Psalms 22
1 To the Chief Musician. On "the Hind of the Dawn." A Melody of David. My GOD, my GOD, why hast thou forsaken me? Far from saving me, The words of my loud lamentation?
Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův. Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého.
2 My God! I keep crying—By day, and thou dost not answer, and, By night, and there is no rest for me.
Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti.
3 But, thou, art holy, Who inhabitest the praises of Israel.
Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi.
4 In thee, trusted our fathers, They trusted, and thou didst deliver them;
V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je.
5 Unto thee, made they outcry, and escaped, In thee, they trusted, and had not turned pale.
K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni.
6 But, I, am a worm and no one, a reproach of men, and despised of a people;
Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec.
7 All that see me, laugh at me, —They open wide the mouth, They shake the head: —
Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce:
8 He should trust in Yahweh—let him deliver him, —Let him rescue him, seeing he delighteth in him.
Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo.
9 For, thou, art he that severed me from the womb, he that caused me to trust, upon the breasts of my mother;
Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé.
10 Upon thee, was I cast from the time I was born, From the womb of my mother, my GOD, hast thou been.
Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi.
11 Be not far from me, for, distress, is near, For there is none to help.
Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka.
12 Many bulls have surrounded me, Strong oxen of Bashan, have enclosed me;
Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne.
13 They have opened wide against me their mouth, A lion rending and roaring.
Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí.
14 Like water, am I poured out, and, put out of joint, are all my bones, —My heart, hath become, like wax, it is melted in the midst of my body;
Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých.
15 Dried as a potsherd, is my strength, And, my tongue, is made to cleave to my gums, And, in the dust of death, wilt thou lay me.
Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne.
16 For dogs have surrounded me, —An assembly of evil doers, have encircled me, They have pierced my hands and my feet,
Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé.
17 I may tell all my bones, They, look for—they behold me!
Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi.
18 They part my garments among them, and, for my vestment, they cast lots.
Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los.
19 But, thou, O Yahweh, be not far off, O my help! to aid me, make haste;
Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému.
20 Rescue, from the sword, my life, from the power of the dog, my solitary self:
Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou.
21 Save me from the mouth of the lion, —Yea, from the horns of wild beasts, hast thou delivered me.
Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne.
22 I will declare thy Name unto my brethren, —In the midst of the convocation, will I praise thee.
I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, řka:
23 Ye that revere Yahweh, praise him, All ye the seed of Jacob, glorify him, And, stand in awe of him, all ye seed of Israel.
Kteříž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko símě Jákobovo ctěte jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova.
24 For he hath not despised nor abhorred the humbling of the patient one, neither hath he hid his face from him, but, when he cried for help unto him, he heard.
Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá jej.
25 Of thee, is my praise in the great convocation, My vows, will I pay, before them who revere him.
O tobě chvála má v shromáždění velikém, sliby své plniti budu před těmi, kteříž se bojí tebe.
26 The patient wronged-ones shall eat and be satisfied, They shall praise Yahweh, who are seekers of him, Let your heart live for aye.
Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky.
27 All the ends of the earth, will remember and turn to Yahweh, Yea all the families of the nations, will bow themselves down before thee,
Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny země, a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů.
28 For, to Yahweh, belongeth the kingdom, And One to Rule over the nations.
Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy.
29 All the great ones of the earth, shall eat and bow down, Before him shall kneel, all that go down to the dust, Even he who had not kept alive, his own soul!
Jísti budou a skláněti se před ním všickni tuční země, jemu se klaněti budou všickni sstupující do prachu, a kteříž duše své nemohou při životu zachovati.
30 My seed, shall serve him, It shall be recounted, of the Lord, to a generation that shall come:
Símě jejich sloužiti mu bude, a přičteno bude ku Pánu v každém věku.
31 That his righteousness may be declared to a people to be born, That he wrought with effect!
Přijdouť, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal.
