Job 21
1 Then responded Job, and said: —
A odpovídaje Job, řekl:
2 Hear ye patiently my words, and let this be your consolation:
Poslouchejte pilně řeči mé, a bude mi to za potěšení od vás.
3 Suffer me, that, I, may speak, and, after I have spoken, thou canst mock!
Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se.
4 Did, I, unto man, make my complaint? Wherefore, then, should my spirit not be impatient?
Zdaliž já před člověkem naříkám? A poněvadž jest proč, jakž nemá býti ssoužen duch můj?
5 Turn round to me, and be astonished, and lay hand on mouth!
Pohleďte na mne, a užasněte se, a položte prst na ústa.
6 When I call to mind, then am I dismayed, and there seizeth my flesh a shuddering: —
Ano já sám, když rozvažuji své bídy, tedy se děsím, a spopadá tělo mé hrůza.
7 Wherefore do, lawless men, live, advance in years, even wax mighty in power?
Proč bezbožní živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou?
8 Their seed, is established in their sight, along with them, yea their offspring, before their eyes;
Símě jejich stálé jest před oblíčejem jejich s nimi, a rodina jejich před očima jejich.
9 Their houses, are at peace, without dread, neither is, the rod of GOD, upon them;
Domové jejich bezpečni jsou před strachem, aniž metla Boží na nich.
10 His bull, covereth, and causeth not aversion, His cow safely calveth, and casteth not her young;
Býk jejich připouštín bývá, ale ne na prázdno; kráva jejich rodí, a nepotracuje plodu.
11 They send forth—like a flock—their young ones, and, their children, skip about for joy;
Vypouštějí jako stádo maličké své, a synové jejich poskakují.
12 They rejoice aloud as [with] timbrel and lyre, and make merry to the sound of the pipe;
Povyšují hlasu při bubnu a harfě, a veselí se k zvuku muziky.
13 They complete, in prosperity, their days, and, in a moment to hades, they sink down. (Sheol h7585)
Tráví v štěstí dny své, a v okamžení do hrobu sstupují. (Sheol h7585)
14 Yet they said unto GOD, Depart from us, and, In the knowledge of thy ways, find we no pleasure.
Kteříž říkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme.
15 What is the Almighty, that we should serve him? Or what shall we profit, that we should urge him?
Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu?
16 Lo! not in their own hand, is their welfare, The counsel of lawless men, is far from me!
Ale pohleď, že není v moci jejich štěstí jejich, pročež rada bezbožných vzdálena jest ode mne.
17 How oft, the lamp of the lawless, goeth out, and their calamity, cometh upon them, Sorrows, apportioneth he in his anger;
Èasto-liž svíce bezbožných hasne? Přichází-liž na ně bída jejich? Poděluje-liž je bolestmi Bůh v hněvě svém?
18 They become as straw before the wind, and as chaff, which the storm stealeth away.
Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher?
19 Shall, GOD, reserve, for his children, his sorrow? Let him recompense him so that he may know it;
Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl,
20 His own eyes, shall see his misfortune, and, the wrath of the Almighty, shall he drink.
A aby viděly oči jeho neštěstí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil?
21 For what shall be his pleasure in his house after him, when, the number of his months, is cut in twain?
O dům pak jeho po něm jaká jest péče jeho, když počet měsíců jeho bude umenšen?
22 Is it, to GOD, one can teach knowledge, seeing that, he, shall judge, them who are on high?
Zdali Boha silného kdo učiti bude umění, kterýž sám vysokosti soudí?
23 This, man dieth, in the very perfection of his prosperity, wholly tranquil and secure;
Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpečný a pokojný.
24 His veins, are filled with nourishment, and, the marrow of his bones, is fresh;
Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá.
25 Whereas, this other man, dieth, in bitterness of soul, and hath never tasted good fortune:
Jiný pak umírá v hořkosti ducha, kterýž nikdy nejídal s potěšením.
26 Together, in the dust, they lie down, and, the worm, spreadeth a covering over them.
Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou.
27 Lo! I know your plans, and the devices, wherewith ye would do me violence!
Aj, známť myšlení vaše, a chytrosti, kteréž proti mně neprávě vymýšlíte.
28 For ye say, Where is the house of the noble-minded? And where the dwelling-tent of the lawless?
Nebo pravíte: Kde jest dům urozeného? A kde stánek příbytků bezbožných?
29 Have ye not asked the passers-by in the way? And, their signs, can ye not recognise?
Což jste se netázali jdoucích cestou? Zkušení-liž aspoň jejich nepovolíte,
30 That, to the day of calamity, is the wicked reserved, to the day of indignant visitation, are they led.
Že v den neštěstí ochranu mívá bezbožný, v den, pravím, rozhněvání přistřín bývá?
31 Who can declare—to his face—his way? And, what, he, hath done, who shall recompense to him?
Kdo jemu oznámí zjevně cestu jeho? Aneb za to, co činil, kdo jemu odplatí?
32 Yet, he, to the graves, is borne, and, over the tomb, one keepeth watch;
A však i on k hrobu vyprovozen bude, a tam zůstane.
33 Pleasant to him are the mounds of the torrent-bed, —and, after him, doth every man march, as, before him, there were without number.
Sladnou jemu hrudy údolí, nadto za sebou všecky lidi táhne, těch pak, kteříž ho předešli, není počtu.
34 How then should ye comfort me with vanity, since, as for your replies, there lurketh, [in them] treachery?
Hle, jak vy mne marně troštujete, nebo v odpovědech vašich nezůstává než faleš.
