Job 36
1 And Elihu added and said: —
Zatím přidal Elihu, a řekl:
2 Restrain thyself for me a little, and I will shew thee, that, yet—for GOD, there is justification,
Postrp mne maličko, a oznámímť šíře; neboť mám ještě, co bych za Boha mluvil.
3 I will bring my knowledge from afar, and, to my Maker, will I attribute righteousness.
Vynesu smysl svůj zdaleka, a stvořiteli svému přivlastním spravedlnost.
4 For, of a truth—not false, are my words, One of competent knowledge, is with thee.
V pravdě, žeť nebudou lživé řeči mé; zdravě smýšlejícího máš mne s sebou.
5 Lo! GOD, is mighty, yet will he not despise, Mighty in vigour of mind;
Aj, Bůh silný mocný jest, aniž svých zamítá; silný jest, a srdce udatného.
6 He will not keep alive one who is lawless, but, the right of oppressed ones, will he grant;
Neobživuje bezbožného, chudým pak k soudu dopomáhá.
7 He will not withdraw—from a righteous one—his eyes, —but, with kings on the throne, He hath seated men triumphantly, and they have been exalted.
Neodvrací od spravedlivého očí svých, nýbrž s králi na stolici sází je na věky, i bývají zvýšeni.
8 But, if, bound in fetters, they have been captured with cords of affliction,
Pakli by poutami sevříni byli, zapleteni jsouce provazy ssoužení:
9 Then hath he declared to them their deed, and their transgressions—that they were wont to behave themselves proudly;
Tudy jim v známost uvodí hřích jejich, a že přestoupení jejich se ssilila.
10 Thus hath he uncovered their ear to a warning, and said—that they should turn from iniquity.
A tak otvírá sluch jejich, aby se napravili, anobrž mluví jim, aby se navrátili od nepravosti.
11 If they would hearken, and serve, they should complete their days, in prosperity, and their years, in pleasantness;
Uposlechnou-li a budou-li jemu sloužiti, stráví dny své v dobrém, a léta svá v potěšení.
12 But, if they would not hearken, by a weapon, should they pass away, and breathe their last, no one knowing.
Pakli neuposlechnou, od meče sejdou, a pozdychají bez umění.
13 Yea, the impious in heart, should store up anger, They should not cry for help, when he bound them.
Nebo kteříž jsou nečistého srdce, přivětšují hněvu, aniž k němu volají, když by je ssoužil.
14 Their soul should die in youth, and their life, among the unclean.
Protož umírá v mladosti duše jejich, a život jejich s smilníky.
15 He would deliver the humbled in his humiliation, and would uncover—in oppression—their ear.
Vytrhuje, pravím, ssouženého z jeho ssoužení, a ty, jejichž sluch otvírá, v trápení.
16 Yea he might even have allured thee—out of the mouth of straitness, [into] a wide space—no narrowness there, —and, the food set down on thy table, should have been full of fatness.
A tak by i tebe přenesl z prostředku úzkosti na širokost, kdež není stěsnění, a byl by pokojný stůl tvůj tukem oplývající.
17 But, with the plea of a lawless one, thou art full, Plea and sentence, will take fast hold.
Ale ty zasloužils, abys jako bezbožný souzen byl; soud a právo na tě dochází.
18 Because there is wrath, [beware] lest he take thee away with a stroke, Then let not, a great ransom, mislead thee.
Jistě strach, aby tě neuvrhl Bůh u větší ránu, tak že by jakkoli veliká výplaty mzda, tebe nevyprostila.
19 Will he value thy riches? Nay not precious ore, nor all the forces of strength.
Zdaliž by sobě co vážil bohatství tvého? Jistě ani nejvýbornějšího zlata, ani jakékoli síly neb moci tvé.
20 Do not pant for the night, when peoples disappear from their place.
Nechvátejž tedy k noci, v kterouž odcházejí lidé na místo své.
21 Beware, do not turn unto iniquity, For, this, thou hast chosen rather than affliction.
Hleď, abys se neohlédal na marnost, zvoluje ji raději, nežli ssoužení.
22 Lo, GOD, exalteth himself by his strength, Who like him doth teach?
Aj, Bůh silný nejvyšší jest mocí svou. Kdo jemu podobný učitel?
23 Who enjoined on him his way? and who ever said, Thou hast wrought perversity?
Kdo jemu vyměřil cestu jeho? Kdo jemu smí říci: Èiníš nepravost?
24 Remember, that thou extol his work, of which men have sung;
Pamětliv buď raději, abys vyvyšoval dílo jeho, kteréž spatřují lidé,
25 Every son of earth, hath viewed it, Mortal man, looketh at it from afar.
Kteréž, pravím, všickni lidé vidí, na něž člověk patří zdaleka.
26 Lo, GOD, is greater than we can know, The number of his years, even past finding out!
Nebo Bůh silný tak jest veliký, že ho nemůžeme poznati, počet let jeho jest nevystižitelný.
27 For he draweth up drops of water, They trickle as rain through his mist;
On zajisté vyvodí krůpěje vod, kteréž vylévají déšť z oblaků jeho,
28 With which the clouds flow down, They drop on man in abundance.
Když se rozpouštějí oblakové, a kropí na mnohé lidi.
29 But surely none can understand the burstings of the cloud, the crashing of his pavilion!
(Anobrž vyrozumí-li kdo roztažení oblaků, a zvuku stánku jeho,
30 Lo! he hath spread out over it, his lightning, The bed of the sea, hath he covered.
Jak rozprostírá nad ním světlo své, aneb všecko moře přikrývá?
31 For, by those things, he executeth judgment on peoples, He giveth food in abundance:
Skrze ty věci zajisté tresce lidi, a též dává pokrmu hojnost.
32 Upon both hands, he putteth a covering of lightning, and layeth command upon it against an assailant:
Oblaky zakrývá světlo, a přikazuje mu ukrývati se za to, co je potkává.)
33 His rolling thunder telleth concerning him, —The cattle, even, concerning him that is coming up.
Ohlašuje o něm zvuk jeho, též dobytek, a to hned, když pára zhůru vstupuje.
