Job 29

1 And Job again took up his measure, and said,

Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:

2 Oh that it were with me as in the months of old, as in the days, when, GOD, used to watch over me;

Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,

3 When his lamp shone over my head, by whose light, I could go through darkness;

Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,

4 As I was, in the days of my prime, when, the intimacy of GOD, was over my tent;

Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,

5 While yet the Almighty was with me, round about me, were my young men;

Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,

6 When my steps were bathed in milk, and, the rock, poured out beside me, rivulets of oil:

Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,

7 When I went out to the gate unto the city, in the open place, made ready my seat,

Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.

8 Young men saw me, and hid themselves, and, the aged, arose—they stood;

Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.

9 Rulers, restrained speech, and, a hand, laid they on their mouth;

Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.

10 The voice of nobles, was hushed, and their tongue to their palate, did cleave;

Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.

11 When, the ear, heard, then it pronounced me happy, When, the eye, saw, then it bare me witness;

Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,

12 Because I used to deliver the oppressed who was crying out for aid, the fatherless also, and him that had no helper;

Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.

13 The blessing of him that was ready to perish, upon me was wont to descend, and, the heart of the widow, caused I to sing for joy;

Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.

14 Righteousness, I put on, and it clothed me, Like a robe and turban, was my, justice;

V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.

15 Eyes, became I to the, blind, and, feet to the lame, was, I!

Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.

16 A father, was, I, to the needy, and, as for the cause which I knew not, I used to search it out;

Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.

17 And I shivered the fangs of the perverse, —and, out of his teeth, I tare the prey.

A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.

18 Then said I, Like a stem, shall I grow old, yea, as the sand, shall I multiply days:

A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.

19 My root, is laid open to the waters, and, the dew, shall lodge for the night in my boughs;

Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.

20 Mine honour, shall be young again with me, and, my bow, in my hand, be renewed.

Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.

21 To me, men hearkened, and waited, and kept silence for my counsel;

Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.

22 After I had spoken, they spake not again, and, upon them, used my speech to drop;

Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.

23 And they waited, as for rain, for me, and, their mouths, they opened wide for the spring-rain;

Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.

24 I laughed at them—they lost confidence, and, the light of my countenance, they suffered not to fail;

Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.

25 I chose out their way, and sat chief, —and abode, as king, in an army, as one who, to mourners, giveth comfort.

Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.