Job 35
1 Moreover Elihu, responded and said: —
Ještě mluvil Elihu, a řekl:
2 This, dost thou think to be right? Thou hast said—My righteousness is more than GOD’S.
Domníváš-liž se, že jsi to s soudem řekl: Spravedlnost má převyšuje Boží?
3 For thou dost say, How can one profit by thee? How can I benefit, more than by my sin?
Nebo jsi řekl: Co mi prospěje, jaký užitek budu míti, bych i nehřešil?
4 I, will answer thee plainly, and thy friends with thee.
Já odpovím tobě místně, i tovaryšům tvým s tebou.
5 Look at the heavens and see, —and survey the skies—they are higher than thou.
Pohleď na nebe a viz, anobrž spatř oblaky, vyšší, než-lis ty.
6 If thou sinnest, what canst thou work against him? Or, if thy transgressions be multiplied, what canst thou do unto him?
Jestliže bys hřešil, co svedeš proti němu? A byť se i rozmnožily nešlechetnosti tvé, co mu uškodíš?
7 If thou art righteous, what canst thou give unto him? Or what, at thy hand, can he accept?
Budeš-li spravedlivý, čeho mu udělíš? Aneb co z ruky tvé vezme?
8 Unto a man like thyself, might thy lawlessness [reach], and, unto a son of the earth-born, thy righteousness.
Každémuť člověku bezbožnost jeho uškodí, a synu člověka spravedlnost jeho prospěje.
9 By reason of the multitude of oppressions, [men] make outcry, They cry for help, by reason of the arm of the mighty;
Z množství nátisk trpících, kteréž k tomu přivodí, aby úpěli a křičeli pro ukrutnost povýšených,
10 But none saith—Where is GOD my maker, Who giveth songs in the night;
Žádný neříká: Kde jest Bůh stvořitel můj? Ješto on dává zpěv i v noci.
11 Who teacheth us more than the beasts of the earth, and, beyond the bird of the heavens, giveth us wisdom?
On vyučuje nás nad hovada zemská, a nad ptactvo nebeské moudřejší nás činí.
12 There, [men] make outcry, and he answereth not, because of the arrogance of evil-doers.
Tehdáž volají-li pro pýchu zlých, nebývají vyslyšáni.
13 Howbeit, vanity, will GOD not hear, Yea, the Almighty, will not regard it.
A jistě žeť ošemetnosti nevyslýchá Bůh silný, a Všemohoucí nepatří na ni.
14 How much less when thou sayest thou wilt not regard him! The cause, is before him, and thou must wait for him.
Mnohem méně, jestliže díš: Nepatříš na to. Sám s sebou vejdi v soud před ním, a doufej v něho.
15 But, now, because it is not so, [thou sayest] —His anger hath punished, and yet hath he not at all known of transgression;
Ale nyní poněvadž nic není těch věcí, navštívil jej hněv jeho; nebo nechce znáti hojnosti této veliké.
16 Thus, Job, vainly openeth his mouth, Without knowledge, he multiplieth words.
A protož marně Job otvírá ústa svá, hloupě rozmnožuje řeči své.
