Job 3
1 After this, opened Job his mouth, and cursed his day.
Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.
2 So then Job began, and said:
Nebo mluvě Job, řekl:
3 Perish, the day wherein I was born, and the night it was said, Lo! a manchild!
Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.
4 That day, be it darkness, —Let not God enquire after it from above, May there shine upon it no clear beam:
Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.
5 Let darkness and death-shade buy it back, May there settle down upon it a cloud, Let a day’s dark eclipse cause it terror:
Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.
6 That night, darkness take it, —May it not rejoice among the days of the year, Into the number of months, let it not enter.
Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.
7 Lo! that night, be it barren, Let no joyous shouting enter therein:
Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.
8 Let day-cursers denounce it, Those skilled in rousing the dragon of the sky:
Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.
9 Darkened be the stars of its twilight, —Let it wait for light, and there be none, neither let it see the eyelashes of the dawn:
Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.
10 Because it closed not the doors of the womb wherein I was, and so hid trouble from mine eyes.
Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.
11 Wherefore, in the womb, did I not die? From the womb, come forth and cease to breathe?
Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?
12 For what reason, were there prepared for me—knees? and why—breasts, that I might suck?
Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?
13 Surely, at once, had I lain down, and been quiet, I had fallen asleep, then, had I been at rest:
Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,
14 With kings, and counselors of the earth, who had built them pyramids:
S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,
15 Or with rulers possessing, gold, —Who had filled their houses with silver:
Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.
16 Or that, like an untimely birth hidden away, I had not come into being, like infants that never saw light:
Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?
17 There, the lawless, cease from raging, and there the toil-worn are at rest:
Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.
18 At once are prisoners at peace, they hear not the voice of a driver:
Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.
19 Small and great, there, they are, and, the slave, is free from his master.
Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.
20 Wherefore give, to the wretched, light? Or, life, to the embittered in soul?—
Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?
21 Who long for death, and it is not, And have digged for it, beyond hid treasures:
Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?
22 Who rejoice unto exultation, Are glad, when they can find the grave:
Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?
23 To a man, whose way is concealed, And GOD hath straitly enclosed him?
Èlověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?
24 For, in the face of my food, my sighing, cometh in, and, poured out like the water, are my groans:
Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.
25 For, a dread, I dreaded, and it hath come upon me, and, that from which I shrank, hath overtaken me.
To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.
26 I was not careless, nor was I secure, nor had I settled down, —when there came—consternation!
Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.
