Psalms 81
1 To the Chief Musician. On "the Gittith." Asaph’s. Shout ye for joy, unto God our strength, Sound the note of triumph, to the God of Jacob;
Přednímu z kantorů na gittit, Azafovi. Plésejte Bohu, síle naší, prokřikujte Bohu Jákobovu.
2 Raise a melody, and strike the timbrel, The lyre so sweet, with the harp:
Vezměte žaltář, přidejte buben, harfu libou a loutnu.
3 Blow, at the new moon, the horn, At the full moon, for the day of our sacred festival:
Trubte trubou na novměsíce, v uložený čas, v den slavnosti naší.
4 For, a statute to Israel, it is, A regulation, by the God of Jacob;
Nebo toť jest ustavení v Izraeli, řád Boha Jákobova.
5 A testimony in Joseph, he appointed it, When he went forth over the land of Egypt: A language I liked not, used I to hear;
Na svědectví v Jozefovi vyzdvihl jej, když byl vyšel proti zemi Egyptské, kdež jsme jazyk neznámý slýchati musili.
6 I took away, from the burden, his shoulder, his hands, from the clay, were set free.
Osvobodil jsem, dí Bůh, od břemene rameno jeho, a ruce jeho nádob zednických zproštěny byly.
7 In distress, thou didst cry, and I delivered thee, —I answered thee, within a hiding-place of thunder, I proved thee by the waters of Meribah. (Selah)
V ssoužení tom, když jsi volal, vytrhl jsem tě, vyslyšel jsem tě z skrýše hromu, zkušoval jsem tě při vodách sváru. (Sélah)
8 Hear, O my people, and I will adjure thee, O Israel, if thou wilt hearken unto me!
Řeklť jsem: Slyš, lide můj, a osvědčím se tobě, ó Izraeli, budeš-li mne poslouchati,
9 There shall not be, within thee, a foreign GOD, —Neither shalt thou bow down to a strange GOD:
A nebude-li mezi vámi Boha jiného, a nebudeš-li se klaněti bohu cizímu.
10 I, Yahweh, am thy God, Who brought thee up out of the land of Egypt, —Open wide thy mouth, that I may fill it.
Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské, otevři jen ústa svá, a naplnímť je.
11 But my people, hearkened not, unto my voice, Even, Israel, inclined not unto me.
Ale neuposlechl lid můj hlasu mého, a Izrael nepřestal na mně,
12 So then I let them go on in the stubbornness of their own heart, They might walk in their own counsels!
A protož pustil jsem je v žádost srdce jejich, i chodili po radách svých.
13 If, my people, were hearkening unto me, [If, ] Israel, in my ways, would walk,
Ó byť mne byl lid můj poslouchal, a Izrael po cestách mých chodil,
14 Right soon, their foes, would I subdue, And, against their adversaries, would I turn my hand:
Tudíž bych já byl nepřátely jejich snížil, a na protivníky jejich obrátil ruku svou.
15 The haters of Yahweh, should come cringing unto him, Then let their own good time be age-abiding!
A ti, kteříž v nenávisti mají Hospodina, úlisně by se jim poddávati musili, i byl by čas jejich až na věky.
16 Then would he feed them from the marrow of the wheat, Yea, out of the rock—with honey, would I satisfy thee.
A krmil bych je byl jádrem pšenice, a medem z skály sytil bych je.
