Job 9
1 Then responded Job, and said—
Odpověděv pak Job, řekl:
2 Of a truth, I know that so it is, But how can a mortal be just with GOD?
I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?
3 If he choose to contend with him, he cannot answer him, one of a thousand:
A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.
4 Wise in heart, and alert in vigour, What man hath hardened himself against him, and prospered!
Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?
5 Who removeth mountains, unawares, Who overturneth them in his anger;
On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.
6 Who shaketh the earth, out of its place, and, the pillars thereof, shudder;
On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.
7 Who commandeth the sun, and it breaketh not forth, and, about the stars, he putteth a seal;
On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.
8 Who spreadeth out fire heavens, by himself alone! and marcheth along, on the heights of the sea;
On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.
9 Who made the Bear, the Giant and the Cluster, and the chambers of the south;
On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.
10 Who doeth great things, past finding out, and marvels, beyond number.
On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.
11 Lo! he cometh upon me, yet can I not see him, Yea he passeth on, yet can I not discern him.
Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.
12 Lo! he snatcheth away, who can bring it back? Who shall say unto him, What wouldst thou do?
Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?
13 As for GOD, if he withdraw not his anger, under him, will have submitted themselves—the proud helpers.
Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.
14 How much less that, I, should answer him, should choose my words with him?
Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?
15 Whom, though I were righteous, yet would I not answer, to be absolved, I would make supplication.
Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.
16 Though I had called, and he had answered me, I could not believe, that he would lend an ear to my voice.
Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,
17 For, with a tempest, would he fall upon me, and would multiply my wounds without need;
Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.
18 He would not suffer me to recover my breath, for he would surfeit me with bitter things.
Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.
19 If it regardeth vigour, bold is he! If justice, who could summon him?
Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?
20 If I should justify myself, mine own mouth, would condemn me, —I blameless? then had it shewn me perverse.
Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.
21 I blameless? I should not know my own soul, I should despise my own life!
Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.
22 One thing, there is, for which cause, I have said it, The blameless and the lawless, he bringeth to an end.
Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.
23 If, a scourge, slay suddenly, at the despair of innocent ones, he mocketh.
Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;
24 The earth, hath been given into the hand of a lawless one, The faces of her judges, he covereth, If not, then who is it?
Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?
25 My days, therefore, are swifter than a runner, They have fled, they have seen no good.
Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.
26 They have passed away with boats of paper-reed, like a vulture [which] rusheth upon food.
Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.
27 If I say, I will forget my complaint, I will lay aside my sad countenance, and brighten up,
Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:
28 I am afraid of all my pains, I know, that thou wilt not pronounce me innocent.
Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.
29 I, shall be held guilty, —Wherefore then, in vain, should I toil?
Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?
30 Though I bathe myself in snow water, and cleanse, in cleanness itself, my hands,
Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,
31 Then, in a ditch, wouldst thou plunge me, and mine own clothes should abhor me:
Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.
32 For he is not a man like myself, whom I might answer, nor could we come together into judgment:
Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.
33 There is not, between us, a mediator, who might lay his hand upon us both.
Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.
34 Let him take from off me his rod, and, his terror, let it not startle me:
Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,
35 I could speak, and not be afraid of him, although, not so, am, I, in myself!
Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.
