Psalms 106
1 Praise ye Yah, Give ye thanks to Yahweh—For he is good, For age-abiding, is his lovingkindness.
Halelujah. Oslavujte Hospodina, nebo dobrý jest, nebo na věky milosrdenství jeho.
2 Who can relate the mighty deeds of Yahweh? can cause to be heard, all his praise?
Kdo může vymluviti nesmírnou moc Hospodinovu, a vypraviti všecku chválu jeho?
3 How happy! They who observe justice, He that executeth righteousness at all times.
Blahoslavení, kteříž ostříhají soudu, a činí spravedlnost každého času.
4 Remember me, O Yahweh, when thou acceptest thy people, Visit me, with thy salvation;
Pamatuj na mne, Hospodine, pro milost k lidu svému, navštěv mne spasením svým,
5 That I may look upon the welfare of thy chosen ones, That I may rejoice in the joy of thy nation, That I may glory, with thine inheritance.
Abych užíval dobrých věcí s vyvolenými tvými, a veselil se veselím národu tvého, a chlubil se spolu s dědictvím tvým.
6 We have sinned—with our fathers, We have acted perversely, we have committed lawlessness;
Zhřešili jsme i s otci svými, neprávě jsme činili, a bezbožnost páchali.
7 Our fathers, in Egypt, understood not thy wonders, They remembered not the abounding of thy lovingkindnesses, but rebelled by the sea—at the Red Sea.
Otcové naši v Egyptě nerozuměli předivným skutkům tvým, aniž pamatovali na množství milosrdenství tvých, ale odporni byli při moři, při moři Rudém.
8 Yet he saved them, for the sake of his Name, to make known his mighty power;
A však vysvobodil je pro jméno své, aby v známost uvedl moc svou.
9 So he rebuked the Red Sea, and it dried up, And he led them through deeps, as pasture-land;
Nebo přimluvil moři Rudému, a vyschlo; i provedl je skrze hlubiny, jako po poušti.
10 And saved them from the hand of one full of hatred, And redeemed them out of the hand of the foe;
A tak zachoval je od ruky toho, jenž jich nenáviděl, a vyprostil je z ruky nepřítele.
11 So the waters covered their adversaries, Not one from among them, was left.
V tom přikryly vody ty, kteříž je ssužovali, nezůstalo ani jednoho z nich.
12 They believed therefore in his words, They sang his praise.
A ačkoli věřili slovům jeho, a zpívali chválu jeho,
13 Soon forgat they his works, —They waited not for his counsel;
Však rychle zapomenuli na skutky jeho, a nečekali na radu jeho;
14 But lusted a lust in the desert, and tested GOD in the waste.
Ale jati jsouce žádostí na poušti, pokoušeli Boha silného na pustinách.
15 So he gave them their request, but sent leanness into their soul.
I dal jim, čehož se jim chtělo, a však dopustil hubenost na život jejich.
16 And they became jealous of Moses in the camp, —of Aaron the holy one of Yahweh;
Potom, když horlili proti Mojžíšovi v vojště, a Aronovi, svatému Hospodinovu,
17 The earth opened and engulfed Dathan, and covered up the assembly of Abiram;
Otevřevši se země, požřela Dátana, a přikryla zběř Abironovu.
18 Then was kindled a fire in their assembly, —a flame, consumed the lawless ones.
A roznícen byl oheň na rotu jejich, plamen spálil bezbožníky.
19 They made a calf in Horeb, —and bowed down to a molten image;
Udělali i tele na Orébě, a skláněli se slitině.
20 Thus changed they my glory, for the similitude of an ox that eateth grass.
A změnivše slávu svou v podobiznu vola, jenž jí trávu,
21 They forgat GOD their saviour, who had done great things in Egypt:
Zapomněli na Boha silného, spasitele svého, kterýž činil veliké věci v Egyptě.
22 Wonders in the land of Ham, Terrible things by the Red Sea.
A předivné v zemi Chamově, přehrozné při moři Rudém.
23 Then would he have bidden to destroy them, —had not Moses his chosen, stood in the breach before him, To turn back his wrath from destroying.
Pročež řekl, že je vypléní, kdyby se byl Mojžíš, vyvolený jeho, nepostavil v té mezeře před ním, a neodvrátil prchlivosti jeho, aby nehubil.
24 And they refused the delightful land, They believed not his word;
Za tím zošklivili sobě zemi žádanou, nevěříce slovu jeho.
25 But murmured in their tents, —They hearkened not unto the voice of Yahweh.
A repcíce v staních svých, neposlouchali hlasu Hospodinova.
26 So he lifted up his hand unto them, that he would let them fall in the desert;
A protož pozdvihl ruky své proti nim, aby je rozmetal po poušti,
27 And would disperse their seed among the nations, and would scatter them throughout the lands.
A aby rozptýlil símě jejich mezi pohany, a rozehnal je do zemí.
28 Yet they let themselves be bound to Baal-peor, —and did eat sacrifices to the dead:
Spřáhli se také byli s modlou Belfegor, a jedli oběti mrch.
29 So they provoked to anger by their doings, and a plague, made a breach among them.
A tak dráždili Boha skutky svými, až se na ně obořila rána,
30 Then stood up Phinehas, and interposed, and stayed was the plague:
Až se postavil Fínes, a pomstu vykonal, i přetržena jest rána ta.
31 So it was counted unto him, for righteousness, To generation after generation, unto times age abiding.
Což jest mu počteno za spravedlnost od národu do pronárodu, a až na věky.
32 And they provoked by the waters of Meribah, —And it fared ill with Moses, for their sakes;
Opět ho byli popudili při vodách sváru, až se i Mojžíšovi zle stalo pro ně.
33 For they embittered his spirit, and he spake rashly with his lips.
Nebo k hořkosti přivedli ducha jeho, a pronesl ji rty svými.
34 They destroyed not the peoples of which Yahweh had spoken to them;
K tomu nevyplénili ani národů těch, o kterýchž jim byl Hospodin poručil,
35 But had fellowship with the nations, and learned their doings;
Ale směšujíce se s těmi národy, naučili se skutkům jejich,
36 Yea they served their idols, and they became to them a snare:
A sloužili modlám jejich, kteréž jim byly osídlem.
37 Yea they sacrificed their sons and their daughters to mischievous demons;
Obětovali zajisté syny své a dcery své ďáblům.
38 And poured out innocent blood, the blood of their sons and their daughters, whom they sacrificed to the idols of Canaan, And the land was polluted with blood-shed;
A vylili krev nevinnou, krev synů svých a dcer svých, kteréž obětovali trapidlům Kananejským, tak že poškvrněna jest země těmi vraždami.
39 And they became unclean by their works, and became unchaste in their doings.
I zmazali se skutky svými, a smilnili činy svými.
40 Then was kindled the anger of Yahweh with his people, and he abhorred his own inheritance.
Protož rozpáliv se v prchlivosti Hospodin na lid svůj, v ošklivost vzal dědictví své.
41 So he delivered them up into the hand of the nations, And they who hated them, had dominion over them;
A vydal je v ruce pohanů. I panovali nad nimi ti, jenž je v nenávisti měli,
42 And their enemies oppressed them, And they were bowed down under their hand.
A utiskali je nepřátelé jejich, tak že sníženi jsou pod ruku jejich.
43 Many times, did he rescue them, —But, they, rebelled by their counsel, and sank low in their iniquity.
Mnohokrát je vysvobozoval, oni však popouzeli ho radou svou, pročež potlačeni jsou pro nepravost svou.
44 Then looked he on the distress which befell them, —when he heard their loud cry;
A však patřil na úzkost jejich, a slyšel křik jejich.
45 Then remembered he, for them, his covenant, and was moved to pity, according to the abounding of his lovingkindnesses;
Nebo se rozpomenul na smlouvu svou s nimi, a želel toho podlé množství milosrdenství svých,
46 And granted them compassion before all their captors.
Tak že naklonil k nim lítostí všecky, kteříž je u vězení drželi.
47 Save us, O Yahweh our God, and gather us from among the nations, That we may give thanks unto thy holy Name, That we may triumph aloud in thy praise.
Zachovej nás, Hospodine Bože náš, a shromažď nás z těch pohanů, abychom slavili jméno tvé svaté, a chlubili se v chvále tvé.
48 Blessed be Yahweh, God of Israel, from one age even unto another, And all the people, shall say, Amen! Praise ye Yah!
Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský od věků až na věky. Na to rciž všecken lid: Amen, Halelujah.
