Psalms 90
1 A Prayer by Moses, the Man of God. Lord! a dwelling-place, hast, thou, become to us, From generation to generation:
Modlitba Mojžíše, muže Božího. Pane, ty jsi býval příbytek náš od národu do pronárodu.
2 Before, the mountains, were born, Or thou hadst brought forth the earth and the world, Even, from age to age, thou, [wast] GOD.
Prvé, než hory stvořeny byly, nežlis sformoval zemi, a okršlek světa, ano hned od věků a až na věky, ty jsi Bůh silný.
3 Thou causest man to return unto dust, And hast said—Return, ye sons of Adam!
Ty přivodíš člověka na to, aby setřín byl, říkaje: Navraťtež se zase, synové lidští.
4 For, a thousand years, in thine eyes, [are], As yesterday, in that it passed away, Or [as] a watch in the night.
Nebo by tisíc let přetrval, jest to před očima tvýma jako den včerejší, a bdění noční.
5 Thou hast snatched them away, A sleep, do they become, In the morning, [they are] like grass that shooteth up,
Povodní zachvacuješ je; jsou sen, a jako bylina hned v jitře pomíjející.
6 In the morning, it sprouteth and shooteth up, By the evening, it is cut down and withered.
Toho jitra, kteréhož vykvetne, mění se, u večer pak jsuc podťata, usychá.
7 For we are consumed in thine anger, And, in thy wrath, are we dismayed;
Ale my hyneme od hněvu tvého, a prochlivostí tvou jsme zděšeni.
8 Thou hast set, Our iniquities before thee, Our secret near the luminary of thy face.
Nebo jsi položil nepravosti naše před sebe, a tajnosti naše na světlo oblíčeje svého.
9 For, all our days, decline in thy wrath, —We end our years like a sigh.
Pročež všickni dnové naši v náhle přebíhají pro tvé rozhněvání; k skončení let svých docházíme jako řeč.
10 The days of our years, have, in them, three score years and ten, And, if, by reason of strength, they have fourscore years, Yet, their boast, is labour and sorrow, For it hath passed quickly, and we have flown away.
Všech dnů let našich jest let sedmdesáte, aneb jest-li kdo silnějšího přirození, osmdesát let, a i to, což nejzdárnějšího v nich, jest práce a bída, a když to pomine, tožť ihned rychle zaletíme.
11 Who knoweth the strength of thine anger? Even, according to the fear of thee, is thy wrath!
Ale kdo jest, ješto by znal přísnost hněvu tvého, a ostýchal se zůřivosti tvé?
12 How to number our days, so grant us to know, That we may win us a heart that hath wisdom.
Naučiž nás počítati dnů našich, abychom uvodili moudrost v srdce.
13 Return, Yahweh, oh how long? And have compassion upon thy servants;
Navrať se zase, Hospodine, až dokud prodléváš? Mějž lítost nad služebníky svými.
14 Satisfy us, in the morning, with thy lovingkindness, That we may shout aloud and be glad, Throughout all our days.
Nasyť nás hned v jitře svým milosrdenstvím, tak abychom prozpěvovati, a veseliti se mohli po všecky dny naše.
15 Make us glad, according to, The days thou hast humbled us, The years we have seen misfortune:
Obveseliž nás podlé dnů, v nichž jsi nás ssužoval, a let, v nichž jsme okoušeli zlého.
16 Let thy work, appear unto thy servants, And, thy majesty, upon their children;
Budiž zřejmé při služebnících tvých dílo tvé, a okrasa tvá při synech jejich.
17 And let the delightfulness of Adonay our God be upon us, —And, the work of our hands, establish thou upon us, Yea, the work of our hands, establish thou it.
Budiž nám přítomná i ochotnost Hospodina Boha našeho, a díla rukou našich potvrď mezi námi, díla, pravím, rukou našich potvrď.
