Psalms 38
1 A Melody of David. To bring to Remembrance. O Yahweh, do not, in thine anger, correct me, nor, in thy wrath, chastise me;
Žalm Davidův k připomínání. Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne.
2 For, thine arrows, have sunk down into me, and thy hand, presseth heavily upon me.
Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla.
3 There is no soundness in my flesh, By reason of thine indignation, There is no peace in my bones, By reason of my sin;
Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost, nemají pokoje kosti mé pro hřích můj.
4 For, mine iniquities, have passed over my head, Like a heavy burden, they are too heavy for me:
Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení.
5 My wounds are of bad odour—they have festered, by reason of my folly:
Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé.
6 I am bent, I am bowed down very low. All the day, have I gloomily walked;
Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím.
7 For, my loins, are filled with inflammation, and there is no soundness in my flesh:
Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém.
8 I am benumbed and crushed exceedingly, —I have cried aloud because of the groaning of my heart.
Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého.
9 O My Lord! before thee, is all my longing, and, my sighing, from thee, hath not been hid:
Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto.
10 My heart, fluttereth, my strength hath forsaken me, and, as for the light of mine eyes, even they, are not with me:
Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou.
11 My lovers, and my friends, from before my stroke, stand aloof, —and, my near ones, far away, do stand:
Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí.
12 Yea they who are seeking my life, have laid snares, and they who are asking my harm, have threatened engulfing ruin, And, deceitful things—all day long, do they mutter.
Ti pak, kteříž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteříž mého zlého hledají, mluví převráceně, a přes celý den lest a chytrost smýšlejí.
13 But, I, as one deaf, will not hear, —and as one dumb, who will not open his mouth:
Ale já jako hluchý neslyším, a jako němý, kterýž neotvírá úst svých;
14 Thus have I become as a man who cannot hear, in whose mouth are no arguments:
Tak jsem, jako člověk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu.
15 Because, for thee, O Yahweh, have I waited, Thou, wilt answer, O Adonay, my God!
Nebo na tě, Hospodine, očekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože můj.
16 For I said, Lest they rejoice over me! When my feet were tottering, against me, have they magnified themselves:
Nebo jsem řekl: Ať se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, ať se pyšně nepozdvihují nade mnou,
17 For, I, to halt, am ready, and, my pain, is before me continually;
Poněvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest přede mnou.
18 For, mine iniquity, will I declare, I shall be anxious because of my sin;
A že nepravosti své vyznávám, a pro hřích svůj tesklím.
19 And, my foes, are alive—have become strong, —and multiplied are they who hate me for false cause:
Pročež nepřátelé moji veseli jsouce, silí se, a rozmnožují se ti, kteříž mne bez příčiny nenávidí.
20 Even they who are repaying evil for good, accuse me because I pursue the good.
A zlým za dobré mi se odplacujíce, činí mi protivenství, proto že dobrého následuji.
21 Do not forsake me, O Yahweh, My God! be not far from me:
Neopouštějž mne, Hospodine Bože můj, nevzdalujž se ode mne.
22 Make haste to help me, My Lord, my deliverance!
Přispěj k spomožení mému, Pane spasení mého.
