Psalms 78
1 An Instructive Psalm. Asaph’s. Give ear, O my people, to mine instruction, Bend your ear to the sayings of my mouth;
Vyučující, Azafovi. Pozoruj, lide můj, zákona mého, nakloňte uší svých k slovům úst mých.
2 I will open, in a parable, my mouth, I will pour forth enigmas out of antiquity; —
Otevru v podobenství ústa svá, vypravovati budu přípovídky starobylé.
3 Which we have heard, and come to know, And, our fathers, have recounted to us;
Co jsme slýchali i poznali, a co nám otcové naši vypravovali,
4 We will not withhold [them] from their children, To a later generation, recounting the praises of Yahweh, Even his might and his wonders which he wrought;
Nezatajíme toho před syny jejich, kteříž budoucím potomkům svým vypravovati budou chvály Hospodinovy, ano i moc jeho a divné skutky jeho, kteréž činil.
5 When he set up a testimony in Jacob, And, a law, appointed in Israel, —Which he commanded our fathers, That they might make them known to their children;
Neboť jest vyzdvihl svědectví v Jákobovi, a zákon vydal v Izraeli, což přikázal otcům našim, aby v známost uvodili synům svým,
6 To the end, A later generation, might come to know, Children who should be born, Who should arise, and recount [them] to their children;
Aby to poznal věk potomní, synové, kteříž se zroditi měli, a ti povstanouce, aby vypravovali dítkám svým,
7 That they might set, in Elohim, their confidence, —And not forget the doings of El, But, his commandments, might observe;
Aby pokládali v Bohu naději svou, a nezapomínali se na skutky Boha silného, ale ostříhali přikázaní jeho,
8 And not become, like their fathers, a generation stubborn and rebellious, —A generation that fixed not their heart, Neither was their spirit, faithful with GOD.
Aby nebývali jako otcové jejich, pokolení zpurné a protivné, národ, kterýž nenapravil srdce svého, a nebyl věrný Bohu silnému duch jeho.
9 The sons of Ephraim—armed bowmen, Turned in the day of battle;
Jako synové Efraim zbrojní, ač uměle z lučiště stříleli, však v čas boje zpět se obrátili,
10 They kept not the covenant of God, And, in his law, refused to walk;
Nebo neostříhali smlouvy Boží, a v zákoně jeho zpěčovali se choditi.
11 And forgat His doings, And his wonders which he had showed them:
Zapomenuli se na činy jeho, a na divné skutky jeho, kteréž jim ukázal.
12 In presence of their fathers, wrought he, wondrously, —In the land of Egypt—the field of Zoan:
Před otci jejich činil divy v zemi Egyptské, na poli Soan.
13 He clave the sea, and caused them to pass through, And reared up the waters like a mound;
Rozdělil moře, a převedl je; učinil, aby stály vody jako hromada.
14 And led them, by a cloud, in the daytime, And all the night, by a light of fire;
Vedl je ve dne v oblace, a každé noci v jasném ohni.
15 He used to cleave rocks in the desert, And let them drink as out of mighty deeps;
Protrhl skály na poušti, a napájel je jako z propastí velikých.
16 And he brought forth streams out of the cliff, And caused waters to flow down, like rivers.
Vyvedl potoky z skály, a učinil, aby vody tekly jako řeky.
17 But again, once more sinned they against him, Resisting the Most High in a land of drought:
A však vždy přičíněli hříchů proti němu, a popouzeli Nejvyššího na poušti.
18 They put GOD to the proof in their heart, By asking food to their mind:
A pokoušeli Boha silného v srdci svém, žádajíce pokrmu podlé líbosti své.
19 Yea they spake against Elohim, —They said, Can GOD prepare a table in the desert?
A mluvili proti Bohu, řkouce: Zdaliž bude moci Bůh silný připraviti stůl na této poušti?
20 Lo! he hath smitten a rock, And waters, have gushed out, Yea, torrents, have rushed along, —Food also, can he give? Or provide flesh for his people?
Aj, udeřilť jest v skálu, a tekly vody, a řeky se rozvodnily. Zdali také bude moci dáti chleba? Zdali nastrojí masa lidu svému?
21 Therefore, Yahweh hearkened, and became wroth, —And, a fire, was kindled against Jacob, Moreover also, anger, mounted against Israel;
A protož uslyšav Hospodin, rozhněval se, a oheň zažžen jest proti Jákobovi, a prchlivost vstoupila na Izraele,
22 Because, They believed not in God, Nor trusted in his salvation;
Proto že se nedověřili Bohu, a neměli naděje v spasení jeho,
23 Though he had commanded the skies above, And, the doors of the heavens, had opened;
Ačkoli rozkázal oblakům shůry, a průduchy nebeské otevřel,
24 And had rained on them manna to eat, And, the corn of the heavens, had given to them:
A dštil na ně mannou ku pokrmu, a obilé nebeské dával jim.
25 The food of the mighty, each one did eat, Nourishment, sent he them to the full;
Chléb mocných jedl člověk, seslal jim pokrmů do sytosti.
26 He let loose an east wind in the heavens, Then guided he, in his might, a south wind;
Obrátil vítr východní u povětří, a přivedl mocí svou vítr polední.
27 And rained upon them flesh as the dust, And, like the sand of the seas, birds of wing;
I dštil na ně masem jako prachem, a ptactvem pernatým jako pískem mořským.
28 And let them fall in the midst of their camp, —Round about their habitations.
Spustil je do prostřed vojska jejich, a všudy vůkol stanů jejich.
29 So they did eat and were abundantly filled, When, what they longed for, he had brought them: —
I jedli, a nasyceni jsou hojně, a dal jim to, čehož žádali.
30 They had not turned away from what they had longed for, Yet was their food in their mouth,
Ještě nevyplnili žádosti své, ještě pokrm byl v ústech jejich,
31 When, the anger of God, mounted against them, And he slew of their vigorous youths, And, the choice young men of Israel, caused he to bow down in death.
A v tom prchlivost Boží připadla na ně, a zbil tučné jejich, a přední Izraelské porazil.
32 For all this, sinned they still, And believed not in his wonders;
S tím se vším vždy ještě hřešili, a nevěřili předivným skutkům jeho.
33 So he ended, in a breath, their days, And their years, in a sudden terror!
A protož dopustil na ně, že marně skonali dny své, a léta svá s chvátáním.
34 If he slew [of] them, then they sought him, Yea they turned, and did earnestly seek GOD;
Když je hubil, jestliže ho hledali, a zase k Bohu silnému hned na úsvitě se navraceli,
35 And remembered that, Elohim, was their rock, Yea, EL Most High, their Redeemer:
Rozpomínajíce se na to, že Bůh byl skála jejich, a Bůh silný nejvyšší vykupitel jejich:
36 So they spake him fair with their mouth, And, with their tongue, did promise him falsely;
(Ačkoli mu s pochlebenstvím mluvili ústy svými, a jazykem svým lhali jemu.
37 But, their heart, was not fixed with him, Nor were they trusty in his covenant:
A srdce jejich nebylo upřímé před ním, aniž se věrně měli v smlouvě jeho),
38 Yet, he, full of compassion, would put a propitiatory-covering over iniquity, and not destroy, —Yea, many a time, turned he back his anger, And would not stir up all his wrath.
On jsa milosrdný, odpouštěl nepravosti jejich, a nezahladil jich; častokrát odvracel hněv svůj, a nevzbuzoval vší zůřivosti své.
39 So then he remembered, That, Flesh, they were, A Wind departing, that returneth not.
Nebo pamatoval, že jsou tělo, vítr, kterýž odchází, a nenavracuje se zase.
40 How often they, Resisted him in the desert, Vexed him, in the waste:
Kolikrát jsou ho dráždili na poušti, a k bolesti přivodili na pustinách.
41 Yea they again put GOD to the test, And, to the Holy One of Israel, caused they sorrow:
Týž i týž navracujíce se, pokoušeli Boha silného, a svatému Izraelskému cíle vyměřovali.
42 They remembered not his hand—The day, When he ransomed them from the adversary;
Nepamatovali na moc jeho, a na ten den, v kterémž je vysvobodil z ssoužení,
43 When he set, in Egypt, his signs, And his wonders, in the plain of Zoan;
Když činil v Egyptě znamení svá, a zázraky své na poli Soan,
44 When he turned, into blood, their Nile-streams, And, their own rivers, could they not drink;
Když obrátil v krev řeky a potoky jejich, tak že jich píti nemohli.
45 He sent among them, The gad-fly, and it devoured them, And the frog, and it despoiled them;
Dopustil na ně směsici žížal, aby je žraly, a žáby, aby je hubily.
46 When he gave to the corn-locust their produce, And their toil, to the swarming locust;
A dal chroustům úrody jejich, a úsilí jejich kobylkám.
47 He killed, with hail, their vine, And their sycomores, with frost:
Stloukl krupami réví jejich, a stromy fíkové jejich ledem.
48 When he gave up, to hail-storms, their beasts, And their cattle, to pestilent fevers;
Vydal krupobití na hovada jejich, a na dobytek jejich uhlí řeřavé.
49 He sent among them the heat of his anger, Wrath and indignation and distress, —A mission of messengers of misfortune:
Poslal na ně prchlivost hněvu svého, rozpálení, zůřivost i ssoužení, dopustiv na ně anděly zlé.
50 He leveled a path for his anger, Withheld not, from death, their soul, But, their life—to the pestilence, he delivered:
Uprostrannil stezku prchlivosti své, neuchoval od smrti duše jejich, ano i na hovada jejich mor dopustil.
51 So he smote, Every first-born in Egypt, The beginning of their strength, in the tents of Ham;
A pobil všecko prvorozené v Egyptě, prvotiny síly v staních Chamových.
52 And he set forth, like sheep, his people, And guided them, like a flock in the desert;
Ale lid svůj vyvedl jako ovce, a vodil se s nimi jako s stádem po poušti.
53 Yea he led them securely, and they dreaded not, And, their enemies, the sea did cover.
Vodil je v bezpečnosti, tak že nestrašili, nepřátely pak jejich přikrylo moře,
54 Then brought he them within his own holy bounds, The mountain-range, which his right hand made his own:
Až je přivedl ku pomezí svatosti své, na horu tu, kteréž dobyla pravice jeho.
55 So he drave out, before them, [whole] nations, And allotted them, by line, an inheritance, And caused to dwell, in their own homes, the tribes of Israel.
Vyhnav před tváří jejich národy, způsobil to, aby jim na provazec dědictví jejich přišli, a aby přebývala v staních jejich pokolení Izraelská.
56 But they tested and resisted God Most High, And, his testimonies, did not observe;
Však vždy předce pokoušeli a dráždili Boha nejvyššího, a svědectví jeho neostříhali.
57 But drew back and dealt treacherously, like their fathers, They turned aside, like deceitful bowmen;
Ale zpět odšedše, převráceně činili, jako i předkové jejich; uchýlili se jako mylné lučiště.
58 And provoked him to anger with their high places, And, with their images, used to move him to jealousy.
Nebo popouzeli ho výsostmi svými, a rytinami svými k horlení přivedli jej.
59 God heard and was wroth, And greatly abhorred Israel;
Slyšel Bůh, a rozhněval se, a u velikou ošklivost vzal Izraele,
60 So he gave up the habitation of Shiloh, The tent he had set up among Men;
Tak že opustiv příbytek v Sílo, stánek, kterýž postavil mezi lidmi,
61 Yea he gave up, into captivity, his strength, And his beauty into the hand of an adversary;
Vydal v zajetí sílu svou, a slávu svou v ruce nepřítele.
62 And delivered up, to the sword, his people, And, with his own inheritance, was he wroth;
Dal pod meč lid svůj, a na dědictví své se rozhněval.
63 His young men, were devoured by fire, And, his virgins, were not praised in song;
Mládence jeho sežral oheň, a panny jeho nebyly chváleny.
64 His priests, by the sword, did fall, And, his widows, were not able to bewail.
Kněží jejich od meče padli, a vdovy jejich neplakaly.
65 Then awoke, as one that had slept, Adonay, As a warrior exulting with wine!
Potom pak procítil Pán jako ze sna, jako silný rek, kterýž po víně sobě vykřikuje.
66 So he smote his adversaries in the rear, Reproach age-abiding, laid he upon them.
A ranil nepřátely své po zadu, a u věčné pohanění je vydal.
67 Howbeit he rejected the tent of Joseph, And, the tribe of Ephraim, did not choose:
Ačkoli pak pohrdl stánkem Jozefovým, a pokolení Efraimova nevyvolil,
68 But made choice of the tribe of Judah, The mountain of Zion, which he loved;
Však vyvolil pokolení Judovo, horu Sion, kterouž zamiloval.
69 And built, like the heights, his sanctuary, Like the earth, he founded it to times age-abiding.
A vystavěl sobě, jako hrad vysoký, svatyni svou, jako zemi, kterouž utvrdil na věky.
70 And made choice of David his servant, And took him from among the folds of the sheep:
A vyvolil Davida služebníka svého, vzav jej od chlévů stáda.
71 From after the sucking ewes, he brought him in, —To be shepherd to Jacob his people, And to Israel, his inheritance.
Když chodil za ovcemi březími, zavedl jej, aby pásl Jákoba, lid jeho, a Izraele, dědictví jeho.
72 So he did shepherd them, according to the singleness of his heart, And, with the discernment of his hands, used he to guide them.
Kterýž pásl je v upřímnosti srdce svého, a zvláštní opatrností rukou svých vodil je.
