Lamentations 5
1 Remember, O Yahweh, what hath befallen us, Look around, and see our reproach:
Rozpomeň se, Hospodine, co se nám děje; popatř a viz pohanění naše.
2 Our inheritance, turned over to foreigners, our houses, to aliens.
Dědictví naše obráceno jest k cizím, domové naši k cizozemcům.
3 Orphans, have we become, and fatherless, our mothers, are widows indeed.
Sirotci jsme a bez otce, matky naše jsou jako vdovy.
4 Our water—for silver, have we drunk, our wood—for a price, cometh in.
Vody své za peníze pijeme, dříví naše za záplatu přichází.
5 Upon our necks, are our pursuers, We labour, and there is allowed us no rest.
Na hrdle svém protivenství snášíme, pracujeme, nedopouští se nám odpočinouti.
6 To Egypt, have we stretched out our hand, to Assyria, to be satisfied with bread.
Egyptským podáváme ruky i Assyrským, abychom nasyceni byli chlebem.
7 Our fathers, sinned, and are not, and, we, their iniquities, have borne.
Otcové naši hřešili, není jich, my pak trestáni po nich neseme.
8 Slaves, have ruled over us, There is none to set free from their hand.
Služebníci panují nad námi; není žádného, kdo by vytrhl z ruky jejich.
9 At the risk of our life, do we bring in our bread, because of the sword of the desert.
S opovážením se života svého hledáme chleba svého, pro strach meče i na poušti.
10 Our skin, as with a furnace, is scorched, because of the hot winds of famine.
Kůže naše jako pec zčernaly od náramného hladu.
11 Women—in Zion, were ravished, virgins, in the cities of Judah!
Ženám na Sionu i pannám v městech Judských násilé činí.
12 Princes, by their hand, have been hanged, The faces of elders, not honoured.
Knížata rukou jejich zvěšena jsou, osoby starých nemají v poctivosti.
13 Young men, a millstone, have lifted, and, youths, under wood, have staggered.
Mládence k žernovu berou, a pacholata pod dřívím klesají.
14 Elders, from the gates, have ceased. Young men, from their music.
Starci sedati v branách přestali a mládenci od zpěvů svých.
15 Ceased hath the joy of our hearts, Changed to mourning, our dance.
Přestala radost srdce našeho, obrátilo se v kvílení plésání naše.
16 Fallen is the crown of our head. Surely woe to us, for we have sinned.
Spadla koruna s hlavy naší; běda nám již, že jsme hřešili.
17 For this cause, faint is our heart, For these things, dimmed are our eyes:
Protoť jest mdlé srdce naše, pro tyť věci zatměly se oči naše,
18 Because of Mount Zion, which is desolate, jackals, have gone prowling therein.
Pro horu Sion, že zpuštěna jest; lišky chodí po ní.
19 Thou, O Yahweh, unto times age-abiding, dost remain, Thy throne, from generation to generation:
Ty Hospodine, na věky zůstáváš, a stolice tvá od národu do pronárodu.
20 Wherefore shouldst thou perpetually forget us? forsake us, to length of days?
Proč se zapomínáš na věky na nás, a opouštíš nás za tak dlouhé časy?
21 Bring us back, O Yahweh, unto thyself, and we will come back! Renew our days, as of old;
Obrať nás, ó Hospodine, k sobě, a obráceni budeme; obnov dny naše, jakž byly za starodávna.
22 For though thou hast not, utterly rejected, us, thou art wroth with us—exceedingly!
Nebo zdali všelijak zavržeš nás, a hněvati se budeš na nás velice?
