Psalms 35
1 David’s. Contend, O Yahweh, with them who contend with me, Make war upon them who make war upon me.
Žalm Davidův. Suď se, Hospodine, s těmi, kteříž se se mnou soudí; bojuj proti těm, kteříž proti mně bojují.
2 Grasp buckler and shield, and arise in my help;
Pochyť štít a pavézu, a povstaň mi ku pomoci.
3 Then draw the spear, and close up against my pursuers, Say to my soul, Thy salvation, I am!
Vezmi i kopí, a vyjdi vstříc těm, kteříž táhnou proti mně. Rciž duši mé: Spasení tvé jáť jsem.
4 Let them be ashamed and confounded, who are seeking my life, —Let them turn back and be put to the blush, who are devising my hurt:
Nechať se zahanbí a zapýří ti, kteříž hledají duše mé; zpět ať jsou obráceni a zahanbeni ti, kteříž mi zlé obmýšlejí.
5 Let them be as chaff before the wind, with, the messenger of Yahweh, pressing them on:
Ať jsou jako plevy před větrem, a anděl Hospodinův rozptylujž je.
6 Let their way become dark and slippery, with, the messenger of Yahweh, pursuing them.
Cesta jejich budiž temná a plzká, a anděl Hospodinův stihej je.
7 For, without cause, have they hid for me, in a ditch, their net, —Without cause, have they digged [a pit] for my life.
Nebo jsou bez příčiny polékli v jámě osídlo své, bez příčiny vykopali jámu duši mé.
8 There shall reach him a ruin he could not know, —Yea, his own net which he hath hidden, shall capture him, Into that ruin, shall he fall!
Připadniž na ně setření, jehož se nenadáli, a sít jejich, kterouž ukryli, ať je uloví; s hřmotem ať do ní vpadnou.
9 But, my soul, shall exult in Yahweh, —shall be glad in his salvation.
Duše má pak ať se veselí v Hospodinu, a ať raduje se v spasení jeho.
10 All my bones, shall say—O Yahweh, who is like unto thee? Rescuing the oppressed from one stronger than he, Yea the oppressed and the needy, from their spoiler.
A tuť všecky kosti mé řeknou: Hospodine, kdo jest podobný tobě, ješto vytrhuješ ztrápeného z moci toho, kterýž nad něj silnější jest, tolikéž chudého a nuzného od toho, kterýž ho násilně loupí?
11 There rise up witnesses helping forward violence and wrong, What I know not, they demand of me:
Povstávají svědkové lživí, a na to, o čemž nevím, dotazují se mne.
12 They repay me evil for good, Bereaving my soul.
Zlým za dobré mi se odplacují, duše mé zbaviti mne chtíce,
13 But, as for me, when they were sick, my clothing was sackcloth, I humbled, with fasting, my soul, though, my prayer, unto mine own bosom, might return:
Ježto já v nemoci jejich pytlem jsem se přiodíval, duši svou postem trápil, a sám u sebe za ně často se modlil.
14 Like as for a friend, like as for a brother of mine own, I walked to and fro, As though mourning for a mother, I gloomily bowed myself down.
Jako k příteli, jako k bratru vlastnímu jsem chodíval; jakožto ten, kterýž po matce kvílí, smutek nesa, tak jsem se ponižoval.
15 But, in mine overthrow, have they rejoiced, and gathered themselves together, —There gathered themselves together against me foolish men, and I knew it not, They have torn in pieces, and not been silent;
Ale oni z mého zlého radovali se, a rotili se; shromažďovali se proti mně i ti nejnevážnější, o čemž jsem nevěděl; utrhali mi, a nemlčeli.
16 Amidst profane praters of perversion, have they gnashed upon me with their teeth.
S pokrytci, posměvači, fatkáři škřipěli na mne zuby svými.
17 My Lord! how long wilt thou look on? Bring back my soul out of their raging, from among lions, my solitary self.
Pane, dlouho-liž se dívati budeš? Vytrhni duši mou od zhouby jejich, od lvů jedinkou mou.
18 I will thank thee, in the midst of a great convocation, —In the midst of a mighty people, will I praise thee.
I budu tě oslavovati v shromáždění velikém, ve množství lidu tebe chváliti budu.
19 Let not them who are falsely my foes rejoice over me, As for them who hate me without cause, let them not wink the eye!
Nechažť se nade mnou neradují ti, kteříž bezprávně ke mně se nepřátelsky mají; ti, kteříž mne nenávidí bez příčiny, ať nemhourají očima.
20 For, no salvation, will they utter, —But, against the quiet of the land, deceitful things, do they devise;
Neboť nemluví ku pokoji, ale proti pokojným na zemi slova lstivá vymýšlejí.
21 Yea they have opened wide against me their mouth, They have said, Aha! Aha! our own eye, hath seen!
Anobrž rozdírají proti mně ústa svá, a říkají: Hahá, hahá, jižť vidí oko naše.
22 Thou hast seen, O Yahweh, do not keep silence! O My Lord! be not far from me:
Vidíš ty to, Hospodine, neodmlčujž se, Pane, nevzdalujž se ode mne.
23 Bestir thyself and wake up, to my vindication, O my God and My Lord!—to my plea:
Probudiž se a prociť k soudu mému, Bože můj a Pane můj, k obhájení pře mé.
24 Vindicate me according to thy righteousness, O Yahweh, my God! And let them not rejoice over me:
Suď mne podlé spravedlnosti své, Hospodine Bože můj, ať se neradují nade mnou.
25 Let them not say in their heart, Aha! to our mind! Let them not say, We have swallowed him up!
Ať neříkají v srdci svém: Měhoděk duši naší; ať neříkají: Sehltili jsme jej.
26 Let them turn pale, and then at once blush, who are rejoicing at my misfortune, —Let them be clothed with shame and confusion, who are magnifying themselves against me.
Ale ať se zahanbí a zapýří všickni radující se mému zlému, v stud a hanbu ať jsou oblečeni ti, kteříž se zpínají proti mně.
27 Let them shout in triumph and rejoice, who are desiring my justification; And let them say continually, Yahweh be magnified, Who hath taken pleasure in the prosperity of his servant.
Ti pak, kteříž mi přejí mé spravedlnosti, ať plésají, a radují se, a ať říkají vždycky: Veleslaven budiž Hospodin, kterýž přeje pokoje služebníku svému.
28 Mine own tongue also, shall softly utter thy righteousness, —All the day long, —thy praise!
I můj jazyk ohlašovati bude spravedlnost tvou, a na každý den chválu tvou.
