Job 6
1 Then responded Job, and said: —
Odpovídaje pak Job, řekl:
2 Oh that, weighed, were my vexation, and, my engulfing ruin—into the balances, they would lift up all at once!
Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.
3 For, now, beyond the sand of the seas, would it be heavy, On this account, my words, have wandered.
Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.
4 For, the arrows of the Almighty, are in me, The heat whereof, my spirit is drinking up, The, terrors of GOD, array themselves against me.
Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.
5 Doth the wild ass bray over grass? Or loweth the ox over his fodder?
Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?
6 Can that which hath no savour be eaten without salt? Or is there any taste in the white of an egg?
Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?
7 My soul hath refused to touch, Those things, are like disease in my food.
Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.
8 Oh that my request would come! and, my hope, oh that GOD would grant!
Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,
9 That it would please GOD to crush me, That he would set free his hand, and cut me off!
Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.
10 So might it still be my comfort, And I might exult in the anguish he would not spare, —That I had not concealed the sayings of the Holy One.
Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.
11 What is my strength, that I should hope? Or what mine end, that I should prolong my desire?
Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?
12 Is my strength, the strength of stones? Or is, my flesh, of bronze?
Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?
13 Is there any help at all in me? Is not, abiding success, driven from me?
Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,
14 The despairing, from his friend, should have lovingkindness, or, the reverence of the Almighty, he may forsake.
Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?
15 Mine own brethren, have proved treacherous like a torrent, like a channel of torrents which disappear:
Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,
16 Which darken by reason of the cold, over them, is a covering made by the snow:
Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.
17 By the time they begin to thaw, they are dried up, as soon as it is warm, they have vanished out of their place.
V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.
18 Caravans turn aside by their course, they go up into a waste, and are lost:
Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.
19 The caravans of Tema looked about, the travelling companies of Sheba, hoped for them:
To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,
20 They are ashamed that they had trusted, They have come up to one of them, and are confounded.
Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.
21 For, now, ye have come to him, ye see something fearful, and fear.
Tak zajisté i vy byvše, nejste; vidouce potření mé, děsíte se.
22 Is it that I said, Make me a gift, or, out of your abundance, offer a bribe on my behalf;
Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?
23 And deliver me from the hand of the adversary? And, out of the hand of tyrants, ransom me?
Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?
24 Show me, and, I, will hold my peace, And, wherein I have erred, cause me to understand.
Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.
25 How pleasant are the sayings that are right! But what can a decision from you, decide?
Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?
26 To decide words, do ye intend, When, to the wind, are spoken the sayings of one in despair?
Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?
27 Surely, the fatherless, ye would assail, and make merchandise of your friend!
Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.
28 But, now, be pleased to turn to me, that it may be, to your faces, if I speak falsehood,
A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.
29 Reply, I pray you, let there be no perversity, Yea reply even yet, my vindication is in it!
Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.
30 Is there, in my tongue, perversity? Or can, my sense, not discern, engulfing ruin?
A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?
