Job 16
1 Then responded Job, and said: —
A odpovídaje Job, řekl:
2 I have heard many such things, Wearisome comforters, are ye all!
Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste těšitelé.
3 Is there to be an end to windy words? Or what so strongly exciteth thee, that thou must respond?
Bude-liž kdy konec slovům povětrným? Aneb co tě popouzí, že tak mluvíš?
4 I also, like you, could speak, —If your soul were in the place of my soul, I could string together words against you, and could therewith shake over you my head.
Zdaliž bych já tak mluviti mohl, jako vy, kdybyste byli na místě mém? Shromažďoval-li bych proti vám slova, aneb potřásal na vás hlavou svou?
5 I could make you determined, by my mouth, and then my lip-solace should restrain you.
Nýbrž posiloval bych vás ústy svými, a otvírání rtů mých krotilo by bolest.
6 Though I do speak, unassuaged is my stinging pain, —And, if I forbear, of what am I relieved?
Buď že mluvím, neumenšuje se bolesti mé, buď že tak nechám, neodchází ode mne.
7 But, now, hath he wearied me, thou hast destroyed all my family;
Ale ustavičně zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho shromáždění mého.
8 And, having captured me, it hath served, as a witness; and so my wasting away hath risen up against me, in my face, it answereth.
A vrásky jsi mi zdělal; což mám za svědka, ano patrná na mně hubenost má na tváři mé to osvědčuje.
9 His anger, hath torn and persecuted me, He hath gnashed upon me with his teeth, Mine adversary, hath sharpened his eyes for me.
Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne.
10 They have gaped upon me with their mouth, With reproach, have they smitten my cheek, Together, against me, have they closed their ranks.
Rozedřeli na mne ústa svá, potupně mne poličkujíce, proti mně se shromáždivše.
11 GOD doth abandon me to him that is perverse, and, into the hands of the lawless, he throweth me headlong.
Vydal mne Bůh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne.
12 At ease, was I when he shattered me, Yea he seized me by my neck, and dashed me in pieces, then set me up for himself as a mark:
Pokoje jsem užíval, však potřel mne, a uchopiv mne za šíji mou, roztříštil mne, a vystavil mne sobě za cíl.
13 His archers came round against me, He clave asunder my reins, and spared not, He poured out, on the earth, my gall:
Obklíčili mne střelci jeho, rozťal ledví má beze vší lítosti, a vylil na zem žluč mou.
14 He made a breach in me, breach upon breach, He ran upon me, like a mighty man.
Ranil mne ranou na ránu, outok učinil na mne jako silný.
15 Sackcloth, sewed I on my skin, and rolled—in the dust—my horn:
Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou, a zohavil jsem v prachu sílu svou.
16 My face, is reddened from weeping, and, upon mine eyelashes, is the death-shade: —
Tvář má oduřavěla od pláče, a na víčkách mých stín smrti jest.
17 Though no violence was in my hands, and, my prayer, was pure.
Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má čistá jest.
18 O earth! do not cover my blood, and let there be no place for mine outcry.
Ó země, nepřikrývej krve mé, a nechť nemá místa volání mé.
19 Even now, lo! in the heavens, is my witness,
Aj, nyní jestiť i v nebesích svědek můj, svědek můj, pravím, jest na výsostech.
20 And, he that voucheth for me is on high. My friends are, they who scorn me, Unto GOD, hath mine eye shed tears: —
Ó mudráci moji, přátelé moji, k Bohuť slzí oko mé.
21 That one might plead, for a man, with GOD, —Even a son of man, for his friend!
Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu člověka s přítelem svým.
22 When, a few years, come, then, by a path by which I shall not return, shall I depart.
Nebo léta mně odečtená přicházejí, a cestou, kterouž se zase nenavrátím, již se beru.
