Job 8
1 Then responded Bildad the Shuhite, and said: —
Tedy odpovídaje Bildad Suchský, řekl:
2 How long wilt thou speak these things? Or, as a mighty wind, shall be the sayings of thy mouth?
Dokudž mluviti budeš takové věci, a slova úst tvých budou jako vítr násilný?
3 Should, GOD, pervert justice? Or, the Almighty, pervert righteousness?
Což by Bůh silný neprávě soudil, a Všemohoucí což by převracel spravedlnost?
4 Though, thy children, sinned against him, and he delivered them into the hand of their transgression,
Synové zajisté tvoji že zhřešili proti němu, proto pustil je po nepravosti jejich.
5 Yet, if, thou thyself, wilt diligently seek unto GOD, —and, unto the Almighty, wilt make supplication;
Kdybys ty opravdově hledal Boha silného, a Všemohoucímu se modlil,
6 If, pure and upright, thou thyself, art, surely, now, will he answer thy prayer, and will prosper thy righteous habitation:
A byl čistý a upřímý: jistě žeť by se hned probudil k tobě, a napravil by příbytek spravedlnosti tvé.
7 So shall thy beginning appear small, —when, thy latter end, he shall greatly increase!
A byly by první věci tvé špatné, poslední pak rozmnožily by se náramně.
8 For inquire, I pray thee, of a former generation, and prepare thyself for the research of their fathers; —
Nebo vzeptej se, prosím, věku starého, a nastroj se k zpytování otců jejich.
9 For, of yesterday, are, we, and cannot know, for, a shadow, are our days upon earth:
(Myť zajisté včerejší jsme, aniž jsme čeho povědomi; k tomu dnové naši jsou jako stín na zemi.)
10 Shall, they, not teach thee—tell thee, and, out of their memory, bring forth words?
Zdaliž tě oni nenaučí, a nepovědí tobě, a z srdce svého nevynesou-liž slov?
11 Can the paper-reed grow up, without a marsh? Or the rush grow up, without water?
Zdali roste třtí bez bahna? Roste-liž rákosí bez vody?
12 Though while still, in its freshness, it be not plucked off, yet, before any kind of grass, it doth wither:
Nýbrž ještě za zelena, dříve než vytrháno bývá, ano prvé než jaká jiná tráva, usychá.
13 So, shall be the latter end of all who forget GOD, and, the hope of the impious, shall perish:
Tak stezky všech zapomínajících se na Boha silného, tak, pravím, naděje pokrytce zahyne.
14 Whose trust shall be contemptible, —and, a spider’s web, his confidence:
Klesne naděje jeho, a doufání jeho jako dům pavouka.
15 He leaneth upon his house, and it will not stand, he holdeth it fast, and it will not remain erect.
Spolehne-li na dům svůj, neostojí; chytí-li se ho, nezdrží.
16 Full of moisture he is, before the sun, and, over his garden, his shoot goeth forth:
Vláhu má před sluncem, tak že z zahrady jeho výstřelkové jeho vynikají.
17 Over a heap, his roots are entwined, a place of stones, he descrieth;
Při vrchovišti kořenové jeho hustě rostou, i na místech skalnatých rozkládá se.
18 If one destroy him out of his place, then will it disown him [saying] —I have not seen thee.
A však bývá-li zachvácen z místa svého, až by se ho i odečtlo, řka: Nevidělo jsem tě:
19 Lo! that, is the joy of his way, —and, out of the dust, shall others spring up.
Tožť ta radost života jeho, a z země jiný vykvetá.
20 Lo! GOD, will not reject a blameless man, neither will he grasp the hand of evil-doers:
Aj, Bůh silný nepohrdá upřímým, ale nešlechetným ruky nepodává:
21 At length he shall fill with laughter thy mouth, and thy lips, with a shout of triumph:
Až i naplní smíchem ústa tvá, a rty tvé plésáním,
22 They who hate thee, shall be clothed with shame, but, the tent of the lawless, shall not be!
Když nenávidící tebe v hanbu oblečeni budou, a stánku lidí bezbožných nikdež nebude.
