Psalms 77

1 To the Chief Musician. On "Jeduthun." Asaph’s, a Melody. With my voice—unto God, will I make outcry, With my voice unto God, and he will give ear unto me;

Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm. Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.

2 In the day of my distress—unto My Lord, will I seek, My hand, by night, hath been outstretched and never once became slack, My soul, hath refused to be consoled;

V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.

3 I remember God and I murmur, I muse, and my spirit swooneth. (Selah)

Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. (Sélah)

4 Thou hast held, watching, mine eyes, I was driven to and fro, and could not speak;

Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.

5 I reasoned, Of the days of aforetime, Of the years of by-gone ages;

I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.

6 I remember my song in the night, —With my own heart, I commune, And my spirit, maketh search: —

Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:

7 For ages, will My Lord reject? And, not again, grant acceptance any more?

Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?

8 Hath his lovingkindness, come to a perpetual end? Hath his word failed to generation after generation?

Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?

9 Hath GOD, forgotten to show favour? Or hath he shut up, in anger, his compassions? (Selah)

Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? (Sélah)

10 Then said I—An affliction to me, it is, The changing of the right hand of the Most High.

I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.

11 I will remember the doings of Yah, Surely I will remember, out of aforetime, thy wonderful way;

Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.

12 And will talk to myself of all thy work, And, of thy doings, will I muse: —

A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.

13 O God, in the sanctuary, is thy way, —Who is a great GOD like Elohim?

Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?

14 Thou, art GOD, doing wonderfully, —Thou hast made known, among the peoples, thy might;

Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.

15 Thou didst redeem, with thine arm—Thy people, Thy sons of Jacob and Joseph. (Selah)

Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. (Sélah)

16 The waters saw thee, O God, The waters saw thee, They were in birth-throes, Yea the resounding deeps were stirred;

Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.

17 The clouds, poured down waters, The skies uttered, a voice, Yea, thine arrows, flew hither and thither;

Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.

18 The, voice of thy thunder, was in the whirlwind, Thy lightnings illumined the world, The earth, trembled and quaked;

Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.

19 In the sea, was thy way, And, thy path, in the mighty waters, And, thy footprints, could not be known:

Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti.

20 Thou didst lead, like a flock, thy people, By the hand of Moses and Aaron.

Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona.