Mark 4
1 And, again, began he to be teaching by the sea; and there come together unto him a very great multitude, so that, he, into a boat, entering, was sitting upon the sea, —and, all the multitude, were, near the sea upon the land.
A opět počal Ježíš učiti u moře. I shromáždil se k němu zástup mnohý, takže vstoupiv na lodí, seděl na moři, a všecken zástup byl na zemi podle moře.
2 And he began to teach them, in parables, many things, and was saying unto them, in his teaching—
I učil je mnohým věcem v podobenstvích, a pravil jim v učení svém:
3 Hearken! Lo! the sower went forth to sow;
Slyšte. Aj, vyšel rozsevač, aby rozsíval.
4 And it came to pass, as he sowed, some, indeed, fell by the pathway, and the birds came, and devoured it;
I stalo se v tom rozsívání, že jedno padlo podle cesty, a přiletělo ptactvo nebeské, i szobali je.
5 And, some, fell on the rocky places, [even] where it had not much earth, —and, straightway, it sprang forth, by reason of its not having depth of earth;
A jiné padlo na místo skalnaté, kdežto nemělo mnoho země, a hned vzešlo; neb nemělo hlubokosti země.
6 and, when the sun arose, it was scorched, —and, by reason of its not having root, it was dried up;
A když vyšlo slunce, uvadlo, a protože nemělo kořene, uschlo.
7 And, some, fell among the thorns, and the thorns came up and choked it, and, fruit, it yielded not;
A jiné padlo mezi trní; i zrostlo trní, a udusilo je. I nevydalo užitku.
8 And, other, fell into the good ground, and was yielding fruit, coming up and growing, —and was bearing, thirtyfold and sixtyfold and a hundredfold,
Jiné pak padlo v zemi dobrou, a dalo užitek vzhůru vstupující a rostoucí; přineslo zajisté jedno třidcátý, a jiné šedesátý, a jiné pak stý.
9 And he was saying—He that hath ears to hear, let him hear!
I pravil jim: Kdo má uši k slyšení, slyš.
10 And when he was alone they who were about him with the twelve questioned him as to the parables;
A když pak byl sám, tázali se ho ti, kteříž při něm byli, se dvanácti, na to podobenství.
11 and he was saying unto them—To you, the sacred secret hath been given of the kingdom of God, whereas, to them who are outside, in parables are all things coming to pass, —that
I řekl jim: Vámť jest dáno, znáti tajemství království Božího, ale těm, kteříž jsou vně, v podobenství všecko se děje,
12 They may surely look and yet not see, and surely hear and yet not understand, lest once they should return and it be forgiven them.
Aby hledíce, hleděli, a neuzřeli, a slyšíce, slyšeli, a nesrozuměli, aby se snad neobrátili, a byli by jim odpuštěni hříchové.
13 And he saith unto them—Know ye not this parable? How then will ye get to know all the parables?
I dí jim: Neznáte podobenství tohoto? A kterakž pak jiná všecka podobenství poznáte?
14 The sower, soweth the word;
Rozsevač, ten slovo rozsívá.
15 And these are they beside the pathway where the word is sown, —and, as soon as they hear, straightway, cometh Satan, and snatcheth away the word which hath been sown into them;
Titoť pak jsou, ješto podle cesty símě přijímají, kdežto se rozsívá slovo, kteréž když oni slyší, ihned přichází satan a vynímá slovo, kteréž vsáto jest v srdcích jejich.
16 And these are likewise they upon the rocky places sown, —who, as soon as they hear the word, straightway, with joy receive it,
A tak podobně ti, kteříž jako skalnatá země posáti jsou, kteřížto jakž uslyší slovo, hned s radostí přijímají je.
17 and have no root in themselves, but, only for a season are, —afterwards, when there ariseth tribulation or persecution by reason of the word, straightway, they find cause of stumbling;
Než nemají kořene v sobě, ale jsou časní; potom když vznikne soužení a protivenství pro slovo Boží, hned se horší.
18 And others are they who among thorns are sown, —these are they who hear the word,
A tito jsou, jenž mezi trní posáti jsou, kteříž ač slovo slyší,
19 and, the anxieties of the age, and the deceit of wealth, and the covetings about the remaining things, entering in, choke up the word, and, unfruitful, it becometh; (aiōn g165)
Ale pečování tohoto světa a oklamání zboží, a jiné žádosti zlé k tomu přistupující, udušují slovo, takže bez užitku bývá. (aiōn g165)
20 And those yonder are they who on the good ground are sown, —who, indeed, hear the word, and accept it, and bear fruit—thirtyfold and sixtyfold and a hundredfold.
Titoť pak jsou, jenž v zemi dobrou símě přijali, kteříž slyší slovo Boží, a přijímají, a užitek přinášejí, jedno třidcátý, a jiné šedesátý, a jiné stý.
21 And he was saying unto them—Doth the lamp come that under the measure it should be put, or under the couch? Is it not that upon the lampstand it may be put?
Dále pravil jim: Zdali rozsvícena bývá svíce, aby postavena byla pod nádobu nebo pod postel? Však aby na svícen vstavena byla.
22 For it is not hidden, save that it may be made visible; neither did it get hidden away, but that it might come into a place where it could be seen.
Nebo nic není skrytého, co by nebylo zjeveno; aniž jest co tak ukrytého, aby najevo nevyšlo.
23 If any one hath ears to hear, let him hear.
Jestliže kdo má uši k slyšení, slyš.
24 And he was saying unto them—Be taking heed what ye are hearing: —with what measure ye mete, it shall be measured unto you, and added unto you;
I mluvil k nim: Vizte, co slyšíte. Kterou měrou budete měřiti, touť vám bude odměřeno, a přidáno bude vám poslouchajícím.
25 For, he that hath, it shall be given, unto him, and, he that hath not, even what he hath, shall be taken from him.
Nebo kdožť má, tomu bude dáno; a kdo nemá, i to, což má, bude od něho odjato.
26 And he was saying—Thus, is the kingdom of God: As a man may cast seed upon the earth,
I pravil jim: Tak jest království Boží, jako kdyby člověk uvrhl símě v zemi.
27 and be sleeping and rising, night and day, —and the seed be sprouting, and lengthening itself, —how, he, knoweth not:
A spal by, a vstával by ve dne i v noci, a semeno by vzešlo a vzrostlo, jakž on neví.
28 of itself, the earth beareth fruit, —first, a blade, afterwards, an ear, after that, full corn in the ear;
Nebo sama od sebe země plodí, nejprv bylinu, potom klas, potom plné obilé v klasu.
29 but, as soon as the fruit yieldeth itself up, straightway, he sendeth forth the sickle, because standing by is the harvest.—
A když sezrá úroda, ihned přičiní srp; neboť jest nastala žeň.
30 And he was saying—How shall we liken the kingdom of God, or, in what parable, shall we put it?
I řekl opět: K čemu připodobníme království Boží? Aneb kterému podobenství je přirovnáme?
31 As a grain of mustard seed, —which, whensoever it may be sown upon the earth, is less than all the seeds that are upon the earth;
Jest jako zrno horčičné, kteréžto, když vsáto bývá v zemi, menší jest ze všech semen, kteráž jsou na zemi.
32 and, as soon as it is sown, springeth up, and becometh greater than all garden plants, and produceth large branches, so that, under the shade thereof, the birds of heaven can find shelter.
Ale když vsáto bývá, roste, a bývá větší než všecky byliny, a činíť ratolesti veliké, takže pod stínem jeho mohou sobě ptáci nebeští hnízda dělati.
33 And, with many such parables as these, was he speaking unto them the word, —according as they were able to hear;
A takovými mnohými podobenstvími mluvil jim slovo, jakž mohli slyšeti.
34 but, without a parable, was he not speaking unto them, —privately, however, unto his own disciples, was he explaining all things.
A bez podobenství nemluvil jim, učedlníkům pak svým soukromí vykládal všecko.
35 And he saith unto them, on that day, when evening came, Let us cross over unto the other side;
I řekl jim v ten den, když již bylo večer: Plavme se na druhou stranu.
36 and, dismissing the multitude, they take him with them, as he was, in the boat, and, other boats, were with him.
A nechavše zástupu, pojali jej, tak jakž byl na lodičce. Ale i jiné lodičky byly s ním.
37 And there ariseth a great tempest of wind, —and, the waves, were dashing over into the boat, so that, already being filled, was the boat.
Tedy stala se bouře veliká od větru, až se vlny na lodí valily, takže se již naplňovala lodí.
38 And he was in the stern, on the cushion, sleeping. And they arouse him, and say unto him, Teacher! carest thou not that we perish?
A on zzadu na lodí spal na podušce. I zbudili jej, a řekli jemu: Mistře, což pak nic nedbáš, že hyneme?
39 And, roused up, he rebuked the wind, and said unto the sea—Hush! be still! and the wind lulled, and it became a great calm.
I probudiv se, přimluvil větru a řekl moři: Umlkni a upokoj se. I přestal vítr, a stalo se utišení veliké.
40 And he said unto them—Why, are ye, fearful? Not yet, have ye faith?
I řekl jim: Proč se tak bojíte? Což ještě nemáte víry?
41 And they were caused to fear a great fear, and were saying one to another—Who then is, this, that, both the wind and the sea, give ear unto him?
I báli se bázní velikou, a pravili jeden k druhému: Hle kdo jest tento, že i vítr i moře poslouchají jeho?
