Job 31
1 A covenant, I solemnised for mine eyes, —How then could I gaze upon a virgin?
Smlouvu jsem učinil s očima svýma, a proč bych hleděl na pannu?
2 Or what would have been my portion of GOD from above? Or what inheritance of the Almighty from on high?
Nebo jaký jest díl od Boha s hůry, aneb dědictví od Všemohoucího s výsosti?
3 Is there not calamity, for the perverse? and misfortune, for the workers of iniquity?
Zdaliž zahynutí nešlechetnému a pomsta zázračná činitelům nepravosti připravena není?
4 Would, he, not see my ways? and of all my steps, take account?
Zdaliž on nevidí cest mých, a všech kroků mých nepočítá?
5 Verily I walked not in falsity, nor did my foot haste unto deceit: —
Obíral-li jsem se s neupřímostí, a chvátala-li ke lsti noha má:
6 Let him weigh me in balances of righteousness, —and let GOD take note of mine integrity!
Nechť mne zváží na váze spravedlnosti, a přezví Bůh upřímost mou.
7 If my goings have swerved from the way, —and, after mine eyes, hath gone my heart, and, to my hands, hath adhered any stain,
Uchýlil-li se krok můj s cesty, a za očima mýma odešlo-li srdce mé, a rukou mých chytila-li se jaká poškvrna:
8 Let me sow but, another, eat. And let, what I have springing up, be uprooted!
Tedy co naseji, nechť jiný sní, a výstřelkové moji ať jsou vykořeněni.
9 If my heart hath been enticed unto a woman, or, by the door of my neighbour, I have lien in wait,
Jestliže se dalo přivábiti srdce mé k ženě, a u dveří bližního svého činil-li jsem úklady:
10 Let my wife, grind to another, and, over her, let others bend!
Nechť mele jinému žena má, a nad ní ať se schylují jiní.
11 Surely that had been a shameful thing! and that an iniquity for the judges!
Neboť jest to nešlechetnost, a nepravost odsudku hodná.
12 Surely, a fire, had that been, which, unto destruction, would have consumed, and, of all mine increase, had it torn up the root.
Oheň ten zajisté by až do zahynutí žral, a všecku úrodu mou vykořenil.
13 If I refused the right of my servant, or my handmaid, when they contended with me,
Nechtěl-li jsem státi k soudu s služebníkem svým aneb děvkou svou v rozepři jejich se mnou?
14 What then could I have done when GOD rose up? And, when he visited, what could I have answered him?
Nebo co bych činil, kdyby povstal Bůh silný? A kdyby vyhledával, co bych odpověděl jemu?
15 Did not he who, in the womb, made me, make him? And is not he who formed us in the body one?
Zdali ten, kterýž mne v břiše učinil, neučinil i jeho? A nesformoval nás hned v životě jeden a týž?
16 If I withheld—from pleasure—the poor, or, the eyes of the widow, I dimmed;
Odepřel-li jsem žádosti nuzných, a oči vdovy jestliže jsem kormoutil?
17 Or, used to eat my morsel alone, so that the fatherless did not eat thereof;
A jedl-li jsem skyvu svou sám, a nejedl-li i sirotek z ní?
18 Surely, from my youth, he grew up to me, as to a father, and, from my birth, I acted as guide to her:
Poněvadž od mladosti mé rostl se mnou jako u otce, a od života matky své býval jsem vdově za vůdce.
19 If I saw one perishing for lack of clothing, or that the needy had no covering;
Díval-li jsem se na koho, že by hynul, nemaje šatů, a nuzný že by neměl oděvu?
20 If his loins did not bless me, or if, with the fleece of my lambs, he did not warm himself;
Nedobrořečila-li mi bedra jeho, že rounem beranů mých se zahřel?
21 If I shook—against the fatherless—my hand, when I saw, in the gate, his need of my help,
Opřáhl-li jsem na sirotka rukou svou, když jsem v bráně viděl pomoc svou:
22 Let, my shoulder, from the shoulder-blade, fall, and, my arm, from the upper bone, be broken;
Lopatka má od svých plecí nechť odpadne, a ruka má z kloubu svého ať se vylomí.
23 For, a dread unto me, was calamity from GOD, and, from his majesty, I could not escape.
Nebo jsem se bál, aby mne Bůh nesetřel, jehož bych velebnosti nikoli neznikl.
24 If I made gold my stay, and, to precious metal, said, My confidence!
Skládal-li jsem v zlatě naději svou, aneb hrudě zlata říkal-li jsem: Doufání mé?
25 If I rejoiced because great was my substance, and, an abundance, my hand had discovered;
Veselil-li jsem se z toho, že bylo rozmnoženo zboží mé, a že ho množství nabyla ruka má?
26 If I looked at the sun, when it flashed forth light, or at the moon, majestically marching along;
Hleděl-li jsem na světlost slunce svítícího, a na měsíc spanile chodící,
27 And befooled secretly was my heart, so that my hand kissed my mouth,
Tak že by se tajně dalo svésti srdce mé, a že by líbala ústa má ruku mou?
28 That too, had been a judicial iniquity, For I should have been false to GOD, above.
I toť by byla nepravost odsudku hodná; neboť bych tím zapíral Boha silného nejvyššího.
29 If rejoiced in the misfortune of him that hated me, or exulted when calamity found him; —
Radoval-li jsem se z neštěstí toho, kterýž mne nenáviděl, a plésal-li jsem, když se mu zle vedlo?
30 Neither did I suffer my palate to sin, by asking, with a curse, for his life:
Nedopustilť jsem zajisté hřešiti ani ústům svým, abych zlořečení žádal duši jeho.
31 If the men of my household have not said, Oh for some of his flesh—we cannot get filled,
Jestliže neříkala čeládka má: Ó by nám dal někdo masa toho; nemůžeme se ani najísti?
32 Outside, the sojourner lodged not for the night, My doors—to the wayfarer, I threw open.
Nebo vně nenocoval host, dvéře své pocestnému otvíral jsem.
33 If I covered, like Adam, my transgressions, by hiding in my bosom mine iniquity,
Přikrýval-li jsem jako jiní lidé přestoupení svá, skrývaje v skrýši své nepravost svou?
34 Then let me be made to tremble at a great throng, yea let, the contempt of families, terrify me, so that, keeping silence, I shall not go out of the door!
A ač bych byl mohl škoditi množství velikému, ale pohanění rodů děsilo mne; protož jsem mlčel, nevycházeje ani ze dveří.
35 Oh that I had one to hear me, Lo! my crossmark, May, the Almighty, answer me! And would that, a book, mine opponent had written!
Ó bych měl toho, kterýž by mne vyslyšel. Ale aj, totoť jest znamení mé: Všemohoucí sám bude odpovídati za mne, a kniha, kterouž sepsal odpůrce můj.
36 Oh! would I not, upon my shoulder, lift it, or bind it as a crown upon me;
Víť Bůh, nenosil-li bych ji na rameni svém, neotočil-li bych ji sobě místo koruny.
37 The number of my footsteps, I would declare to him, Like a noble, would I draw near to him.
Počet kroků svých oznámil bych jemu, jako kníže přiblížil bych se k němu.
38 If, against me, my ground used to cry out, and, together, my ridges did weep;
Jestliže proti mně země má volala, tolikéž i záhonové její plakali,
39 If, the strength thereof, I used to eat, without payment, and, the soul of the holders thereof, I made groan;
Jídal-li jsem úrody její bez peněz, a duši držitelů jejich přivodil-li jsem k vzdychání:
40 Instead of wheat, let there come forth bramble, and, instead of barley, a bad-smelling weed! Ended are the words of Job.
Místo pšenice nechť vzejde trní, a místo ječmene koukol. Skonávají se slova Jobova.
