Job 38
1 Then Yahweh responded to Job, out of a storm, and said: —
Tedy odpověděl Hospodin Jobovi z vichru, a řekl:
2 Who is it that darkeneth counsel, by words, without knowledge?
Kdož jest to, jenž zatemňuje radu řečmi neumělými?
3 Gird, I pray thee—like a strong man—thy loins, that I may ask thee, and inform thou me:
Přepaš nyní jako muž bedra svá, a nač se tebe tázati budu, oznam mi.
4 Where wast thou, when I founded the earth? Tell, if thou knowest understanding!
Kdes byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, jestliže máš rozum.
5 Who set the measurements thereof, if thou knowest? Or who stretched out over it a line?
Kdo rozměřil ji, víš-li? Aneb kdo vztáhl pravidlo na ni?
6 Whereon were the pedestals thereof sunk? Or who laid the corner stone thereof; —
Na čem podstavkové její upevněni jsou? Aneb kdo založil úhelný kámen její,
7 When the morning stars sang together, and all the sons of God shouted for joy?
Když prozpěvovaly spolu hvězdy jitřní, a plésali všickni synové Boží?
8 Or [who] shut in, with double doors, the sea, when, bursting out of the womb, it came forth;
Aneb kdo zavřel jako dveřmi moře, když vyšlo z života, a zjevilo se?
9 When I put a cloud as the garment thereof, and a thick cloud as the swaddling-band thereof;
Když jsem mu položil oblak za oděv, a mrákotu místo plének jeho,
10 And brake off for it my boundary, and fixed a bar and double doors;
Když jsem jemu uložil úsudek svůj, přistaviv závory a dvéře,
11 And said—Hitherto, shalt thou come, and no further, —and, here, shalt thou set a limit to the majesty of thy waves?
I řekl jsem: Až potud vycházeti budeš, a dále nic, tu, pravím, skládati budeš dutí vlnobití svého.
12 Since thy days [began] hast thou commanded the morning? or caused the dawn to know its place;
Zdaž jsi kdy za dnů svých rozkázal jitru? Ukázal-lis záři jitřní místo její,
13 That it might lay hold of the wings of the earth, and the lawless be shaken out of it?
Aby uchvacovala kraje země, a bezbožní aby z ní vymítáni byli?
14 It transformeth itself like the clay of a seal, so that things stand forth like one arrayed;
Tak aby proměnu přijímala jako vosk pečetní, oni pak aby nedlouho stáli jako roucho,
15 That their light may be withdrawn from the lawless, and, the lofty arm, be shivered.
A aby bezbožným zbraňováno bylo světla jejich, a rámě vyvýšené zlámáno bylo?
16 Hast thou entered as far as the springs of the sea? Or, through the secret recesses of the resounding deep, hast thou wandered?
Přišel-lis až k hlubinám mořským? A u vnitřnosti propasti chodil-lis?
17 Have the gates of death been disclosed to thee? And, the gates of the death-shade, couldst thou descry?
Jsou-li tobě zjeveny brány smrti? A brány stínu smrti viděl-lis?
18 Hast thou well considered, even the breadths of the earth? Tell—if thou knowest it all!
Shlédl-lis širokosti země? Oznam, jestliže ji znáš všecku.
19 Where then is the way, the light shall abide? And, the darkness, where then is its place?
Která jest cesta k obydlí světla, a které místo temností,
20 That thou mayest conduct it unto the bound thereof, and that thou mayest perceive the paths to its house.
Že bys je pojal v meze jeho, poněvadž bys srozumíval stezkám domu jeho?
21 Thou knowest, for, then, hadst thou been born! And, in number, thy days are many!
Věděl-lis tehdáž, že jsi měl se naroditi, a počet dnů tvých jak veliký býti má?
22 Hast thou entered into the treasuries of the snow? And, the treasuries of the hail, couldst thou see?
Přišel-lis až ku pokladům sněhu? A poklady krupobití viděl-lis,
23 Which I have reserved for a time of distress, for the day of conflict and of war?
Kteréž chovám k času ssoužení, ke dni bitvy a boje?
24 Where then is the way the lightning is parted? The east wind spreadeth itself abroad over the earth.
Kterými se cestami rozděluje světlo, kteréž rozhání východní vítr po zemi?
25 Who hath cloven—for the torrent—a channel? Or a way for the lightning of thunders;
Kdo rozdělil povodní tok, a cestu blýskání hromovému,
26 To give rain over the no-man’s land, the desert, where no son of earth is;
Tak aby pršel déšť i na tu zemi, kdež není lidí, na poušť, kdež není člověka,
27 To satisfy the wild and the wilderness, to cause to spring forth the meadow of young grass?
Aby zapájel místa planá a pustá, a k zrůstu přivodil trávu mladistvou?
28 Hath the rain a father? Or who hath begotten the drops of dew?
Má-liž déšť otce? A kdo plodí krůpěje rosy?
29 Out of whose womb, came forth the ice? And, the hoar-frost of the heavens, who hath given it birth?
Z čího života vychází mráz? A jíní nebeské kdo plodí?
30 Like a stone, are the waters congealed, and, the face of the roaring deep, becometh firm!
Až i vody jako v kámen se proměňují, a svrchek propasti zamrzá.
31 Canst thou bind the fetters of the Pleiades? Or, the bands of Orion, canst thou unloose?
Zdali zavázati můžeš rozkoše Kuřátek, aneb stahování Orionovo rozvázati?
32 Canst thou bring forth the signs of the Zodiac each in its season? Or, the Bear and her Young, canst thou lead?
Můžeš-li vyvoditi hvězdy polední v čas jistý, aneb Arktura s syny jeho povedeš-li?
33 Knowest thou, the statutes of the heavens? Or didst thou appoint his dominion over the earth?
Znáš-li řád nebes? Můžeš-li spravovati panování jejich na zemi?
34 Canst thou lift up, to the thick cloud, thy voice, and the overflow of waters cover thee?
Můžeš-li pozdvihnouti k oblaku hlasu svého, aby hojnost vod přikryla tebe?
35 Canst thou send forth the lightnings, so that they go, and say to thee, Behold us?
Ty-liž vypustíš blýskání, aby vycházela? Zdaliž řeknou tobě: Aj teď jsme?
36 Who hath put—into cloud-forms—wisdom? Or who hath given—to the meteor—understanding?
Kdo složil u vnitřnostech lidských moudrost? Aneb kdo dal rozumu stižitelnost?
37 Who can count the thin clouds, in wisdom? And, the bottles of the heavens, who can empty out;
Kdo vypravovati bude o nebesích moudře? A láhvice nebeské kdo nastrojuje,
38 When the dust is cast into a clod, and the lumps are bound together?
Aby svlažená země zase stuhnouti mohla, a hrudy se v hromadě držely?
39 Wilt thou hunt—for the Lioness—prey? Or, the craving of the Strong Lion, wilt thou satisfy;
Honíš-liž ty lvu loupež? A hltavost lvíčat naplňuješ-liž,
40 When they settle down in dens, abide in covert, for lying in wait?
Když se stulují v peleších svých, ustavičně z skrýší čihajíce?
41 Who prepareth for the Raven his nourishment, —when his young ones—unto GOD—cry out, [when] they wander for lack of food?
Kdo připravuje krkavci pokrm jeho, když mladí jeho k Bohu silnému volají, a toulají se sem i tam pro nedostatek pokrmu?
