Job 39
1 Knowest thou the season when the Wild Goats of the crags beget? The bringing forth of the hinds, canst thou observe?
Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis?
2 Canst thou count the months they fulfil? Or knowest thou the time when they give birth?
Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich?
3 They kneel down, their young, they bring forth; their pains, they throw off;
Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?
4 Their young become strong, they grow up in the open field, they go out, and return not unto them.
Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim?
5 Who hath sent forth the Wild Ass free? And, the bands of the swift-runner, who hath loosed?
Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?
6 Whose house I have made the waste plain, and his dwellings, the land of salt:
Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou.
7 He laugheth at the throng of the city, The shoutings of the driver, he heareth not;
Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.
8 He espieth the mountains, his pasture-ground, and, after every green thing, maketh search.
To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.
9 Will the Wild-Ox be pleased to be thy servant? or lodge for the night by thy crib?
Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?
10 Canst thou bind the wild-ox, so that—with the ridge—shall run his cord? Or will he harrow the furrows after thee?
Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou?
11 Wilt thou trust in him, because of the greatness of his strength? Wilt thou leave unto him thy toil?
Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci?
12 Wilt thou put faith in him, that he will bring back thy seed? and that, corn for thy threshing-floor, he will gather?
Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?
13 The wing of the Ostrich that waveth itself joyfully, Is it the pinion of lovingkindness or the plumage?
Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu?
14 For she leaveth—to the earth—her eggs, and, on the dust, she letteth them be warmed;
A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,
15 And hath forgotten, that, a foot, may crush them, —or, the wild beast, tread on them!
Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?
16 Dealing hardly with her young, as none-of-hers, In vain, her labour, without dread.
Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti.
17 For GOD hath suffered her to forget wisdom, and given her no share in understanding.
Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.
18 What time, on high, she vibrateth her wings, she laugheth at the horse and his rider.
Časem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.
19 Couldst thou give—to the Horse—strength? Couldst thou clothe his neck with the quivering mane?
Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?
20 Couldst thou cause him to leap like a locust? The majesty of his snort, is a terror!
Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest.
21 He diggeth into the plain, and rejoiceth in vigour, he goeth forth to meet armour;
Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji.
22 He laugheth at dread, and is not dismayed, neither turneth he back, from the face of the sword;
Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,
23 Against him, whiz [the arrows of] the quiver, the flashing head of spear and javelin;
Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí.
24 With stamping and rage, he drinketh up the ground, —he will not stand still when the horn soundeth;
S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby.
25 As oft as the horn soundeth, he saith, Aha! And, from afar, he scenteth the battle, —the thunder of commanders and the war-cry.
Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.
26 Is it, by thine understanding, that the Bird of Passage betaketh him to his pinions? spreadeth out his wings to the south?
Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?
27 Or, at thy bidding, that the Eagle mounteth, and that he setteth on high his nest?
Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?
28 The crag, he inhabiteth, and so lodgeth himself, on the tooth of the crag, and high fort;
Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,
29 From thence, he searcheth out food, far away, his eyes do pierce;
Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje.
30 And, his young brood, suck up blood, and, where the slain are, there, is he.
Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest.
