Luke 24
1 but, on the first day of the week, at early dawn, unto the tomb, came they, bringing the spices which they had prepared.
V neděli brzy ráno se ženy vydaly ke hrobu a nesly s sebou vonné masti a oleje.
2 And they found the stone, rolled away from the tomb;
Kámen, který zakrýval vchod do hrobu ve skále, byl však odvalen stranou.
3 but, when they entered, they found not the body of the Lord Jesus.
Ženy vešly dovnitř, ale tělo Pána Ježíše tam nenašly.
4 And it came to pass, while they were perplexing themselves concerning this, that lo! two men, stood near them, in dazzling raiment.
Bezradně se rozhlížely a vtom u nich stáli dva muži v oslnivě bílých oděvech.
5 And, they becoming afraid, and bending their faces unto the ground, they said unto them—Why seek ye the Living One with the dead?
Ženy se jich velice lekly a sklopily oči. Oni jim řekli: „Proč hledáte živého tam, kde jsou jen mrtví?
6 He is not here, but hath arisen: Remember how he spake unto you while yet he was in Galilee:
Ježíš tady není, je živ! Vzpomeňte si, jak vám ještě v Galileji říkal,
7 Saying, as to the Son of Man, that he must needs be delivered up into the hands of sinful men, and be crucified, —and, on the third day, arise.
že bude jako Syn člověka vydán do rukou zlých lidí, ukřižován, ale třetí den vstane z mrtvých.“
8 And they remembered his sayings;
Ženy si na to skutečně vzpomněly.
9 and, returning [from the tomb], reported all these things unto the eleven, and unto all the rest.
Vrátily se od hrobu a všechno vyprávěly jedenácti apoštolům a všem ostatním Ježíšovým žákům, které našly.
10 Now they were the Magdalene Mary, and Joana, and Mary the mother of James; and, the other women with them, were telling, unto the apostles, these things.
Svědkyně vzkříšení byly: Marie z Magdaly, Jana, Marie Jakubova a ještě další.
11 And these sayings appeared before them, as if idle talk, and they were minded to disbelieve them.
Učedníci jim však nevěřili a považovali jejich zprávu za výplod fantazie.
12 But, Peter, arising, ran unto the tomb, —and, bending near, beholdeth the linen bandages, alone; and departed, unto himself, marvelling at the thing that had happened.
Petr se však přece jen rozběhl ke hrobu, nahlédl dovnitř a uviděl jen odložená plátna. Vrátil se a nemohl pochopit, co se stalo.
13 And lo! two from among them, on the selfsame day, were journeying unto a village, distant sixty furlongs from Jerusalem, the name of which, was Emmaus;
Jiní dva Ježíšovi učedníci šli toho dne do městečka Emauzy, nedaleko Jeruzaléma.
14 and, they, were conversing one with another, about all these things which had occurred.
Cestou spolu hovořili o událostech posledních dnů.
15 And it came to pass, as they were conversing and reasoning together, that, Jesus himself, drawing near, was journeying with them;
Byli zabráni do rozhovoru, takže skoro ani nezpozorovali, že se k nim někdo přidal; byl to Ježíš.
16 but, their eyes, were held, so as not to know him.
Ale oni, jako by měli mlhu před očima, nepoznali ho,
17 And he said unto them—What are these things which ye are debating one with another, as ye walk along? And they came to a stand, sad in countenance.
ani když se s nimi dal do řeči: „O čem to mluvíte, že jste tak smutní?“Zastavili se
18 But one, by name Cleopas, answering, said unto him—Art, thou, lodging, alone, in Jerusalem, and knowest not the things which have come to pass therein in these days?
a jeden z nich, Kleofáš, mu řekl: „Jdeš z Jeruzaléma a nevíš, co se tam teď o svátcích stalo?“
19 And he said unto them—What things? And, they, said unto him—The things concerning Jesus the Nazarene, who became a prophet, mighty in work and word, before God and all the people:
Ježíš chtěl, aby mu to vyprávěli, a tak pokračovali: „Cožpak jsi nic neslyšel o Ježíši z Nazaretu? O tom prorokovi, který tak mocně kázal a dělal zázraky? Bůh stál při něm a lidé ho měli v úctě.
20 In what way also our High-priests and Rulers delivered him up unto a sentence of death, and crucified him.
A toho muže velerada odsoudila k smrti a byl ukřižován!
21 We, however, were hoping that, he, was the one destined to redeem Israel! But indeed, even with all these things, this brings on, the third, day, since these things happened: —
My jsme doufali, že on je ten očekávaný Mesiáš a že vysvobodí Izrael. Stalo se to předevčírem.
22 Nay! certain women also, from amongst us, have made us beside ourselves, in that they went early unto the tomb;
Dnes nás některé ženy překvapily zprávou: byly časně ráno u hrobu
23 and, not finding his body, came, saying—that, a vision of messengers, they had seen, who were affirming him to be alive.
a nenašly jeho tělo. Dokonce prý viděly anděly, kteří jim řekli, že Ježíš žije.
24 And certain of them who were with us departed unto the tomb, —and found so, according as, the women, had said; but, him, they saw not.
Někteří z našich si ověřili, že hrob je prázdný, ale jeho neviděli. A tak nevíme, co si o tom všem máme myslet.“
25 And, he, said unto them—O thoughtless ones! and slow in heart to rest your faith upon all things which the prophets have spoken: —
Ježíš jim na to řekl: „Proč jste tak nechápaví a proč váháte uvěřit tomu, co předpovídali už dávní proroci?
26 Was it not needful for the Christ, these very things, to suffer, and to enter into his glory?
Mesiáš to musí přece všechno vytrpět, než nastolí své království.“
27 And, beginning from Moses, and from all the prophets, he thoroughly explained to them, in all the Scriptures, the things concerning himself.
A začal jim vykládat všechna slova, která o něm byla napsána od Mojžíše až po proroky.
28 And they drew near unto the village, whither they were journeying; and, he, made for journeying, further.
Když došli do Emauz, cíle jejich cesty, Ježíš jako by chtěl jít dál.
29 And they constrained him, saying—Abide with us; because it is, towards evening, and the day hath already declined. And he went in to abide with them.
Oni ho však přemlouvali: „Zůstaň s námi, vždyť je již pozdě a stmívá se. Kam bys šel?“Dal se tedy pozvat a vešel s nimi do domu.
30 And it came to pass, when he reclined with them, taking the loaf, he blessed, and, breaking it, went on to give unto them.
Když zasedli k večeři, vzal Ježíš do rukou chléb, poděkoval Bohu, rozlomil ho a podával jim.
31 And, their, eyes were opened, and they knew him; and, he, vanished from them.
A v tu chvíli konečně prohlédli a poznali ho. Ale v tom okamžiku jim Ježíš zmizel.
32 And they said one to another—Was not, our heart, burning, as he was speaking to us in the way, as he was opening to us the Scriptures?
Říkali si vzrušeně: „A proto nám bylo tak dobře u srdce, když s námi na cestě mluvil a vykládal nám smysl proroctví.“
33 And, arising in that very hour, they returned unto Jerusalem, —and found, gathered together, the eleven, and them who were with them,
Už nehleděli na to, že je večer a hned se vydali zpátky do Jeruzaléma. Našli jedenáct učedníků pohromadě s ostatními.
34 saying—In truth, the Lord hath arisen, and hath appeared unto Simon!
Apoštolové jim řekli: „Pán opravdu vstal z mrtvých! Ukázal se Petrovi!“
35 And, they, went on to relate the things, [that had passed] on the journey, and how he was made known unto them in the breaking of the loaf.
A oni zase vypravovali, co se jim přihodilo na cestě a jak poznali Ježíše podle způsobu lámání chleba.
36 Now, as, these very things, they were telling, he himself, stood in their midst and saith unto them—Peace to you!
Ještě neskončili svoje vyprávění a tu sám Ježíš stál mezi nimi a pozdravil je: „Pokoj vám!“
37 But, being agitated and becoming, afraid, they began to imagine, that, upon a spirit, they were looking.
Velice se lekli; domnívali se, že se jim zjevil nějaký duch.
38 And he said unto them—Why are ye troubled? and for what cause do reasonings arise in your hearts?
Avšak on je pokáral: „Co se lekáte a proč si vymýšlíte takové věci?
39 See my hands, and my feet, —that it is, I, myself: Handle me, and see! because, a spirit, hath not, flesh and bones, as ye perceive, I, have.
Podívejte se na moje ruce a nohy, jsem to opravdu já. Můžete si na mne sáhnout, nejsem duch, ten nemá tělo z masa a kostí.“
40 And, this saying, he pointed out to them his hands and his feet.
Při těch slovech jim ukázal rány po hřebech na rukou i na nohou.
41 Now, while yet they believed not for the joy, and were marvelling, he said unto them—Have ye anything to eat, here?
Jeho žáci tomu stále nemohli uvěřit, připadalo jim to příliš krásné, než aby to mohla být pravda. Požádal je tedy: „Máte tu něco k jídlu?“
42 And they gave unto him a piece of boiled fish;
Podali mu pečenou rybu a plástev medu
43 and, taking it before them, he did eat.
a on to s nimi snědl.
44 And he said unto them—These, are my words, which I spake unto you yet being with you: That all the things that are written in the law of Moses and the Prophets and Psalms, concerning me, must needs be fulfilled.
Pak jim řekl: „Vzpomeňte si! Když jsem býval s vámi, často jsem vám připomínal, že se musí naplnit všechno, co je o mně předpověděno u Mojžíše, Proroků a v Žalmech.“
45 Then, opened he their mind, to understand the Scriptures;
A tak je dovedl k tomu, že konečně porozuměli slovům Bible, která o něm hovořila.
46 and said unto them—Thus, it is written, That the Christ, should suffer, and arise from among the dead on the third day;
Pak pokračoval: „To všechno ukazovalo k tomu, že předpověděný Mesiáš musí mnoho vytrpět, zemřít a třetího dne vstát z mrtvých.
47 And that repentance for remission of sins should be proclaimed upon his name unto all the nations, —beginning from Jerusalem.
A nyní se lidé všech národů musí dovědět, že on má právo odpouštět hříchy a moc změnit jejich život. Začne se to rozhlašovat nejprve v Jeruzalémě.
48 Ye, are witnesses of these things.
Vy budete dosvědčovat všechno, co se událo a čeho jste byli svědky.
49 And lo! I, am sending forth the promise of my Father upon you; but tarry, ye, in the city, until ye be clothed, from on high, with power.
A já vám pošlu Ducha svatého, kterého vám slíbil můj Otec. Čekejte v Jeruzalémě, pokud vás Bůh nevybaví touto mocí.“
50 And he led them forth as far as unto Bethany; and, uplifting his hands, he blessed them.
Pak je vedl známou cestou z Jeruzaléma do Betanie. Zastavili se a Ježíš zvedl ruce, aby učedníkům požehnal.
51 And it came to pass, while he was blessing them, he parted from them and was born up into heaven.
Když jim žehnal, vzdaloval se vzhůru, až jim zmizel v oblacích.
52 And, they, having bowed down unto him returned unto Jerusalem, with great joy;
Uctivě se mu poklonili a pak se radostně vrátili do Jeruzaléma.
53 and were continually in the temple, blessing God.
Dobu čekání trávili v chrámu, kde chválili Boha.
