Job 20
1 Then responded Zophar the Naamathite, and said: —
Odpovídaje pak Zofar Naamatský, řekl:
2 Not so, do my thoughts answer me, and to this end, is my haste within me:
Z příčiny té myšlení má k odpovídání tobě nutí mne, a to abych rychle učinil,
3 The correction meant to confound me, I must hear, but, the spirit—out of my understanding, will give me a reply.
Že kárání k zahanbení svému slyším, pročež duch můj osvícený nutí mne, aťbych odpovídal.
4 Knowest thou, this—from antiquity, from the placing of man upon earth: —
Zdaž nevíš o tom, že od věků, a jakž postavil Bůh člověka na zemi,
5 That, the joy-shout of the lawless, is short, and, the rejoicing of the impious, for a moment?
Plésání bezbožných krátké jest, a veselí pokrytce jen na chvílku?
6 Though his elevation mount up to the heavens, and, his head, to the clouds, doth reach,
Byť pak vstoupila až k nebi pýcha jeho, a hlava jeho oblaku by se dotkla,
7 Like his own stubble, shall he utterly perish, They who had seen him, shall say, Where is he?
Však jako lejno jeho na věky zahyne. Ti, kteříž jej vídali, řeknou: Kam se poděl?
8 Like a dream, shall he fly away, and they shall not find him, yea he shall be chased away, as a vision of the night.
Jako sen pomine, aniž ho naleznou; nebo uteče jako vidění noční.
9 The eye that hath scanned him, shall not do it again, neither, any more, shall his place behold him:
Oko, kteréž ho vídalo, již ho nikdy neuzří, aniž více patřiti bude na něj místo jeho.
10 His children, shall seek the favour of the poor, and, his own hand, shall give back his wealth.
Synové jeho budou přízně u nuzných hledati, a ruce jeho musejí zase vraceti loupež svou.
11 His bones, are full of youthful vigour, yet, with him—in the dust, shall it lie down.
Kosti jeho naplněny jsou hříchy mladosti jeho, a s ním v prachu lehnou.
12 Though, a sweet taste in his mouth, be given by vice, though he hide it under his tongue;
A ačkoli zlost sladne v ústech jeho, a chová ji pod jazykem svým;
13 Though he spare it, and will not let it go, but retain it in the midst of his mouth,
Kochá se v ní, a nepouští jí, ale zdržuje ji u prostřed dásní svých:
14 His food, in his stomach, is changed, the gall of adders, within him!
Však pokrm ten ve střevách jeho promění se; bude jako žluč hadů nejlítějších u vnitřnostech jeho.
15 Wealth, hath he swallowed, and hath vomited the same, Out of his belly, shall, GOD, drive it forth:
Zboží nahltané vyvrátí, z břicha jeho Bůh silný je vyžene.
16 The poison of adders, shall he suck, The tongue of the viper shall slay him;
Jed hadů lítých ssáti bude, zabije ho jazyk ještěrčí.
17 Let him not see in the channels the flowings of torrents of honey and milk.
Neuzří pramenů potoků a řek medu a másla.
18 In vain, he toiled, he shall not swallow, like wealth to be restored, in which he cannot exult!
Navrátí úsilé cizí, a nezažive ho, vedlé nátisku svého rozličného; nebude na ně vesel.
19 For he hath oppressed—hath forsaken the poor, A house, hath he seized, which he cannot rebuild.
Nebo utiskal a opouštěl nuzné, dům zloupil a nestavěl ho.
20 Surely he hath known no peace in his inmost mind, —With his dearest thing, shall he not get away:
Pročež nesezná nic pokojného v životě svém, aniž které nejrozkošnější své věci bude moci zachovati.
21 Nothing escaped his devouring greed, —For this cause, shall his prosperity not continue:
Nic mu nepozůstane z pokrmu jeho, tak že nebude míti, čím by se troštoval.
22 When his abundance is gone, he shall be in straits, All the power of distress, shall come upon him.
Byť pak i dovršena byla hojnost jeho, ssoužení míti bude; každá ruka trapiče oboří se na něj.
23 It shall be that, to fill his belly, he will thrust at him the glow of his anger, and rain [it] upon him for his punishment.
By měl čím naplniti břicho své, dopustí na něj Bůh prchlivost hněvu svého, kterouž na něj dštíti bude i na pokrm jeho.
24 He shall flee from the armour of iron, —There shall pierce him, a bow of bronze!
Když utíkati bude před zbrojí železnou, prostřelí ho lučiště ocelivé.
25 He hath drawn it out, and it hath come forth out of his back, —yea the flashing arrow-head, out of his gall, There shall march on him—terrors:
Střela vyňata bude z toulu a vystřelena, nadto meč pronikne žluč jeho; a když odcházeti bude, přikvačí jej hrůzy.
26 Every misfortune, is laid up for his treasures, —There shall consume, a fire, not blown up, —it shall destroy what remaineth in his tent:
Všeliká neštěstí jsou polečena v skrýších jeho, zžíře jej oheň nerozdmýchaný, zle se povede i pozůstalému v stanu jeho.
27 The heavens shall reveal his iniquity, and, the earth, be rising up against him:
Odkryjí nebesa nepravost jeho, a země povstane proti němu.
28 The increase of his house shall vanish, melting away in the day of his anger.
Rozptýlena bude úroda domu jeho, rozplyne se v den hněvu jeho.
29 This, is the portion of the lawless man, from God, and the inheritance decreed him from the Mighty One.
Tenť jest podíl člověka bezbožného od Boha, to, pravím, dědictví vyrčené jemu od Boha silného.
