Job 32
1 So these three men ceased to respond to Job, because, he, was righteous in their eyes.
A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,
2 Then was kindled the anger of Elihu, son of Barachel the Buzite of the family of Ram, —against Job, was kindled his anger, because he justified his own soul rather than God;
Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.
3 and, against his three friends, was kindled his anger, —because that they found not a response, and condemned God.
Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.
4 But, Elihu, had waited for Job with words, because the others were older than he.
Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.
5 Howbeit, when Elihu saw that there was no response in the mouth of the three men, then was kindled his anger.
Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.
6 So then Elihu, son of Barachel, the Buzite, responded and said: —Young, am I, whereas, ye, are aged, For this cause, I faltered, and feared—to shew my knowledge unto you:
I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.
7 I said, Days, should speak, —and, the multitude of years, should make known wisdom.
Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.
8 Yet surely, there is a spirit in men, and, the inspiration of the Almighty, giveth them understanding;
Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.
9 Great men, may not be wise, nor, elders, understand justice.
Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.
10 Therefore, I said, Hearken unto me, I will show my knowledge—even I.
A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.
11 Lo! I waited for your words, I kept giving ear for your reasons, until ye should search out what to say;
Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,
12 Yea, unto you, gave I diligent heed, —But lo! there was, for Job, nothing to convince, nor could you of you answer his speeches.
A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.
13 Lest ye should say, We have found out wisdom. GOD, must put him to flight, not man.
Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.
14 Since he directed not to me discourse, therefore, with your speeches, will I not reply to him.
Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.
15 They were dismayed, they responded no more, they suffered speech to forsake them;
Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.
16 Though I waited, yet could they not speak, Surely they came to a stand, they responded no more.
Èekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,
17 I will respond, even I—on my part, I will shew my knowledge, even I!
Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.
18 For I am full of discourse, The spirit in my bosom, presseth me on.
Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.
19 Lo! my bosom, is like wine not opened, Like new wine-skins, it will burst.
Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.
20 I will speak, that I may freely breathe, I will open my lips and respond.
Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.
21 Let me be partial to no man, and, unto no son of earth, give flattering titles,
Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.
22 Surely I know not how to give flattering titles, How soon might my Maker take me away!
Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.
