Psalms 74
1 An Instructive Psalm. Asaph’s. Wherefore, O God, hast thou cast off utterly? Shall thine anger smoke against the flock of thine own pasturing?
Vyučující, Azafův. Proč, ó Bože, nás tak do konce zamítáš? Proč roznícena jest prchlivost tvá proti stádci pastvy tvé?
2 Remember thine own assembly thou didst acquire aforetime, Thou didst redeem the tribe of thine own inheritance, Mount Zion, wherein thou didst take up thy habitation.
Rozpomeň se na shromáždění své, jehož jsi od starodávna dobyl a vykoupil, na proutek dědictví svého, na Sion horu tuto, na níž přebýváš.
3 Lift up thy steps unto the places utterly unsafe, All the mischief!—the foe in the sanctuary!
Přispějž k hrozným pustinám. Jak všecko pohubil nepřítel v svatyni!
4 Thine adversaries have roared in the midst of thine appointed meeting, They have set their ensigns as tokens!
Řvali nepřátelé tvoji u prostřed shromáždění tvých, a na znamení toho zanechali množství korouhví svých.
5 One used to be known according as he carried up high—into the thicket of trees—the axes;
Za hrdinu jmín byl ten, kterýž co nejvýše zdvihl sekeru, roubaje vazbu dříví jeho.
6 But, now, the doors thereof all together, with axes and hammers, they batter down.
A nyní již řezby jeho napořád sekerami a palicemi otloukají.
7 They have cast, into the fire, thy sanctuary, To the ground, have they profaned the habitation of thy Name.
Uvrhli oheň do svatyně tvé, na zem zřítivše, poškvrnili příbytku jména tvého.
8 They have said in their heart, Let us suppress them altogether, They have burned up all the meeting-places of GOD in the land.
Řekli v srdci svém: Vyhubme je napořád. Takž vypálili všecky stánky Boha silného v zemi.
9 Our own signs, have we not seen, —There is no longer a prophet, —Neither is there with us, one who knoweth—How long!
Znamení svých nevidíme, jižť není proroka, aniž jest mezi námi, kdo by věděl, dokud to stane.
10 How long, O God, shall the adversary, reproach? Shall the enemy revile thy Name perpetually?
I dokudž, ó Bože, útržky činiti bude odpůrce? A nepřítel ustavičně-liž rouhati se bude jménu tvému?
11 Wherefore shouldst thou withdraw thy hand—thy right hand? [Bring it] out of the midst of thy bosom! (Selah)
Proč zdržuješ ruku svou, a pravice své z lůna svého nevzneseš?
12 But, God, hath been my king from aforetime, Working Deliverances in the midst of the earth.
Však jsi ty, Bože, král můj od starodávna, působíš hojné spasení u prostřed země.
13 Thou, didst cleave asunder, in thy might, the sea, Thou didst break in pieces the heads of the Crocodiles, [till they floated] on the waters;
Ty silou svou rozdělil jsi moře, a potřels hlavy draků u vodách.
14 Thou, didst crush the heads of the Sea-Monster, Thou didst give him to be food, for the people of the deserts;
Ty jsi potřel hlavu Leviatanovi, dal jsi jej za pokrm lidu na poušti.
15 Thou, didst cleave open fountain and torrent, Thou, didst dry up rivers of steady flow:
Ty jsi otevřel vrchoviště a potoky, ty jsi osušil i řeky prudké.
16 Thine, is the day, Yea, thine, the night, Thou, didst establish moon and sun;
Tvůjť jest den, tvá jest také i noc, světlo i slunce ty jsi učinil.
17 Thou, didst set up all the bounds of the earth, As for summer and winter, thou, didst form them!
Ty jsi založil všecky končiny země, léto i zimy ty jsi sformoval.
18 Remember this, An enemy, hath reproached Yahweh, Yea, an impious people, have reviled thy Name.
Rozpomeniž se na to, že útržky činil ten odpůrce Hospodinu, a lid bláznivý jak se jménu tvému rouhal.
19 Do not deliver up, to a wild beast, the life of thy turtle-dove, The living host of thine oppressed ones, do not forget perpetually.
Nevydávejž té zběři duše hrdličky své, na stádce chudých svých nezapomínej se na věky.
20 Have respect to thy covenant, For the dark places of the earth are full of the habitations of violence.
Ohlédni se na smlouvu; nebo plní jsou i nejtmavější koutové země peleší ukrutnosti.
21 May the crushed one not again be confounded, As for the oppressed and the needy, let them praise thy Name.
Nechažť bídní neodcházejí s hanbou, chudý a nuzný ať chválí jméno tvé.
22 Arise! O God, plead thine own cause, Remember the reproach of thee, from the impious one, all the day:
Povstaniž, ó Bože, a veď při svou, rozpomeň se na pohanění, kteréžť se děje od nesmyslných na každý den.
23 Do not forget the voice of thine adversaries, The noise of thine assailants, ascending continually.
Nezapomínej se na vykřikování svých nepřátel, a na hluk proti tobě povstávajících, kterýž se silí ustavičně.
