Psalms 104
1 Bless, O my soul, Yahweh, —Yahweh, my God, thou art exceedingly great, With honour and majesty, hast thou clothed thyself,
Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
2 Putting on light, as a robe, Stretching out the heavens, as a curtain;
Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
3 Building, in the waters, his upper chambers, —Who maketh clouds his chariot, Who passeth along on the wings of the wind;
Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
4 Making His messengers, winds, His attendants, a flaming fire;
Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
5 He hath fixed the earth on its foundations, It is not to be shaken, to times age-abiding and beyond.
Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
6 With the resounding deep—as a garment, hast thou covered it, Above the mountains, stand the waters;
Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
7 At thy rebuke, they flee, At the voice of thy thunder, they hurry away;
K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
8 Mountains rise, Valleys sink, Unto the place which thou hast fixed for them;
(Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
9 Bounds, hast thou set, which they are not to pass over, They are not to return to cover the earth.
Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
10 Who hast sent forth springs, through the torrent-beds, Between the mountains, they flow along;
Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
11 They give drink, to every wild beast of the field, The wild asses do break their thirst.
A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
12 Over them, the bird of the heavens settleth down, From amidst the foliage, they utter a voice.
Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
13 Who watereth the mountains out of his upper chambers, Out of the fruit of thy works, thou satisfiest the earth.
Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
14 Who causeth the grass to shoot forth for the cattle, And the herb, for the service of man, That he may bring forth food out of the earth;
Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
15 And, wine, may rejoice the heart of man, Making radiant his well-nourished face, —And, food, may, the heart of man, sustain.
A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Èiní, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
16 Satisfied are, The trees of Yahweh, The cedars of Lebanon, which he hath planted;
Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
17 Where the birds build their nests, The stork, in the fir-trees, hath her house;
Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
18 The high mountains, are for the chamois, The crags, are a refuge for the conies.
Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
19 He hath made the moon for seasons, And, the sun, knoweth his place for entering in.
Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
20 Thou causest darkness, and it becometh night, Therein, creepeth forth, Every wild beast of the forest;
Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
21 The young lions, roaring for prey, And seeking, from GOD, their food.
Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
22 The sun ariseth, they withdraw themselves, And, in their lairs, lay them down.
Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
23 Man goeth forth to his work, And to his labour, until evening.
Èlověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
24 How thy works abound, O Yahweh! All of them—in wisdom, hast thou made, The earth is full of thy possession: —
Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
25 This sea here, is great and broad on both hands, —Wherein are creeping things, even without number, Living things, small with great;
V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
26 There, ships, sail along, This sea-monster, thou hast formed to sport therein;
Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
27 All of them, for thee, do wait, That thou mayest give them their food in its season;
Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
28 Thou givest unto them, they gather, Thou openest thy hand, they are satisfied with good.
Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
29 Thou hidest thy face, they are dismayed, Thou withdrawest their spirit, They cease to breathe, And, unto their own dust, do they return:
Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
30 Thou sendest forth thy spirit, they are created, And thou renewest the face of the ground.
Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
31 Be thy glory, O Yahweh, to times age-abiding, Let Yahweh rejoice in his own works:
Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
32 Who looketh at the earth, and it trembleth, He toucheth the mountains, and they smoke.
On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
33 I will sing to Yahweh, as long as I live! Yea I will touch the strings to my God, while I continue;
Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
34 Pleasing unto him, be my (meditation) I, will rejoice in Yahweh.
Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
35 Sinners shall be consumed out of the earth And, the lawless, no more, shall exist, —Bless, O my soul, Yahweh, Praise ye Yah!
Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
