Job 17
1 My spirit, is broken, My days, are extinguished, Graves, are left me.
Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.
2 Verily there are mockers, with me! And, on their insults, mine eye doth rest.
Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.
3 Appoint it, I pray thee—be thou surety for me with thyself, Who is there that, on my side, can pledge himself?
Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.
4 For, their heart, hast thou kept back from understanding, On this account, thou wilt not exalt them.
Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.
5 He that, for a share, denounceth friends, even, the eyes of his children, shall be dim.
Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.
6 But he hath set me, as the byword of peoples, And, one to be spit on in the face, do I become.
Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,
7 Therefore hath mine eye become dim from vexation, and, my members, are like a shadow, all of them.
Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.
8 Upright men shall be astounded over this, and, the innocent, against the impious, shall rouse themselves.
Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.
9 That the righteous may hold on his way, and, the clean of hands, increase in strength.
Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.
10 But indeed, as for them all, will ye bethink yourselves and enter into it, I pray you? Or shall I not find, among you, one who is wise?
Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.
11 My days, are past, my purposes, are broken off, the possessions of my heart!
Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.
12 Night for day, they appoint, Light, is near, by reason of darkness!
Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.
Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své. (Sheol h7585)
14 To corruption, have exclaimed, My father, thou! My mother! and My sister! to the worm.
Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.
15 Where then would be my hope? And, as for my blessedness, who should see it!
Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?
