Psalms 2
1 Wherefore have nations assembled in tumult? Or should, peoples, mutter an empty thing?
Proč se bouří národové, a lidé daremné věci přemyšlují?
2 The kings of earth take their station, and, grave men, have met by appointment together, —against Yahweh, and against his Anointed One [saying]:
Sstupují se králové zemští, a knížata se spolu radí proti Hospodinu, a proti pomazanému jeho,
3 Let us break asunder their bonds, —and cast from us their cords!
Říkajíce: Roztrhejme svazky jejich, a zavrzme od sebe provazy jejich.
4 He that sitteth in the heavens, will laugh, —My Lord, will mock at them:
Ale ten, jenž přebývá v nebesích, směje se, Pán posmívá se jim.
5 Then, will he speak unto them in his anger, and, in his wrath, confound them:
Tehdáž mluviti bude k nim v hněvě svém, a v prchlivosti své předěsí je, řka:
6 Yet, I, have installed my king, —on Zion my holy mountain.
Jáť jsem ustanovil krále svého nad Sionem, horou svatou mou.
7 Let me tell of a decree, —Yahweh, hath said unto me, My son, thou art, I, to-day, have begotten thee:
Vypravovati budu úsudek. Hospodin řekl ke mně: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě.
8 Ask of me, and let me give nations as thine inheritance, and, as thy possession, the ends of the earth:
Požádej mne, a dámť národy, dědictví tvé, a končiny země, vládařství tvé.
9 Thou shalt shepherd them with a sceptre of iron, —as a potter’s vessel, shalt thou dash them in pieces.
Roztlučeš je prutem železným, a jako nádobu hrnčířskou roztříštíš je.
10 Now, therefore, ye kings, show your prudence, Be admonished, ye judges of earth:
A protož, králové, nyní srozumějte, vyučujte se, soudcové zemští.
11 Serve Yahweh with reverence, and exult with trembling:
Služte Hospodinu v bázni, a veselte se s třesením.
12 Kiss the son, lest he be angry, and ye perish by the way, for soon might be kindled his anger, —How happy are all who seek refuge in him!
Líbejte syna, aby se nerozhněval, a zhynuli byste na cestě, jakž by se jen málo zapálil hněv jeho. Blahoslavení jsou všickni, kteříž doufají v něho.
