Lamentations 3
1 I, am the man, that hath seen affliction, by the rod of his indignation;
Já jsem muž okoušející trápení od metly rozhněvání Božího.
2 Me, hath he driven out and brought into darkness, and not light;
Zahnal mne, a uvedl do tmy a ne k světlu.
3 Surely, against me, doth he again and again, turn his hand all the day.
Toliko proti mně se postavuje, a obrací ruku svou přes celý den.
4 He hath worn out my flesh and my skin, hath broken my bones;
Uvedl sešlost na tělo mé a kůži mou, a polámal kosti mé.
5 He hath built up against me, and carried round me, fortifications and a trench;
Zastavěl mne a obklíčil přeodpornou hořkostí.
6 In dark places, hath he made me sit, like the dead of age-past times.
Postavil mne v tmavých místech jako ty, kteříž již dávno zemřeli.
7 He hath walled up around me, that I cannot get out, hath weighted my fetter;
Ohradil mne, abych nevyšel; obtížil ocelivý řetěz můj.
8 Yea, when I make outcry and implore, he hath shut out my prayer;
A jakžkoli volám a křičím, zacpává uši před mou modlitbou.
9 He hath walled in my ways with hewn stone, my paths, hath he caused to wind back.
Ohradil cesty mé tesaným kamenem, a stezky mé zmátl.
10 A bear lying in wait, he is to me, a lion, in secret places;
Jest nedvěd číhající na mne, lev v skrejších.
11 My ways, hath he turned aside, and hath torn me in pieces, hath made me desolate;
Cesty mé stočil, anobrž roztrhal mne, a na to mne přivedl, abych byl pustý.
12 He hath trodden his bow, and set me up, as a mark for the arrow.
Natáhl lučiště své, a vystavil mne za cíl střelám.
13 He hath caused to enter my reins, the sons of his quiver;
Postřelil ledví má střelami toulu svého.
14 I have become a derision to all my people, their song all the day;
Jsem v posměchu se vším lidem svým, a písničkou jejich přes celý den.
15 He hath sated me with bitter things, hath drenched me with wormwood.
Sytí mne hořkostmi, opojuje mne pelynkem.
16 And he hath crushed, with gravel-stones, my teeth, hath made me cower in ashes;
Nadto potřel o kameníčko zuby mé, vrazil mne do popela.
17 And thou hast thrust away from welfare, my soul, I have forgotten prosperity;
Tak jsi vzdálil, ó Bože, duši mou od pokoje, až zapomínám na pohodlí,
18 And I said, Vanished is mine endurance, even mine expectation, from Yahweh.
A říkám: Zahynulatě síla má i naděje má, kterouž jsem měl v Hospodinu.
19 Remember my humiliation and my fleeings, the wormwood and poison;
A však duše má rozvažujíc trápení svá a pláč svůj, pelynek a žluč,
20 Thou wilt, indeed remember, that, bowed down concerning myself, is my soul;
Rozvažujíc to ustavičně, ponižuje se ve mně.
21 This, will I bring back to my heart, therefore, will I hope.
A přivodě sobě to ku paměti, (naději mám),
22 The lovingkindnesses of Yahweh, verily they are not exhausted, Verily! not at an end, are his compassions:
Že veliké jest milosrdenství Hospodinovo, když jsme do konce nevyhynuli. Nepřestávajíť zajisté slitování jeho,
23 New things for the mornings! Abundant is thy faithfulness:
Ale nová jsou každého jitra; převeliká jest pravda tvá.
24 My portion, is Yahweh, saith my soul, For this cause, will I wait for him.
Díl můj jest Hospodin, říká duše má; protož naději mám v něm.
25 Good is Yahweh, to them who wait for him, to the soul that will seek him;
Dobrý jest Hospodin těm, jenž očekávají na něj, duši té, kteráž ho hledá.
26 Good it is—both to wait and to be silent, for the deliverance of Yahweh;
Dobré jest trpělivě očekávajícímu na spasení Hospodinovo.
27 Good it is for a man, that he should bear the yoke in his youth.
Dobré jest muži tomu, kterýž by nosil jho od dětinství svého,
28 Let him sit alone, and keep silence, because he took it upon himself:
Kterýž by pak byl opuštěn, trpělivě se má v tom, což na něj vloženo,
29 Let him put, in the dust, his mouth, peradventure, there is hope!
Dávaje do prachu ústa svá, až by se ukázala naděje,
30 Let him give, to him that smiteth him, his cheek, let him be sated with reproach.
Nastavuje líce tomu, kdož jej bije, a sytě se potupou.
31 Surely My Lord, will not cast off, unto times age-abiding;
Neboť nezamítá Pán na věčnost;
32 Surely, though he cause grief, yet will he have compassion, according to the multitude of his lovingkindnesses;
Nýbrž ačkoli zarmucuje, však slitovává se podlé množství milosrdenství svého.
33 Surely he hath not afflicted from his heart, nor caused sorrow to the sons of men.
Netrápíť zajisté z srdce svého, aniž zarmucuje synů lidských.
34 To crush, under his feet, any of the prisoners of the earth;
Aby kdo potíral nohama svýma všecky vězně v zemi,
35 To turn aside the right of a man, before the face of the Most High;
Aby nespravedlivě soudil muže před oblíčejem Nejvyššího,
36 To oppress a son of earth in his cause, My Lord, hath made no provision.
Aby převracel člověka v při jeho, Pán nelibuje.
37 Who was it that spake, and it was done, [when], My Lord, had not commanded?
Kdo jest, ješto když řekl, stalo se něco, a Pán nepřikázal?
38 Out of the mouth of the Most High, Proceed there not misfortunes and blessing?
Z úst Nejvyššího zdali nepochází zlé i dobré?
39 Why should a living son of earth complain, [Let] a man [complain] because of his sins?
Proč by tedy sobě stýskal člověk živý, muž nad kázní za hříchy své?
40 Let us search out our ways, and examine them well, and let us return unto Yahweh;
Zpytujme raději a ohledujme cest našich, a navraťme se až k Hospodinu.
41 Let us lift up our heart, to the opened palms, to the Mighty One in the heavens;
Pozdvihujme srdcí i rukou svých k Bohu silnému v nebe.
42 We, have trespassed and rebelled, Thou, hast not pardoned.
Myť jsme se zpronevěřili, a zpurní jsme byli, protož ty neodpouštíš.
43 Thou hast covered thyself with anger, and pursued us, hast slain—hast not spared;
Obestřels se hněvem a stiháš nás, morduješ a nešanuješ.
44 Thou hast screened thyself with the clouds, that prayer, should not pass through;
Obestřels se oblakem, aby nemohla proniknouti k tobě modlitba.
45 Offscouring and refuse, dost thou make us, in the midst of the peoples.
Za smeti a povrhel položil jsi nás u prostřed národů těchto.
46 With their mouth, opened wide over us, [stand] all our foes.
Rozdírají na nás ústa svá všickni nepřátelé naši.
47 Terror and a pit, have befallen us, tumult and grievous injury;
Strach a jáma potkala nás, zpuštění a setření.
48 With streams of water, mine eye runneth down, over the grievous injury of the daughter of my people.
Potokové vod tekou z očí mých pro potření dcery lidu mého.
49 Mine eye, poureth itself out and ceaseth not, without relief;
Oči mé slzí bez přestání, proto že není žádného odtušení,
50 Until Yahweh out of the heavens shall look forth, and see,
Ažby popatřil a shlédl Hospodin s nebe.
51 Mine eye dealeth severely with my soul, because of all the daughters of my city.
Oči mé rmoutí duši mou pro všecky dcery města mého.
52 They, have laid snares, for me as a bird, who are mine enemies without cause:
Loviliť jsou mne ustavičně, jako ptáče, nepřátelé moji bez příčiny.
53 They have cut off, in the dungeon, my life, and have cast a stone upon me;
Uvrhli do jámy život můj, a přimetali mne kamením.
54 Waters, flowed over, my head, I said, I am cut off!
Rozvodnily se vody nad hlavou mou, řekl jsem: Jižtě po mně.
55 I have called upon thy Name, O Yahweh, out of the dungeon below;
Vzývám jméno tvé, ó Hospodine, z jámy nejhlubší.
56 My voice, thou hast heard, —do not close thine ear to my respite, to mine outcry;
Hlas můj vyslýchával jsi; nezacpávejž ucha svého před vzdycháním mým a voláním mým.
57 Thou drewest near, in the day I kept calling on thee, thou saidst, Do not fear!
V ten den, v němž jsem tě vzýval, přicházeje, říkávals: Neboj se.
58 Thou hast pleaded, O My Lord, the pleas of my soul, hast redeemed my life;
Pane, zasazuje se o při duše mé, vysvobozoval jsi život můj.
59 Thou hast beheld, O Yahweh, my failure to get justice, Pronounce thou my sentence;
Vidíš, ó Hospodine, převrácenost, kteráž se mně děje, dopomoziž mi k spravedlnosti.
60 Thou hast seen all their vindictiveness, all their plots against me.
Vidíš všecko vymstívání se jejich, všecky úklady jejich proti mně.
61 Thou hast heard their reproach, O Yahweh, all their plots against me;
Slýcháš utrhání jejich, ó Hospodine, i všecky obmysly jejich proti mně,
62 The lips of mine assailants, and their mutterings, are against me, all the day;
Řeči povstávajících proti mně, a přemyšlování jejich proti mně přes celý den.
63 On their downsitting and their uprising, do thou look, I, am their song.
Pohleď, jak při sedání jejich i povstání jejich jsem písničkou jejich.
64 Thou wilt render to them a recompense, O Yahweh, according to the work of their hands;
Dej jim odplatu, Hospodine, podlé díla rukou jejich.
65 Thou wilt suffer them a veiling of heart, thy curse to them;
Dej jim zatvrdilé srdce a prokletí své na ně.
66 Thou wilt pursue in anger, and wilt destroy them, from under the heavens of Yahweh.
Stihej v prchlivosti, a vyhlaď je, ať nejsou pod nebem tvým.
