Mark 7
1 And the Pharisees and certain of the Scribes who have come from Jerusalem gather themselves together unto him;
I sešli se k němu farizeové a někteří z zákoníků, kteříž byli přišli z Jeruzaléma.
2 and, observing certain of his disciples, that, with defiled hands, that is unwashed, they are eating bread, ——
A uzřevše některé z učedlníků jeho obecnýma rukama (to jest neumytýma) jísti chleby, reptali o to.
3 For, the Pharisees, and all the Jews, unless with care they wash their hands, eat not, holding fast the tradition of the elders;
Nebo farizeové i všickni Židé nejedí, leč by ruce umyli, držíce ustanovení starších.
4 and coming from market, unless they sprinkle themselves, they eat not, —and, many other things, there are, which they have accepted to hold fast—immersions of cups and measures and copper vessels——
A z trhu přijdouce nejedí, leč se umyjí. A jiné mnohé věci jsou, kteréž přijali, aby zachovávali, jako umývání koflíků, žejdlíků a medenic i stolů.
5 and so the Pharisees and the Scribes, question, him—For what cause do thy disciples not walk according to the tradition of the elders, but, with defiled hands, eat bread?
Potom otázali se ho farizeové a zákoníci: Proč učedlníci tvoji nezachovávají ustanovení starších, ale neumytýma rukama jedí chléb?
6 But, he, said unto them—Well, prophesied Isaiah concerning you, ye hypocrites, as it is written—This people, with the lips do honour me, while, their heart, far off, holdeth from me, —
On pak odpověděv, řekl jim: Dobře o vás pokrytcích prorokoval Izaiáš, jakož psáno jest: Lid tento rty mne ctí, srdce pak jejich daleko jest ode mne.
7 But, in vain, do they pay devotions unto me, teaching for teachings, the commandments of men;
Ale nadarmoť mne ctí, učíce učení, kterážto nejsou než ustanovení lidská.
8 Having, dismissed, the commandment, of God, ye, hold fast, the tradition, of men.
Nebo opustivše přikázání Boží, držíte ustanovení lidská, totiž umývání žejdlíků a koflíků; a jiné mnohé věci těm podobné činíte.
9 And he was saying to them—Well, do ye set aside the commandment of God, that, your own tradition, ye may observe;
I pravil jim: Èistě vy rušíte přikázání Boží, abyste ustanovení své zachovali.
10 For, Moses, said—Honour thy father and thy mother, and—He that revileth father or mother, let him, surely die, —
Nebo Mojžíš pověděl: Cti otce svého i matku svou, a kdož by zlořečil otci nebo mateři, ať smrtí umře.
11 But, ye, say—If a man shall say to his father or his mother, Korban! that is, A gift, whatsoever, out of me, thou mightest be profited,
Ale vy pravíte: Řekl-li by člověk otci neb mateři: Korban, to jest, dar, kterýžkoli jest ode mne, toběť prospěje,
12 no longer, do ye suffer him to do, aught, for his father or his mother, —
A nedopustíte mu nic více učiniti otci svému nebo mateři své,
13 cancelling the word of God by your tradition which ye have delivered. And, many such similar things, are ye doing!
Rušíce přikázání Boží ustanoveními vašimi, kteráž jste ustanovili. A mnohé těm podobné věci činíte.
14 And, again calling near the multitude, he was saying unto them—Hearken to me, all! and understand:
I svolav všecken zástup, pravil jim: Slyšte mne všickni a rozumějte.
15 Nothing, is there, from without the man, entering into him, which can defile him; but, the things which, out of the man, come forth, are the things that defile the man.
Nic není z zevnitřku vcházejícího do člověka, což by jej poskvrniti mohlo; ale to, což pochází z něho, toť jest, což poskvrňuje člověka.
Má-li kdo uši k slyšení, slyš.
17 And, when he entered into a house from the multitudes, his disciples began to question him as to the parable;
A když všel do domu od zástupu, tázali se ho učedlníci jeho o tom podobenství.
18 And he saith unto them—Thus, are, ye also, without discernment? Perceive ye not that, nothing, from without, entering into the man, can defile him;
I řekl jim: Tak jste i vy nerozumní? Což nerozumíte, že všecko, což z zevnitřku do člověka vchází, nemůže ho poskvrniti?
19 because it entereth not into his heart, but into his stomach, and, into the draught, is passed—purifying all foods?
Nebo nevchází v srdce jeho, ale v břicho, a potom ven vychází, čistěci všeliké pokrmy.
20 And he was saying—That which, out of the man, cometh forth, that, defileth the man;
Ale pravil, že to, což pochází z člověka, to poskvrňuje člověka.
21 For, from within, out of the heart of men, the base designs, come forth, —fornications, thefts,
Nebo z vnitřku z srdce lidského zlá myšlení pocházejí, cizoložstva, smilstva, vraždy,
22 murders, adulteries, covetousnesses, knaveries, deceit, wantonness, an evil eye, profane speaking, foolishness, —
Krádeže, lakomství, nešlechetnosti, lest, nestydatost, oko zlé, rouhání, pýcha, bláznovství.
23 all these wicked things, from within, come forth, and defile, the man.
Všecky tyto zlé věci pocházejí z vnitřku a poskvrňují člověka.
24 And, from thence arising, he departed into the bounds of Tyre [and Zidon]. And, entering into a house, he was wishing, no one, to know it, and yet could not escape notice, —
A vstav odtud, odšel do končin Týru a Sidonu, a všed do domu, nechtěl, aby kdo o něm věděl, ale nemohl se tajiti.
25 but, straightway, a woman hearing about him, whose daughter had an impure spirit, she came and fell down at his feet.
Nebo uslyševši o něm žena, jejížto dcerka měla ducha nečistého, přišla a padla k nohám jeho.
26 Now, the woman, was a Grecian, a Syrophoenician by race, —and she was requesting him that, the demon, he would cast forth out of her daughter.
(Byla pak ta žena pohanka, Syrofenitská rodem.) I prosila ho, aby ďábelství vyvrhl z její dcery.
27 And he was saying to her—Suffer, the children, first, to be fed; for it is not seemly to take the bread of the children, and, unto the little dogs, to cast it;
Ale Ježíš řekl jí: Nechať se prve nasytí synové; nebť není slušné vzíti chléb synů a vrci štěňatům.
28 but she answered and saith to him—Yea, Lord! and yet, the little dogs under the table, do eat of the crumbs of the children;
A ona odpověděla a řekla mu: Ovšem, Pane, nebo štěňátka jedí pod stolem drobty synů.
29 and he said to her—Because of this word, go thy way, the demon hath gone forth out of thy daughter;
I řekl jí: Pro tu řeč jdi, vyšloť jest ďábelství z tvé dcery.
30 and, departing unto her house, she found the child laid prostrate on the couch, and the demon gone forth.
I odšedši do domu svého, nalezla děvečku, ana leží na loži, a ďábelství z ní vyšlo.
31 And, again coming forth out of the bounds of Tyre, he came unto the sea of Galilee, through the midst of the bounds of Decapolis.
Tedy odšed zase z končin Tyrských a Sidonských, přišel k moři Galilejskému, prostředkem krajin Desíti měst.
32 And they bring to him one deaf and stammering, and beseech him that he would lay upon him his hand.
I přivedli jemu hluchého a němého, a prosili ho, aby na něj ruku vzložil.
33 And, taking him away from the multitude apart, he thrust his fingers into his ears, and, spitting, touched his tongue;
A pojav jej soukromí ven z zástupu, vložil prsty své v uši jeho, a plinuv, dotekl se jazyka jeho.
34 and, looking up into the heaven, sighed deeply, and saith unto him—Ephphatha! that is, Be opened!
A vzezřev k nebi, vzdechl, a řekl jemu: Effeta, to jest, otevři se.
35 and his ears opened, and the string of his tongue was loosed, —and he was speaking correctly.
A hned otevříny jsou uši jeho, a rozvázán jest svazek jazyka jeho, i mluvil právě.
36 And he charged them that they should be telling, no one, —but, as much as to them he gave charge, they, exceeding more abundantly, were making proclamation.
I přikázal jim, aby žádnému nepravili. Ale jakžkoli on jim přikazoval, předce oni mnohem více ohlašovali.
37 And, superabundantly, were they being struck with astonishment, saying—Well, hath he, all things, done, —both, the deaf, he causeth to hear, and, the dumb, to speak.
A převelmi se divili, řkouce: Dobře všecky věci učinil. I hluchým rozkázal slyšeti, i němým mluviti.
