Then shall follow it—all the upright in heart.
Ale až k spravedlnosti navrátí se soud, a za ním všickni upřímého srdce.
16 Who will rise up for me, against the evil-doers? Who will make a stand for me, against the workers of iniquity?
Kdož by se byl o mne zasadil proti zlostníkům? Kdo by se byl za mne postavil proti těm, jenž páší nepravost?
17 If, Yahweh, had not been a help to me, Soon had sunk into silence—my soul!
Kdyby mi Hospodin nebyl ku pomoci, tudíž by se byla octla duše má v mlčení.
18 If I say, My foot, hath slipped, Thy lovingkindness, O Yahweh, supporteth me.
Již jsem byl řekl: Klesla noha má, ale milosrdenství tvé, ó Hospodine, zdrželo mne.
19 In the multitude of my cares within me, Thy consolations, delight my soul.
Ve množství přemyšlování mých u vnitřnosti mé, tvá potěšování obveselovala duši mou.
20 Shall the throne that inflicteth ruin, have fellowship with thee, That frameth oppression, by statute?
Zdaliž se k tobě přitovaryší stolice převráceností těch, jenž vynášejí nátisk mimo spravedlnost,
21 They make an attack on the life of the righteous one, —And, innocent blood, they condemn.
Jenž se shlukují proti duši spravedlivého, a krev nevinnou odsuzují?
22 But, Yahweh, hath become for me a high tower, And my God, my rock of refuge.
Ale Hospodin jest mým hradem vysokým, a Bůh můj skalou útočiště mého.
23 Thus hath he brought back on them their iniquity, And, by their own wickedness, will he destroy them, Destroy them, will Yahweh our God.
Onť obrátí na ně nepravost jejich, a zlostí jejich zahladí je, zahladí je Hospodin Bůh náš.
