Job 19
1 Then responded Job, and said: —
Tedy odpověděv Job, řekl:
2 How long will ye grieve my soul? or crush me with words?
Dokudž trápiti budete duši mou, a dotírati na mne řečmi svými?
3 These ten times, have ye reviled me, Shameless ye wrong me.
Již na desetkrát zhaněli jste mne, aniž se stydíte, že se zatvrzujete proti mně.
4 And even if indeed I have erred, with myself lodgeth mine error.
Ale nechť jest tak, že jsem zbloudil, při mně zůstane blud můj.
5 If indeed, against me, ye must needs magnify yourselves, and plead, against me, my reproach.
Jestliže se pak vždy proti mně siliti chcete, a obviňujíc mne, za pomoc sobě bráti proti mně potupu mou:
6 Know, then, that, God, hath overthrown me, and, within his net, enclosed me.
Tedy vězte, že Bůh podvrátil mne, a sítí svou otáhl mne.
7 Lo! I cry—out: Violence! but receive no answer, I cry aloud, but there is no vindication;
Nebo aj, volám-li pro nátisk, nemám vyslyšení; křičím-li, není rozsouzení.
8 My way, hath he walled up, that I cannot pass, and, upon my paths, hath he made darkness rest;
Cestu mou zapletl tak, abych nikoli projíti nemohl, a stezky mé temnostmi zastřel.
9 My glory—from off me, hath he stripped, and hath removed the crown of my head;
Slávu mou se mne strhl, a sňal korunu s hlavy mé.
10 He hath ruined me on every side, and I am gone, and he hath taken away—like a tree—my hope;
Zpodvracel mne všudy vůkol, abych zahynul, a vyvrátil jako strom naději mou.
11 Yea he hath kindled against me his anger, and accounted me towards him like unto his adversaries;
Nadto zažžel proti mně prchlivost svou, a přičtl mne mezi nepřátely své.
12 Together, enter his troops and have cast up, against me, their mound, and have encamped all around my tent;
Pročež přitáhše houfové jeho, učinili sobě ke mně cestu, a vojensky se položili okolo stanu mého.
13 My Brethren—from beside me, hath he moved far away, and, mine acquaintance, are wholly estranged from me;
Bratří mé ode mne vzdálil, a známí moji všelijak se mne cizí.
14 Failed me, have my near of kin, and, mine intimate acquaintances, have forgotten me;
Opustili mne příbuzní moji, a známí moji zapomenuli se na mne.
15 Ye guests of my house and my maidens, A stranger, have ye accounted me, An alien, have I become in their eyes;
Podruhové domu mého a děvky mé za cizího mne mají, cizozemec jsem před očima jejich.
16 To mine own servant, I called, and he would not answer, With mine own mouth, I kept entreating him;
Na služebníka svého volám, ale neozývá se, i když ho ústy svými pěkně prosím.
17 My breath, is strange to my wife, and I am loathsome to the sons of my own mother;
Dýchání mého štítí se manželka má, ačkoli pokorně jí prosím, pro dítky života mého.
18 Even young children, despise me, I rise up, and they speak against me;
Nadto i ti nejšpatnější pohrdají mnou; i když povstanu, utrhají mi.
19 All the men of mine intimate circle abhor me, and, these whom I loved, have turned against me;
V ošklivost mne sobě vzali všickni rádcové moji, a ti, kteréž miluji, obrátili se proti mně.
20 Unto my skin and unto my flesh, have my bones cleaved, and I have escaped with the akin of my teeth.
K kůži mé jako k masu mému přilnuly kosti mé, kůže při zubích mých toliko v cele zůstala.
21 Pity me! pity me! ye, my friends, for, the hand of GOD, hath stricken me!
Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou, vy přátelé moji; nebo ruka Boží se mne dotkla.
22 Wherefore should ye persecute me as GOD? and, with my flesh, should not he satisfied?
Proč mi se protivíte tak jako Bůh silný, a masem mým nemůžte se nasytiti?
23 Oh, then, that my words, could be written, Oh that, in a record, they could be inscribed:
Ó kdyby nyní sepsány byly řeči mé, ó kdyby v knihu vepsány byly,
24 That, with a stylus of iron and [with] lead, for all time—in the rock, they could be graven!
Anobrž rafijí železnou a olovem na věčnost na skále aby vyryty byly.
25 But, I, know that, my redeemer, liveth, and, as the Last over [my] dust, will he arise;
Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví.
26 And, though, after my skin is struck off, this [followeth], yet, apart from my flesh, shall I see GOD:
A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha.
27 Whom, I myself, shall see, on my side, and, mine own eyes, [shall] have looked upon, and not those of a stranger. Exhausted are my deepest desires in my bosom!
Kteréhož já uzřím sobě, a oči mé spatří jej, a ne jiný, jakkoli zhynula ledví má u vnitřnosti mé.
28 Surely ye should say—Why should we persecute him? seeing, the root of the matter, is found in me.
Ješto byste říci měli: I pročež ho trápíme? poněvadž základ dobré pře při mně se nalézá.
29 Be ye afraid—on your part—of the face of the sword, because, wrath, [bringeth] the punishments of the sword, to the end ye may know the Almighty.
Bojte se meče, nebo pomsta za nepravosti jest meč, a vězte, žeť bude soud.
