Psalms 102
1 A Prayer for the Humbled One when he is about to faint, and, before Yahweh, poureth out his grief. O Yahweh, hear thou my prayer, and let, my cry for help, unto thee, enter in.
Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
2 Do not hide thy face from me, In the day when I am in distress, —Bend down unto me thine ear, In the day when I call, speedily answer me.
Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
3 For, consumed in smoke, are my days, And, my bones, like a burning mass, are scorched through;
Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
4 Smitten like herbage, so is my heart dried up, For I have forgotten to eat my food.
Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
5 At the noise of my groaning, my bone, hath cleaved, to my flesh:
Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
6 I am like the pelican of the desert, I have become as an owl among ruins.
Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
7 I have watched and am become, Like a bird sitting alone upon a housetop.
Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
8 All the day, have mine enemies, reproached me, And, they who are mad against me, by me, have sworn.
Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
9 For, ashes—like bread, have I eaten, And, my drink—with my tears, have I mingled;
Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
10 Because of thine indignation and thy wrath, For thou hast lifted me up, and cast me down.
Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
11 My days, are like a shadow extended, And, I, as green herbage, do wither.
Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
12 But, thou, O Yahweh, age-abidingly wilt remain, And the memorial of thee, to generation after generation.
Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
13 Thou, wilt arise, wilt have compassion upon Zion, Surely it is time to favour her, Surely the time appointed, hath come;
Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
14 Seeing that thy servants, take pleasure, in her stones, And, her dust, they favour:
Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
15 That the nations may revere thy Name, O Yahweh, And all the kings of the earth, thy glory.
Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
16 When Yahweh, hath built up, Zion, Hath appeared in his glory;
Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
17 Hath turned towards the prayer of the destitute, And not despised their prayer,
Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
18 This, shall be written, for a later generation, And, a people to be created, will give praise unto Yah: —
Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
19 That he looked down, out of his holy height, Yahweh, from the heavens unto the earth, directed his gaze; —
Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
20 To hear the groaning of the prisoner, To set free, them who were appointed to death.
Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
21 To the end the Name of Yahweh, might be celebrated in Zion, And his praise in Jerusalem:
Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
22 When the peoples, gather themselves together, And the kingdoms, to serve Yahweh.
Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
23 He hath prostrated, in the way, my strength, —He hath shortened my days.
Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
24 I said, O my GOD, do not remove me in the midst of my days, Throughout the generation of generations, are thy years;
Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
25 Of old—the earth, thou didst found, And, the work of thy hands, are the heavens;
I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
26 They, shall perish, But, thou, wilt abide; And, they all, like a garment, shall fall in pieces, As a vesture, wilt thou change them and they shall vanish;
Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
27 But, thou, art, the same, —And, thy years, shall have no end:
Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
28 The children of thy servants, shall continue, —And, their seed, before thee, be established.
Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.
